Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » Vavruškova sodovkárna

Vavruškova sodovkárna

Kolín, Industriál, Továrny

Historie objektu dnešní Vavruškovy sodovkárky Kolín (KOLI) se začíná psát v 16. století, kdy zde vznikl rozlehlý předměstský hospodářský dvůr. Kolem roku 1843 pak v něm tehdejší majitelé, rodima Majerova, zřídili nevelkou ruční dílnu na rafinování oleje. Areál v roce 1852 koupil od Rachel Majerové podnikatel Ignac Selikovský a dílnu rozšířil na rafinování a lisování řepkového oleje s výrobou pokrutin. Jelikož v roce 1857 obdržel svolení k používání parního stroje k pohonu strojů, jedná se tak o nejstarší továrnu v pravém slova smyslu v Kolíně. Tu od něj v roce 1860 koupil Jakub Fischer a v podnikání s oleji pokračoval po jeho smrti i syn Pavel. Továrna vyhořela v roce 1877, následně sice byla opravena, ale když vyhořela znovu v roce 1881, Pavel Fischer se rozhodl prodat ji Böhmische Union Bank v Praze, která zde později výrobu zastavila. Dne 20. května 1883 se v obytné budově závodu Fischerovým narodil syn Otokar Fischer, pozdější český literární historik, profesor germanistky a básník. V roce 1888 kupují bývalou Fischerovu továrnu pan Josef Kocvera a slečna Josefína Růžičková a zahajují zde výrobu sodové vody a lihovin (kořalky), čímž se začala psát historie výroby nápojů, trvající dodnes. Po smrti Josefa Kocvery v roce 1895 se pak stává jediným majitelem podniku rodina Růžičkových, od roku 1897 se vedení ujímá František Růžička, který obdržel v roce 1898 svolení k užívání vody z nového kolínského vodovodu k výrobě sodové vody. V roce 1899 se pak stává i majitelem firmy.

V roce 1912 kupuje zavedenou firmu Otakar Vavruška (* 7. března 1875 Kojetín – † 7. srpna 1941 Praha), který se zabýval nejenom výrobou sodové vody a lihovin, ale také octa a prodejem vína. Firma v období První republiky prosperovala a rozšiřovala svůj sortiment o velkoobchodní činnosti s poživatinami a potravinami, oleji minerálními, živočišnými i rostlinnými a veškerými tuky a smíšeným zbožím, zejména kávou a koloniálním zbožím. Dobře se jí vedlo i za Protektorátu, pouze v roce 1941 byla zamítnuta žádost o úpravu čerstvé a konzervované zeleniny, zelí a ovoce. Po otcově smrti se v roce 1941 ujímá vedení firmy JUDr. Vladimír Vavruška (* 1. února 1909 Kolín – † 21. prosince 1995 Kolín), který provedl firmu úspěšně jak zbývajícími roky války, tak obdobím let 1945-48. Již 28. února 1948 byla firma začleněna do národního podniku (n. p.) Kolínské závody lihovarské a drožďářské, následně pak byla vyhláškou č. 1476 ze dne 3. července 1948 Vavruškovým znárodněna a začleněna do nově vzniklých Středočeských závodů lihovarských a drožďářských se sídlem v Kolíně. Majitel JUDr. Vladimír Vavruška dostal ve svém domě přidělený k užívání pouze byt.

V závodě i nadále probíhala výroba sodové vody, závod byl částečně modernizován v letech 1951-53 a 1975-76, kdy byla spuštěna nová stáčírna NRMA 28 z Chotěbořských strojíren a rozšířen sklad. V té době byl jeho vlastníkem státní podnik Středočeské pivovary Velké Popovice, závod Kolín. Po rekonstrukci se produkce závodu zvýšila na 47 000 hektolitrů nealkoholických nápojů za rok. Bez potřebné údržby se však zhoršoval stav budov, na jejichž část byl již v roce 1980 vydán havarijní výměr (bez jakéhokoliv řešení), a silně zaostávalo technologické vybavení.

Dne 28. listopadu 1991 převzal sodovkárnu v rámci restitučních zákonů zpět do majetku rodiny JUDr. Vladimír Vavruška, na kterého byly převedeny všechny nemovitosti v havarijním stavu, za zastaralé vybavení a technologii včetně zásob apod. musel zaplatit 4,5 mil. Kč. Dne 28. června 1992 přebírá firmu syn Ing. Pavel Vavruška, který převzal i všechny zaměstnance a okamžitě pokračoval ve výrobě nápojů. V nadcházejících letech zmodernizoval a přestavěl celý provoz, odstranil veškeré havárie. Při zavedení etiket v roce 1995 proběhla uvnitř firmy soutěž o název výrobků, vybrán byl název KOLI (Kolínské limonády), používaný dodnes. Současně byla otevřena nová sirupárna, která zajišťuje výrobu sirupů pro slazené nápoje podle vlastní originální receptury a jejich používání v čerstvém stavu. V letech 1989 – 2012 se snížil počet zaměstnanců o 60 %, objem výroby se ale zvýšil o více než 100 %. Linka na skleněné lahve (vlastního designu s metalickými etiketami) má hodinovou kapacitu cca 18 000 lahví o objemu 0,33 l, linka na PET lahve o objemu 0,5 l cca 6 000 lahví a linka na sudy cca 50 ks KEG sudů o objemu 50 l. Z regionální sodovkárny je nyní firma s celorepublikovou působností, zaujímající přední místo mezi výrobci nápojů.