Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » KORAMO

KORAMO

Kolín, Industriál, Továrny

Jeden z nejznámějších kolínských podniků vznikl na Zálabí v roce 1901, s jeho výstavbou bylo započato 28. května 1901 za stavebního dozoru Čeňka Křičky. Ke dni 1. říjnu pak vydalo C.K. místodržitelství v Čechách povolené ke zřízení „České akciové společnosti pro rafinování petroleje v Kolíně“ (později lidově zvané „Petrolka“). Ustavující valná hromada se konala až 1. prosince téhož roku, prvním jednatelem se stal Josef Bayer, majitel tiskárny na kutnohorském předměstí. Jak název vypovídá, továrna vznikla za účelem čištění surové nafty, výroby petroleje, benzinu a s tímto provozem spojených produktů – mazadel, tuků apod. Plný provoz továrna zahájila nejspíše až na jaře roku 1903, jelikož dopisem ze dne 14. května 1903 informovalo vedení Okresní hejtmanství v Kolíně o vyvěšení schváleného pracovního řádu. Stěžejním výrobním artiklem se stal petrolej, protože nízká poptávka a nízká spotřeba benzinu se udržela až do konce 1. světové války, kdy zde pracovalo 140 dělníků. Ropa pro potřeby rafinérie pocházela od Borislavi v Haliči, kde se nacházelo v té době nejvýznamnější ropné naleziště, na kterém podnik zakoupil několik vrtů k zajištění nezávislosti na trhu s touto komoditou.

Po válce se středně velká rafinérie potýkala s nedostatkem financí, protože jednak vznik nového státu odřízl rafinérii od dodávek suroviny, ale také nízká poptávka po výrobcích kvůli poválečné krizi zapříčinila, že továrna až do poloviny 20. let živořila z poskytnutých úvěrů. Vlastníci se proto rozhodli v roce 1925 továrnu pronajmout americké společnosti Vacuum Oil Company, čímž se kolínská rafinérie stala první výrobou firmy VOC na území bývalého Československa. V roce 1929 pak akcionáři prodali závod této americké firmě, která ihned provedla rozsáhlou modernizaci a přestavbu výroby podle amerického vzoru. Kolínská rafinérie se stala nejmodernějším podnikem svého druhu v celé republice, výrazně byly navýšeny její výrobní kapacity a byla současně zlevněna výroba. Působnost se rychle rozrostla do celého Československa a závod měl i vlastní síť čerpacích stanic (ta v Kolíně byla otevřena na dnešním Jiráskově náměstí před domem čp. 389), neboť dokázala podchytit zájem v té době vzrůstajícího motorismu. Současně také nepodceňovala dobrý marketing, na její propagaci spolupracoval například i kolínský výtvarník Zdeněk Rykr. Unikátní byla rovněž výroba viskózních leteckých olejů, které se vyráběly jen na dvou místech v Evropě. Vývoj se slibně rozvíjel až do roku 1939, kdy by závod konfiskován Němci a včleněn do společnosti Deutsche Vacuum Oel Aktiengesellschaft in Hamburk. V srpnu 1944 a na jaře 1945 byla rafinérie opakovaně bombardována spojenci, ale již v srpnu 1945 byl spuštěn částečný provoz na zajištění dodávek tehdy nedostatkového zboží.

Po roce 1945byl závod znárodněn na základě Benešových dekretů a nazván Kolínská rafinérie minerálních olejů, v roce 1953 přejmenovaný na Kolínská rafinérie mazacích olejů pod zkratkou KORAMO. V 60. letech 20. století se začaly v závodě zpracovávat hydrogenované oleje z Litvínova, jako první turbínové a ložiskové oleje, později pak hydraulické a motorové oleje, z nichž byl neslavnější známý MOGUL SUPER, jehož ochranná známka byla zaregistrována v roce 1969. Ten představoval novou generaci celoročního oleje s vysokou výkonností, a i dnes patří k nejprodávanějším

V říjnu 2003 byla provedena fúze se závodem Paramo Pardubice a závod pokračuje ve výrobě jako samostatný provoz Kolín.