Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » radnice

radnice

Kolín, Radnice

Radnice v Kolíně je jednou z nejkrásnějších radnic českého "venkova".

O městské správě existují záznamy od poslední třetiny 13. století a známe i jména tehdejších královských rychtářů; první doložený rychtář byl v roce 1270 Jindřich. V té době také již existovala jakási městská kancelář, neboť jsou doloženi její úředníci Gerhard notárius coloniensis a Mikuláš skriptor. Z roku 1277 pak pochází i nejstarší, částečně poškozená městská pečeť, která obsahuje velký gotický štít s českým korunovaným lvem, nad kterým jsou dva draci se spletenými krky a po jeho stranách hradba z kvádrů a dvě věže, ukončené cimbuřím, v pásce, která obíhá okolo je uveden text gotickou majuskulí. V roce 1327 povolil král Jan Lucemburský zřízení rychty, kterou stvrdil v roce 1371 i císař Karel IV. Rychta se nacházela uprostřed severní strany náměstí (dnes domy čp. 73 a 74), kde sídlila až do roku 1494.

Dne 6. února 1494 uzavřeli konšelé pod vedením purkmistra Ondřeje kupní smlouvu s Janem Dobřenským z Dobřenic, od kterého koupili tzv. Kolerovský dům, který je v majetku této rodiny připomínán v roce 1396. Jednalo se o třípatrový kamenný dům, který tvoří jádro vyšší části radnice. Po přestavbě na přelomu 15. a 16. století byla v domě umístěna radní a soudní síň, městská kancelář a těžší vězení, zvané v písemných pramenech „Dusík“, kterému se ale z neznámých důvodů říkalo „Čuba“. Ačkoliv Kolín v historii postihlo několik ničivých požárů, radnici žádný z nich nepoškodil. Jednalo se o prostou třípatrovou budovu s věží uprostřed střechy, v celkové úpravě v renesanční podobě z počátku 16. století. Jelikož se Kolín stal ve 2. polovině 19. století významným průmyslovým městem, rozhodlo se obecní zastupitelstvo pod vedením purkmistra Vojtěcha Formánka o vyhlášení soutěže na velkolepou přestavbu radnice. Konkurz byl vypsán 29. dubna 1886 a z anonymně podaných návrhů byl vybrán projekt nazvaný „Čech v české Čechům slavný“, jehož autorem byl Jan Vejrych, který na něm spolupracoval s kolínským stavitelem Janem Klecanským. Ti se při zpracování návrhu volně inspirovali podobou renesanční radnice v Plzni. Vlastní přestavbu pak provedl kolínský stavitel Josef Karabáček se stavbyvedoucím Václavem Müllerem od června 1887 do srpna 1888. Tesařské práce provedli Josef a František Novotní, báň na věž zhotovil kovář František Lingr. Kolaudace stavby proběhla v dubnu 1889.

Na východní straně přiléhal k radnici gotický měšťanský dům s hostincem čp. 77, který byl za primátora Petra Antonína Pokorného přestavěn v roce 1750 podle návrhu kolínského stavitele Josefa Jedličky na kasárna. Vojáci je obývali až do roku 1864, kdy byla posádka přeložena do Hradce Králové. V následujících letech pak byla budova prázdná, příležitostně se zde hrálo divadlo a zájem o ní projevil Sokol, který ji chtěl přestavět na sokolovnu. Nevyužívanou budovu nakonec v roce 1884 získalo město. Až v roce 1897 ale bylo rozhodnuto o její přestavbě a připojení k sousední, již opravené radnici. V prosinci téhož roku byla vypsána veřejná anonymní soutěž, kterou vyhrál návrh pod názvem „Co dobře umíš, toho se drž, co podnikneš, tím vynikneš“, jehož autorem byl opět Jan Vejrych, navrhující přestavbu tak, aby výsledná stavba tvořila jednolitý celek. Přestavbu kasáren s přístavbou traktu sněmovního sálu provedl kolínský stavitel Jan Sklenář od srpna 1898 do září 1899 pod vedením pražského architekta Jana Zeyera (bratr básníka Julia Zeyera), porotože Vejrych se odmítl na stavbě angažovat z důvodu malého honoráře. Stavební vývoj radnice byl ukončen přístavbou zadního traktu, který uzavřel malé nádvoří, v letech 1914-15, kterou provedl kolínský stavitel Josef Král podle návrhu Antonína Hlaváčka.

V roce 1926 byly obě části radnice restaurovány kolínským stavitelem Josefem Hátlem, sgrafita a malby obnovil akademický malíř František Rubeš. V roce 1959 proběhla znovu oprava fasád, práce provedl Okresní stavební podnik Kolín prostřednictvím Českého fondu výtvarných umění za dozoru Státní památkové péče. Stavbyvedoucím byl Antonín Vodička, klempířské práce provedl Karel Vokoun z Kolína, zlatnické práce Dagmar Tichá z Prahy, malířskou a sgrafitovou výzdobu restaurovali akademičtí malíři Jiří Josefík, Jiří Toroň, Jan Mehl a Miroslav Hrdina z Prahy a Josef Pýcha z Kolína. Štukatérské práce a opravy soch provedl akademický sochař František Pešek. V roce 1969 bylo zbořeno západní křídlo mezi nejstarší částí radnice a novým severním traktem a místo vyplnilo skleněné schodiště nově postaveného Městského kulturního domu, čímž byl historický ráz nádvoří částečně narušen. V letech 1978-79 byla vyměněna břidlicová krytina střech za současnou měděnou a současně byly provedeny drobné opravy fasád. V letech 2023-24 byla provedena zásadní oprava fasád směrem do náměstí (při ní byla napravena nedůsledná oprava z 90. let 20. století), přičemž radnici byl navrácen původní vhled, při kterém dosavadní bílou nahradila okrová barva.

Budovu radnice tvoří západní (vyšší) křídlo původního středověkého Kolerovského domu, k ní přiléhající nižší východní křídlo (bývalá kasárna) se sněmovním sálem a dvoupatrový severní trakt, uzavírající nádvoří. Jižní průčelí obou křídel radnice je do náměstí sjednoceno novorenesanční sgrafitovou omítkou podle návrhu Jana Vejrycha, který osobně vedl práce na jejím provedení pouze na západním křídle na jaře roku 1888, na pořízení sgrafit na východním křídle (kasárna) v červnu roku 1899 dohlížel Jan Zeyer.

Západní křídlo tvoří hranolová třípatrová budova, kterou zdobí pod střešní římsou pět meziokenních obrazů, jejichž náměty z dějin Kolína navrhl historik Josef Vávra a na jaře roku 1888 je vymaloval akademický malíř Adolf Liebscher. Představují (od leva): Přemysl Otakar II. dohlíží na stavbu hradeb (1261), Karel IV. pokládá základní kámen k přestavbě chrámu sv. Bartoloměje (1360), Husitská vojska pod vedením Prokopa Holého dobývají Kolín (1427), Král Václav IV. potvrzuje Kolínu stará privilegia (1391), Drancování Kolína Švédy pod vedením maršála Torstensona za třicetileté války (1623). Mezi prostředními okny v prvním patře je ozdobná reliéfní deska s nápisem: OBNOVENO ROKU MDCCCLXXXVII a nad ní ve štukové kartuši zavěšený znak Kolína. Průčelí pak vrcholí renesančním štítem s nápisem: RADNICE, po jehož stranách jsou malby na zlaceném měděném plechu představující české krále Přemysla Otakara II. a Jiřího z Poděbrad rovněž od Adolfa Liebschera. Nad štítem se zdvíhá hranolová věž opatřená hodinami od čáslavského hodináře Karla Adamce z roku 1887 a kovaným zábradlím od kolínského mistra Jana Mojžíše. Po stranách věže jsou alegorické romanticky pojaté sochy z hořického pískovce Síly (Bivoj) na levé straně a Moudrosti (Kazi) na pravé straně od akademického sochaře Josefa Maudera z roku 1877; zajímavostí je, že se jedná o jeho první sochařskou realizaci na veřejné budově. Ve věži visí dva hodinové cimbály zvonového tvaru, jeden je z roku 1695 s latinským nápisem: SIT NOMEN DOMINI BENEDICTVM IN SAECVLA ANNO 1695, druhý z roku 1697, opatřený reliéfy andělíčků, Panny Marie s Ježíškem a latinským nápisem: CVSTODIAT DOMINVS DOMVM ET OMNES HABITANTES IN EA SVB PROTECTIONES SACERRIMVS TRINITATIS ET BEATAE VIRGINIS MARIAE MORANTES ET IN SE SPERANTES NON DESERENTVR ANNO DOMINI 1697. Severní (zadní) stěna, viditelná z radničního nádvoří, byla odkryta v roce 1915, kdy bylo lomové zdivo očištěno a nově vyspárováno, přičemž byly odkryty i gotické portály hrotitých oken, průchodů na pavlače a zazděného průjezdu do dvora ze 14. století. Na této stěně je umístěna plaketa Jana Kašpara Deburau, který se narodil v bývalých kasárnách, dnes novější východní křídlo radnice.

Východní křídlo tvoří dvoupatrová protáhlá budova původních kasáren a dostavěné části se sněmovním sálem. Do náměstí se otevírá arkýřem a nad ním renesančním štítem, který nese sochu rytíře Rolanda od Vilíma Amorta, na konzole na nároží rizalitu je osazena alegorická socha Spravedlnosti od Ludwiga Wurzela. Na průčelí je umístěna pamětní deska padlým legionářům.

Interiéry radnice (chodby a jednotlivé místnosti) opatřil malířskou a štukovou výzdobou v roce 1898 František Ludvík Duchoslav podle návrhů Jana Vejrycha, které do detailu rozkreslil Jan Zeyer. Slavnostní čtyřramenné schodiště* od pražské firmy Bratranci Ducháčkové na Královských Vinohradech spojuje přízemí s chodbou v 1. patře, vedoucí ke sněmovnímu sálu, a chodbou ve 2. patře, vedoucí ke galerii. Podpírají ho mramorové sloupy a doplňuje tepané zábradlí od kováře Karla Kuby (bratra malíře Ludvíka Kuby). Pod schodištěm se nachází busta významného kolínského fotografa Josefa Sudka. Sněmovní sál** (dnes obřadní síň) v 1. patře se dochoval v původní podobě a je unikátní ukázkou historizujícího prostoru konce 19. století, kde se první zasedání konalo 3. dubna 1900. Dekorační malby stěn, výmalbu a zlacení trámového stropu a dřevěného obložení provedl František Ludvík Duchoslav, umělecké zámečnické práce Karel Kuba, dubové vyřezávané dveře jsou od truhláře Antonína Baumgartla z Prahy, tapetování francouzskými tapetami provedl Wolfgang Bösefleischner z Prahy, parkety položil Otakar Skřivan z Prahy a nábytek dodala firma Hrabák z Kutné Hory. Dne 13. listopadu 1900 byla u východní stěny sněmovního sálu odhalena busta* Františka Palackého z bílého kararského mramoru od Antonína Poppa (v letech 1977-90 byla nahrazena bustou Klementa Gottwalda, po kterém byl i sál v té době pojmenován). Západní stěnu sněmovního sálu měl podle původního návrhu Jana Zeyera zdobit obraz od malíře Václava Brožíka, nakonec ale byl zvolen kolínský rodák Václav Radimský, který vytvořil velkolepý impresionistický triptych*** "Kolín ve třech denních dobách", vyplňující dnes celou čelní stěnu sálu. Malíř byl k jeho namalování vyzván již v roce 1907, ten v roce 1909 předložil konkrétní představu díla, ale městská rada jeho návrh schválila až v roce 1912. Dá se předpokládat, že obrazy vznikly v období let 1912-14 (dva krajní jsou signovány a datovány 1914, prostřední obraz není ani datován, ani signován), ale v obřadní síni byly pověšeny až na počátku roku 1926 a následně Václavem Radimským na místě dokončeny, následně byla 18. listopadu 1926 uzavřena mezi malířem a městem smlouva o díle. Jedná se o ojedinělé mistrovské dílo, dochované na místě, pro které bylo vytvořeno, a mající přímou historickou spojitost s městem Kolínem. Obrazy jsou namalovány olejem na plátně. Levý obraz měří 300 x 200 cm a zobrazuje podzimní odpoledne v rybářské čtvrti pod železniční tratí u Podzámeckého mlýna s jezem na Labi, malován je zřejmě z lávky vedoucí na Kmochův ostrov. Prostřední obraz má rozměry 300 x 400 cm a zobrazuje pohled na město těsně před západem slunce od severovýchodu uprostřed léta. Nad městem, upadajícím do podvečerního klidu, se vznášejí pohádkově zbarvená vysoká oblaka, silueta chrámu sv. Bartoloměje se jemně rozplývá v předivu slunečních paprsků a odráží se na lehce zčeřené hladině Labe, u jehož břehu máchá žena prádlo a opodál pluje loď ještě pracujících pískařů. Pravý obraz o rozměrech 300 x 200 cm zobrazuje pohled na město s Labem od severozápadu, z jemného jarního ranního oparu na něm vystupují věže chrámu sv. Bartoloměje a silueta zámku. Triptych byl restaurován Petrem Brodským a Jiřím Barešem v roce 2019. Uprostřed stropu sálu visí velký měděný lustr ve stylu české renesance, dodaný až při úpravě sněmovního sálu v roce 1931. Poslední oprava sálu, při které byly odstraněny necitlivé zásahy a doplňky z 2. poloviny 20. století, se konala v roce 2015, při které byly sálu navrácena jeho původní historická podoba. Zasedací místnost v přízemí je vyzdobena 5 metrů dlouhým panoramatickým obrazem* Kolína z roku 1908 od významného kolínského fotografa a malíře Františka Krátkého.

Radnice je dnes sídlem městského úřadu Kolín, městského lapidária a radniční galerie.

Prohlášení za památku

Radnice byla 31. 5. 1965 zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 26365/2–740.

Triptych "Kolín ve třech denních dobách" v obřadní síni byl 24. 6. 2015 zapsán do Ústředního seznamu movitých kulturních památek ČR pod číslem 105650.