Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » Gasparáda

Gasparáda

Kolín, Ostatní pozoruhodnosti

GASPARÁDA, aneb Divadelní festival J. G. Deburaua je pozoruhodný mezinárodní festival neverbálního, pohybového a pouličního divadla, který se v Kolíně koná každoročně od roku 1992 (tehdy pod názvem Kašparův kolínský memoriál) na počest jednoho z nejslavnějších rodáků a největšího z pierotů, Jana Kašpara Deburau. Pamětní deska, odhalená v roce 1996 u příležitosti 3. ročníku festivalu (z počátku se konal 1x za dva roky) je umístěna na kolínské radnici.

Dramaturgie festivalu je velice pestrá a z programu si jistě vyberou jak ctitelé brilantního pohybového divadla a pantomimy, tak i fanoušci nového cirkusu či scénických efektů.

Jan Kašpar Deburau (31. 7. 1796 Kolín – 17. 6. 1846 Paříž), známý spíše pod jménem Jean-Baptiste Gaspard Deburau, je světoznámý mim, který se proslavil především ve Francii. Narodil se v domě čp. 77 na kolínském náměstí (bývalá kasárna), který byl při přestavbě v roce 1899 připojen k sousední radnici jako její východní křídlo. Otec Jana Kašpara se jmenoval Filip Germain Deburau (někdy také uváděný jako Debro nebo Debruo) a byl provazochodec, sloužící v Kolíně jako voják. Zde se seznámil s Kateřinou Královou (někdy též uváděnou německy jako Grafová), kolínskou měšťankou. Protože se ale neobvyklé francouzské příjmení kolínským obyvatelům špatně vyslovovalo i pamatovalo (jak svědčí zkomolené zápisy v úředních knihách), překřtili si Filipa Debria podle místa, kde nejčastěji vykonával svoji profesi vojenského podkoního – dvora, na „Dvořáka“. To přijal i Josef Kajetán Tyl, který v roce 1846 označil Jana Kašpara příjmením Dvořák a tak se jméno Jan Kašpar Dvořák v Čechách dodnes používá. V roce 1811 se rodina usadila v Paříži, kde pohostinsky vystupovala v nevelkém divadle Funambule. Jan Kašpar zde hrál nejrůznější drobné role v pantomimách, ale na svoji příležitost teprve čekal. Přišla až v okamžiku, kdy onemocněl představitel Pierota v tradičním oblíbeném melodramatu. Jan Kašpar se role ujal, a jak se později ukáže, pojal ji po svém. Pierot byl tradičně ubohým otloukánkem francouzského lidového divadla, v jehož roli bylo nechat se bít při každé příležitosti a vzbuzovat smích svou bezmocí. Bezmocní se smáli, že je na tom někdo ještě hůř než oni a nikoho nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Jan Kašpar svoji roli propracoval – jeho Pierot má stejně smutný osud jako jeho předchůdci od dob commedie della arte a vypadá také stejně v plandavém bílém oděvu se širokým baretem. Přesto je však jiný. Deburau do něj vložil vzdor ponižovaných a zbitých. Dostává facky, ale myslí si svoje. Používá zbraní ubohých, úskoku, přetvářky a lsti. A nakonec tento smutný rytíř zvítězí, dosáhne svého a získá lásku Kolombíny, která jej dosud přehlížela. Faktem však je, že i na vrcholu své umělecké kariéry byl Jan Kašpar Deburau mužem nespokojeným a vnitřně rozervaným. Jeho manželka jej podváděla a milenka posléze opustila. Přátelil se s největšími francouzskými celebritami kultury, ale vnitřní rovnováhu nenašel. Přes to všechno ale platí, že Deburau obnovil slávu italské pantomimy a stal se miláčkem Paříže.