Cesty a památky
pověsti z Konárovic
Konárovice, Pověsti
O rytíři Bujákovském a statečné Terezce
Na konárovickém panství vládla v 18. století spořádaná Marie Františka Rabenhauptová, která se (na tehdejší dobu) v pozdním věku čtyřiceti let provdala za rytíře Alexia Krištofa Bujákovského z Knurova, s nímž se seznámila v Týnci nad Labem, kde byl s vojenskou posádkou. Nebyla to však šťastná volba, neboť rytíř se záhy projevil jako vášnivý hráč, pijan a surovec. Když Marie v roce 1767 umírala, odkázala svému manželovi konárovické panství prosíc ho, aby je spravoval ku prospěchu zdejšího lidu.
Rytíř ji na smrtelném loži slíbil, co chtěla, ale sotva zavřela oči, dal naplno průchod svým dlouho potlačovaným vášním. Poddaní se stali terčem jeho zvrhlých choutek a svodidlem jeho častých návalů vzteku. A i když velice trpěli, nevěděli, jak se proti panské zvůli bránit, neboť Krištof byl na svém panství žalobcem i soudcem v jedné osobě. Známé rčení o džbánu, vodě a uchu však nakonec došlo své pravdy 1 u rytíře Bujákovského. Pro jakýsi nepatrný přestupek dal o žních děvečce Terezce na krk připevnit těžký železný kruh a připoutat ji pro výstrahu ostatním na sluncem rozpálené planině u cesty. Dívka však za noci díky dobrým lidem uprchla a vydala se do Vídně k císařovně Marii Terezii, o níž se v zemi vyprávělo, že se zastává poddaných proti jejich pánům. Císařovna opravdu Terezku vyslechla a dala celý případ vyšetřovat. Když vyšly najevo i další rytířovy činy, zabavila celý jeho majetek, a ten byl v roce 1772 veřejně vydražen. Krištof Bujákovský musel Konárovice opustit a s sebou si mohl vzít pouze to, co by naložil na tři koňské povozy. Zbavený majetku, bez přátel a služebnictva, živořil pak rytíř nuzně v Týnci nad Labem. Poslední léta žil jako almužník v konárovickém špitále, kde ho vzala na milost nová držitelka panství hraběnka Alžběta de Quasco.
Po smrti pochovali rytíře na hřbitůvku u kostela, ale jeho bývalí poddám mu ještě dlouhá léta chodili spílat za zločiny, kterých se na nich dopustil.
O hadu hospodáříčkovi
Pověstný ochránce rodinného štěstí sídlíval prý pod domovním prahem, chytával myši, ale nepohrdl ani miskou mléka, na kterém si pochutnával společně s domácími zvířaty.
Stalo se prý v Konárovicích, že v jednom stavení dala matka dceři k obědu polévku z krup a mléka. Děvčátko si sedlo na zápraží, dalo misku do klína a pustilo se do jídla. V tu chvíli se připlazil had hospodáříček a dívenka mu nabídla ze své misky. Když si ale všimla, že had pije jen mléko a kroupy nechává, klepla ho lžící po hlavě a povídá: „Nejen mjícto, taty tjoupy papej!“
Matka zaslechla, že její dcera s někým mluví, a šla se podívat ven. Když spatřila podivný obrázek, lekla se, ale pak si vzpomněla, co se říkalo o hadech hospodáříčcích – je-li ve stavení, štěstí s ním přebývá, zhyne-li či odejde, požehnání zmizí. A tak nechala podivného tvora v klidu dojíst.
Mapa
Poloha
Martin Drahovzal, Báje a legendy Kolínska a Kouřimska, Decibel Production s.r.o 2004
GPS: 50°2'28.590"N, 15°17'7.700"E
