Cesty a památky
Mariánský sloup na Karlově náměstí
Kolín, Sochy a sousoší
Mariánský sloup na Karlově náměstí v Kolíně se skládá z několika částí různého stáří a má za sebou velmi bohatou historii. Nejstarší je střední sloup se sochou Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné) od neznámého autora, postavený v roce 1682 na místě starší sochy sv. Václava z iniciativy místního faráře P. Antonína Střebského nákladem kolínských občanů, z nichž největší částkou přispěl František Bohuslav Šperling, jako poděkování za ukončení velkého moru, kterému v roce 1680 podlehlo 826 obyvatel města (jednalo se o polovinu obyvatel, Kolín měl v té době cca 1600 obyvatel). Na počátku 60. let 18. století (1763?) byl sloup doplněn o čtyři sochy světců a zábradlí, pořízené na oslavu ukončení tzv. sedmileté války. V letech 1767, 1843 a 1845 byl sloup i jeho sochařská výzdoba opravován, socha Panny Marie byla při opravě v roce 1845 pozlacena pražským zlatníkem Matějem Kubešem. V 70. letech 19. století uvažovalo městské zastupitelstvo o odstranění sloupu, pozdější kolínský děkan P. Jan Svoboda se ovšem zasadil o jeho zachování, a vypsal sbírku na obnovu, do které sám věnoval nemalý obnos. K obnově památky došlo až na jaře 1891, kdy byly pořízeny nové nárožní sokly pro sochy, do té doby umístěné jen na nízkých podstavcích, spojené balustrádou. Dalším kritickým momentem bylo období let 1920-22, kdy sloupu hrozilo odstranění na základě opakovaných žádostí městské rady (ta žádala jeho přesun na parkány u chrámu sv. Bartoloměje z důvodu, že se na náměstí moderního města nehodí a neodpovídá cítění obyvatelstva), díky zásadnímu nesouhlasu tehdejšího Státního památkového úřadu zůstal na svém místě. V létě roku 1929 sloup renovoval akademický sochař František Bechyně, který při tom odstranil zlacení sochy Panny Marie. V roce 1931 bylo kolem sloupu zřízeno řetězové zábradlí. Další, tentokrát jen částečně realizovaná oprava se uskutečnila v letech 1942-43 pod vedením sochaře Jana Vladimíra Hnízda a kolínského sochaře Ferdinanda Maliny. Během prací byly sejmuty sochy světců za účelem pořízení jejich kopií, Ferdinand Malina však stihl zhotovit pouze repliky soch sv. Jana a sv. Pavla, po jejichž umístění na podstavce byly další práce zastaveny. V roce 1948 vedl Ferdinand Malina s městským národním výborem korespondenci o zhotovení zbylých dvou replik, ke kterému však již vzhledem k novým politickým poměrům nedošlo. K dalšímu restaurování sloupu došlo v letech 1967-70 pod vedením akademického sochaře Aloise Číhala, který kromě renovace památky zhotovil kopii sochy Panny Marie Immaculaty a kopii hlavice i dříku sloupu a nechal odstranit repliky obou soch od Ferdinanda Maliny, které byly přesunuty k nové farní škole u chrámu sv. Bartoloměje. Na podstavce byly místo soch umístěny květinové truhlíky a květinový záhon byl zřízen i prostoru mezi řetězovým zábradlím a balustrádou. V letech 1996-99 byl sloup opraven akademickým sochařem Josefem Pospíšilem z Kutné Hory, který současně zrestauroval ve spolupráci s kolínským kameníkem Ivanem Erbenem původní sochu Panny Marie (dnes v městském lapidáriu), korintskou hlavici a sochy světců a vytvořil kopie podstavců s reliéfy zemských patronů a kopie soch všech čtyř světců. Při opravě náměstí v roce 2006 bylo odstraněno řetězové zábradlí kolem sloupu a zrušen květinový záhon, v roce 2007 pak sloup konzervačně ošetřil akademický sochař Vojtěch Adamec, v roce 2022 proběhla celková renovace památky včetně doplnění chybějících částí a obnovení zlacení.
Celé dílo je zhotoveno z několika různých materiálů. Originál sochy Panny Marie Immaculaty, dříku a hlavice sloupu (v městském lapidáriu) jsou zhotoveny z kutnohorského mušlového vápence, z jemnozrnného pískovce šedé až okrové barvy jsou zhotoveny kopie soch z let 1996-99 (na sloupu), z hořického pískovce žluté barvy jsou zhotoveny volné repliky soch sv. Jana a Pavla (u nové farní školy) z roku 1942 a kopie sochy Panny Marie z roku 1968 (na sloupu), z božanovského pískovce je zhotovena kopie dříku a hlavice sloupu z roku 1968 (na sloupu), a z jemnozrnného hořického pískovce okrové barvy originály podstavců soch s reliéfy z roku 1891 (v městském lapidáriu). Čelem je celé dílo orientováno k jihu (hlavní přístup do města od bývalé Kouřimské brány), majitelem mariánského sloupu je město Kolín.
Mariánský sloup je tvořen kamennou podestou, v jejímž středu je umístěn hranolový sokl. Ten je jediným původním prvkem celého díla, na čelní stěně obsahuje iniciálu a dataci: IHS 1682 / L. S. Na něm je umístěn vysoký sloup tvořený patkou, dříkem a korintskou hlavicí, zdobenou čtyřmi hlavičkami andílků. Na vrcholu sloupu stojí na zeměkouli s půlměsícem socha Panny Marie Immaculaty, znázorněná v kontrapostu se sepnutýma rukama a pohledem směřujícím k nebi. Je prostovlasá, oděná v jednoduše, avšak dynamicky zvlněný šat, na hlavě má kovovou svatozář, složenou z hvězdiček. V rozích podesty jsou do čtverce rozmístěny čtyři sokly vyzdobené vždy dvojicí reliéfů českých zemských patronů (sv. Vít a sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Metoděj, sv. Zikmund a sv. Cyril, sv. Jan Nepomucký a sv. Vojtěch), nesoucí sochy světců sv. Floriána, sv. Gotharda, sv. Jana a sv. Pavla. Prostor mezi sokly je vyplněn balustrádou.
Originály sochařské výzdoby a nárožních soklů mariánského sloupu jsou dnes uloženy v městském lapidáriu.
Prohlášení za památku
Mariánský sloup je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 46308/ 2–787.
Fotogalerie
Zdroj informací
Tůma J.: Paměti osad na Kolínsku. Nakladatelství J. L. Bayer Kolín, 1915.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 4. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1982.
Rišlink V., Jouza L.: Baroko na Kolínsku I. Regionální muzeum Kolín 2001.
Nejedlý V.: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji, svazek 1, str. 320-339. Národní památkový ústav Praha, generální ředitelství, 2018.
Mapa
Poloha
Mariánský sloup stojí uprostřed Karlova náměstí.
GPS: 50°1'41.007"N, 15°12'5.105"E
Přístupnost
Volně přístupné
