Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » stará farní škola

stará farní škola

Kolín, Muzea a galerie, Ostatní stavby, Školy

Národní kulturní památka.

Nejstarší písemná zmínka o tom, že v Kolíně existuje škola, je z 25. prosince 1345 v radní knize z doby úřadování královského rychtáře Goczlina. V ní se píše o domě, stojícím "blízko školy a brány" (domus circa scolas et valvam). Z roku 1366 se dochovala informace o povinnostech platit na provoz školy penále v případě neodsloužení mše. V roce 1378 se vzpomíná jako správce kolínské školy jakýsi Martin, po něm v letech 1385–87 Ondřej (Schulmeister, rector scholarum) a v letech 1387–1412 Jan, který také zasedal v městské radě. Ze žádného středověkého zdroje bohužel nelze přesně určit, kde tato kolínská škola stávala, domnívat se ovšem můžeme, že to bylo na současném místě, čemuž by odpovídala jednak zmínka o tom, že škola stávala poblíž brány (nedaleko stávala Kouřimská brána, hlavní vstup do města) a také zbytky základového zdiva z přelomu 13. a 14. století, nalezené pod podlahou přízemí při archeologickém průzkumu v letech 2017-18. Pokud původní kolínská škola opravdu stávala zde, jednalo se zřejmě o převážně dřevěnou budovu, částečně zděnou.

První konkrétní určení místa, kde škola stojí, je až z roku 1532, kdy dle zápisu v městské knize vyhořela z neopatrnosti žáků při topení škola „ve dvoře vedle kostela“. Při tomto požáru tedy stará škola zcela shořela a na jejím místě byla zřejmě poměrně záhy postavena stávající budova v podobě, v jaké ji známe dnes, protože ve 40. letech 16. století výuka opět probíhala. V letech 1575-79 byl rektorem školy Jiřík Pachta z Horšovského Týna, který poté, co se v roce 1579 stal kolínským primasem, povolal na své místo svého synovce, čerstvého absolventa magisterského studia na pražské univerzitě Jana Pachtu, pozdější významnou kolínskou osobnost. Po něm školu v letech 1581-82 spravoval Matouš Hosius Mýtský a následně v letech 1582-85 Jiřík z Klatov. V této školní budově se vyučovalo až do roku 1600, od kdy se z kapacitních důvodů přestěhovala do tzv. Skálovského domu v Kouřimské ulici a později do tzv. nové farní školy.

Ve středověku v Kolíně existovala partikulární (přípravná, základní) latinská škola nižšího stupně, kde se vyučovala gramatika (jedno ze sedmero svobodných umění). Tu museli žáci zvládnout, protože základem vyučování byla četba textu a jeho výklad, to znamená museli umět přečíst latinský text a porozumět mu. Přestože se žádné jmenné seznamy žáků nedochovaly, s největší mírou pravděpodobnosti lze za její absolventy považovat humanisty Štěpána z Kolína, Mistra Jana Kolínského (Colinus Coliniensis), Matouše Hosiuse Vysokomýtského nebo zálabského rodáka Mistra Mikuláše Alethinuse (Havlíčka). V autobiografické česky psané básni významného kolínského rodáka Jakuba Krčína z Jelčan z roku 1572 je doslovně uvedeno, že "byl brzy (poznámka jako malé dítě) dán do místní kolínské školy, aby se naučil základům svobodných umění". Tato zmínka tedy dokládá, že později proslulý rožmberský regent získal v kolínské škole vzdělání v době kolem roku 1540, kdy již s největší pravděpodobností stála stávající budova. Z pozdější doby se dochovaly zprávy, že v roce 1566 se k zápisu na univerzitu hlásilo z této školy 11 žáků, roku 1577 jich bakalář Petr Austensis předvedl 19, v roce 1579 jeho nástupce Václav Chrudimský 20 apod.

V roce 1602 prázdnou budovu tehdy již bývalé školy prodala městská rada mlynáři Vavřinci Špačkovi, který ji upravil k bydlení. Po něm byl dům pronajímán různým řemeslníkům a podruhům až do roku 1795, kdy ho od městské rady, zastoupené purkmistrem Josefem Eckelem, koupil řezbářský mistr Václav Čejka. Po katastrofálním požáru města 24. července 1796 dům přestavěl do současné podoby a opatřil ho barokními omítkami. V roce 1832 ho sňatkem s Marií Čejkovou získal švec Josef Malina, který ho v roce 1854 prodal varhaníku Václavu Polákovi. Buď on, nebo některý z jeho potomků prodal dům v roce 1908 městu Kolínu. To provedlo v letech 1931-32 opravu, při které byl dům opatřen šindelovou střechou a byly odstraněny barokní omítky a kamenné zdivo bylo vyspárováno. V roce 1939 pak byla celá budova nákladem města upravena pro potřeby městského muzea, přičemž šindelová střecha byla vyměněna za prejzovou. V roce 1954 se majitelem domu stává Československá republika, zastoupená Okresním národním výborem v Kolíně. Po provedení nezbytných oprav v ní byla v roce 1960 instalována pracovna a knihovna z pozůstalosti kolínského rodáka, básníka Josefa Svatopluka Machara a od roku 2010 v jedné místnosti expozice bitvy u Kolína. Po roce 1990 se dům vrátil do majetku města, které ho pronajímalo nadále Regionálnímu muzeu Kolín.

Díky osobní iniciativě místostarosty a pozdějšího starosty města Michaela Kašpara došlo k celkové rehabilitaci zanedbaného Bartolomějského návrší včetně budovy tzv. staré farní školy. V roce 2016 byly vyklizeny stávající expozice a v letech 2017-20 proběhla vlastní generální rekonstrukce podle návrhu architektonické kanceláře Masák & partner. Její součástí byla i obnova barokní hliněné omítky na vnějších fasádách. Rekonstrukce se uskutečnila díky dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj a peněz z rozpočtu města Kolína.

Jedná se o jednopatrovou budovu vystavěnou z lomového kamene, jejíž celou jižní stěnu tvoří raně gotická městská hradba s půlválcovou baštou (síla zdí 2 metry), pocházející z let 1253-61. Vnější fasády na jižní, severní a západní straně jsou pokryty hliněnou omítkou. V interiéru se do dnešní doby dochovala trojdílná dispozice se vstupní síní obsahující prostor černé kuchyně, z které byla v 18. století obsluhována chlebová pec, a dvojicí obytných místností po stranách (větší místnost obdélná 7 x 5 metru a menší čtvercová 4 x 4 metry). Stejná dispozice se opakuje i v patře. Komunikace mezi patry byla původně zajištěna pomocí schodiště umístěného v prostoru hradební věže, při opravách v roce 1834 nahrazené nově vloženým schodištěm v síni, díky čemuž zanikla černá kuchyně a kuchyňský provoz se přesunul ke kamnům a sporákům ve světnicích. V jihozápadním koutě přízemní místnosti na východní straně byly v podlaze odkryty zbytky (podezdívka) kachlových kamen z 19. století. Při rekonstrukci bylo provedeno datování dřevěných částí domu (stropy přízemí, patra a krovy), z nichž nejstarší pocházejí z let 1698-99 (trámy stropu velké místnosti v přízemí), 1794-5 (stropní trámy a záklopová prkna stropu v přízemí), 1796 (po požáru, stropní trámy patra a krov) a nejnovější z roku 1840 (trámy menší místnosti v přízemí a strop velké místnosti v patře). V přízemí domu byly pod současnou omítkou nalezeny zbytky barokních a renesančních omítek, nesoucích stopy po hoření (při požáru v roce 1796), v konečné podobě byly místnostmi opatřeny omítkami tak, jak byl dům vymalován na přelomu 19. a 20. století.

Uvnitř je v současnosti instalována interaktivní expozice věnovaná událostem z historie města a slavným osobnostem Kolína, kterou realizovala kolínská společnost KLUCIvespolek, s.r.o., animation & production. V přízemí je k vidění obnovená černá kuchyně, jsou zde vystaveny archeologické nálezy na Bartolomějském návrší z doby před založením města a ve stylizované učebně se mohou návštěvníci zábavnou formou seznámit pomocí pohyblivých modelů a loutek s nejvýznamnějšími milníky z historie Kolína. Současně zde mohou shlédnout dva animované filmy Colonia Nova ad Albim (Nový Kolín nad Labem) a Slavné osobnosti Kolína. Těm je pak věnováno i celé prvné patro. Návštevník si vyzkouší pantomimu s Janem Kašparem Deburau, pomocí hologramu se podívá pod hladinu rybníků s Jakubem Krčínem z Jelčan a prožije videomappingové dobrodružství s tímto zakladatelem jihočeských rybníků, s Františkem Kmochem si zazpívá Kolíne, Kolíne, navštíví ateliér Josefa Sudka atd.

Stará farní škola je pro turisty přístupná kromě pondělí denně po celý rok (vyjma 24., 25., 31. prosince a 1. ledna) bez průvodce. Vstupenky se prodávají v Červinkovském domě Regionálního muzea v Kolíně (přes ulici), vstupné základní 50 Kč, studenti a důchodci 30 Kč, rodinné vstupné 130 Kč.

Prohlášení za památku

Stará farní škola je v majetku města Kolína, spolu s ostatními stavbami na Bartolomějském návrší (chrámem sv. Bartoloměje, zvonicí, kostnicí a hradebními parkány) byla 3. května 1958 zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 19709/2–735 a nařízením vlády ČR č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 byla prohlášena Národní kulturní památkou.