Cesty a památky
pamětní deska Jana Kašpara Deburau
Kolín, Pomníky, Památníky regionálním osobnostem, Pamětní desky
Pamětní deska (plaketa) Jana Kašpara Deburau, známého spíše jako Jean-Baptiste Gaspard Deburau, z roku 1996 od kolínského sochaře Jaroslava Hylase. Odhalena byla u příležitosti 200. výročí narození a konání 3. ročníku Kašparova kolínského memoriálu (dnes Gasparáda). Při slavnosti byla spisovatelem Františkem Kožíkem (autorem románu Největší z pierotů) pietně rozprášena na radničním vnitrobloku hlína z Boulevard du Temple, přímo z místa, kde stávalo Deburauovo divadlo Les Funambules. V tom roce také byla na hrobě Jana Kašpara Deburau na hřbitově Pére Lachaise v Paříži rozprášena zemina z kolínského Karlova náměstí. Radniční vnitroblok byl pojmenován jako Nádvoří J. G. Deburaua.
Plaketa byla zhotovena ve 12 exemplářích, z nichž některé obdržely významné osobnosti pantomimy (také in memoriam), jedna byla umístěna na jeho hrobě na hřbitově Père Lachaise v Paříži a poslední byla symbolicky vhozena členy Polabské kulturní nadace do řeky Seiny v centru Paříže.
Jan Kašpar Deburau (* 31. 7. 1796 Kolín – † 17. 6. 1846 Paříž, Francie) je světoznámý mim, který se proslavil především ve Francii. Narodil se v domě čp. 77 na kolínském náměstí (bývalá kasárna), který byl při přestavbě v roce 1899 připojen k sousední radnici jako její východní křídlo, protože otec Jana Kašpara se jmenoval Filip Germain Deburau (někdy také uváděný jako Debro nebo Debrio), jimak provazochodec, sloužíl v Kolíně jako voják. Zde se seznámil s Kateřinou Královou (někdy též uváděnou německy jako Grafová), kolínskou měšťankou. Protože se ale neobvyklé francouzské příjmení kolínským obyvatelům špatně vyslovovalo i pamatovalo (jak svědčí zkomolené zápisy v úředních knihách), překřtili si Filipa Deburau podle místa, kde nejčastěji vykonával svoji profesi vojenského podkoního – dvora, na „Dvořáka“. To přejal i Josef Kajetán Tyl, který v roce 1846 označil Jana Kašpara příjmením Dvořák a tak se jméno Jan Kašpar Dvořák v Čechách dodnes používá. Malý Jan Kašpar Deburau prožil v Kolíně pouze prvních šest let svého života, po skončení vojenské služby otce se rodina vydala na pouť Evropou. V roce 1811 se pak trvale usazuje v Paříži, kde pohostinsky vystupují v nevelkém divadle Funambule. Jan Kašpar zde hrál pod pofrancouzštěným jménem Jean Gaspar nejrůznější drobné role v pantomimách, ale na svoji příležitost teprve čekal. Přišla až v okamžiku, kdy onemocněl představitel Pierota v tradičním oblíbeném melodramatu. Jan Kašpar se role ujal, a jak se později ukáže, pojal ji po svém. Pierot byl tradičně ubohým otloukánkem francouzského lidového divadla, v jehož roli bylo nechat se bít při každé příležitosti a vzbuzovat smích svou bezmocí. Bezmocní se smáli, že je na tom někdo ještě hůř než oni a nikoho nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Jan Kašpar svoji roli propracoval – jeho Pierot má stejně smutný osud jako jeho předchůdci od dob commedie della arte a vypadá také stejně v plandavém bílém oděvu se širokým baretem. Přesto je však jiný. Deburau do něj vložil vzdor ponižovaných a zbitých. Dostává facky, ale myslí si svoje. Používá zbraní ubohých, úskoku, přetvářky a lsti. A nakonec tento smutný rytíř zvítězí, dosáhne svého a získá lásku Kolombíny, která jej dosud přehlížela. Faktem však je, že i na vrcholu své umělecké kariéry byl Jan Kašpar Deburau mužem nespokojeným a vnitřně rozervaným. Jeho manželka jej podváděla a milenka posléze opustila. Přátelil se s největšími francouzskými celebritami kultury, ale vnitřní rovnováhu nenašel. Přes to všechno ale platí, že Deburau obnovil slávu italské pantomimy a stal se miláčkem Paříže.
Jan Kašpar je pokládán za tvůrce světové pantomimy, jehož život ztvárnil František Kožík ve slavném románu Největší z Pierotů. V Kolíně se každoročně koná na jeho počest festival neverbálního divadla Gasparáda.
Fotogalerie
Mapa
Poloha
Pamětní deska je umístěna na dvorní fasaádě kolínské radnice na Karlově náměstí.
GPS: 50°1'43.994"N, 15°12'3.851"E
Přístupnost
Přístupné po dohodě
