Pověst o dracích v městském znaku
Před dávnými a dávnými časy žil ve sluji pod skálou na břehu Labe u města Kolína drak. Ale nebyl to jen tak obyčejný drak. V noci totiž získával lidskou podobu a navštěvoval lidi ve městě, kterým nosil různé dárky. Lidé ho proto měli rádi. Nikoho nenapadlo přemýšlet nad tím, proč ho vidí jenom v noci. Jednou se stalo, že v okně spatřil krásnou dívku, zamiloval se do ní a ona do něj. Každou noc jí potom navštěvoval pod oknem. Dívka se však po čase začala vyptávat, proč za ní chodí jenom v noci. Drak se zpočátku vymlouval, že přes den odjíždí z města za prací a vrací se až po setmění. Jenže dívce to nestačilo, a tak dlouho naléhala, až jí nakonec prozradil, že je přes den drakem a jen přes noc může svou dračí kůži svléct. Té kletby být drakem by ho mohla zbavit pouze dívka, která by se za něj provdala.
Dívka nadšeně souhlasila, že si ho vezme za manžela, a zbaví ho tak tak prokletí. Jenže její otec byl městským rychtářem a pro svou dceru měl vyhlédnutého ženicha mezi bohatými kupci. A tak když přišel drak v lidské podobě požádat o dívčinu ruku, vyhnal ho rychtář z domu, že dceru dá jen tomu, kdo má v truhlicích zlato a ne kamení. Drak zmizel a do města se již více nevrátil. Nešťastná dívka ho každý večer čekala a když se ho za celý měsíc nedočkala, skočila z nešťastné lásky do Labe.
Protože však draka opravdu milovala, díky kouzlu se také proměnila v draka a od té doby bývalo vidět za ranního rozbřesku u Labe draky dva. Stávali na břehu a jejich hlavy se k sobě láskyplně vinuly. Lidé z okolí věřili, že kdo je spatří, bude mít šťastný život, a proto si dali kolínští jejich podobu i do městského znaku.
O Becalelovi
V dobách vlády císaře Rudolfa II. žil v Praze proslulý zemský rabín Jehuda ben Löwi. Ten byl považován za kouzelníka a podle legendy stvořil umělého člověka, Golema. Měl syna, který dostal jméno po svém dědovi Becalel, a jednou se ho otec rozhodl pověřit důležitým úkolem, a to dopravit do Uher důležitou listinu. Sám totiž nemohl Prahu na tak dlouhou dobu opustit a nikomu jinému tento úkol nechtěl svěřit, protože nikomu tolik nedůvěřoval. „Jeď,“ řekl mu, „dopis přísně střež a v cíli jej neporušený odevzdej. Za žádnou cenu však do něj nesmíš nahlédnout, sice tě stihne nejpřísnější trest!“ mladík se sice divil, proč otec dělá kvůli jednomu dopisu takové okolky, ale protože byl vychován v synovské ústě a poslušnosti, dodržení zákazu přislíbil.
Druhý den vsedl na koně a vyrazil na cestu, cválal celý den, a když se slunce klonilo k západu, objevily se před ním hradby královského města Kolína. Zde žila početná židovská komunita a jeho slavný otec zde měl mnoho přátel. Becalel tedy neměl nouzi o přespání ani o společnost, lačnící po novinkách z rudolfínské Prahy. Když už vína bylo vypito dost, přepadla ho zvědavost, jaké že to tajnosti otec odesílá do Uher. Zvědavost se stala neodbytnou, a tak se rozhodl, že pečeť opatrně odstraní a znovu ji přilepí na své místo voskem. Nikdo se tak nedozví, že listinu četl. Jakmile však Becalel pečet odloupl, zasáhl ho anděl smrti a on padl bez známek života k zemi (stalo se 28. října 1599).
Když to druhý den židovští obyvatelé zjistili, chtěli z úcty k jeho otci dopravit tělo zemřelého do Prahy, ale jaké bylo jejich překvapení, když zapřažení koně se smutečním povozem ani nepohnuli. Zapřáhli tedy pár silných valachů, ale ani oni s nebožtíkem nepohnuli ani o centimetr. Vyslali tedy poselstvo za rabínem Löwim, ale ten hned věděl, co se stalo. Poslům přikázal, aby jeho syna pochovali v Kolíně, po boku mnoha slavných mužů, pro něž bude ctí, aby tam s nimi jeho syn odpočíval. Jak řekl, tak se stalo a Becalel, syn Jehudy ben Löwa, byl pohřben na starém kolínském židovském hřbitově.
O hlučném duchu v Třídvorské hájovně
Třídvorská (očarovaná) hájovna se nachází na východním okraji katastru města Kolína, informace o ní jsou umístěné zde.
GPS: 50°1'42.532"N, 15°12'3.567"E