Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » Francovo kino (bývalé)

Francovo kino (bývalé)

Kolín, Ostatní stavby, Divadla, sokolovny a spolkové domy

První licenci k pořádání kinematografických představení v Kolíně získal v roce 1910 Karel Franc (mimochodem synovec Františka Kmocha) a první filmové představení uspořádal 25. prosince 1911 (pro srovnání první kino u nás otevřel Viktor Ponrepo v Praze roku 1907) v upraveném špýcharu Víznerova zájezdního hostince, který stával v místech dnešního finančního úřadu v ulici Politických vězňů. Sál obsahoval 120 sedadel a stejné množství míst na stání, elektrickou instalaci provedla firma Křižík. Promítalo se sedm kratších snímků „Sňatek budoucího následníka s princeznou Zitou“ (dokument), „Krásná Řekyně“ (drama), „Svíce oltářní“ (román), „Jezero Gardské“ (přírodní snímek), „Zvoníkův syn“ (obraz ze života), „Když je nouze o vodu“ (humoristické) a „Firuli milionářem“ (humoristické). Z počátku byla představení doprovázena pouze hrou na klavír, ale brzy se ke klavíru přidaly i housle. Později byly filmové produkce doprovázeny šestičlenným orchestrem.

Poté, co v září 1912 vydalo Rakousko-uherské ministerstvo vnitra nové nařízení pro provozování kinematografů, nechal si Karel Franc vypracovat projekt na stavbu nového kina pro 400 diváků, ke které přistoupil po skončení výjimky udělené původnímu sálu. Dne 15. května 1913 obdržel Karel Franc povolení ke stavbě, kterou provedl kolínský stavitel Jan Sklenář, a již 19. prosince 1913 se konalo slavnostní otevření a první promítání. Éru němých filmů ve Francově kině (lidově zvaném "Francák") ukončil v roce 1930 první zvukový film, jednalo se americký snímek „Král jazzu“.

Po skončení 2. světové války se pro celý československý film stal zlomovým bodem Dekret prezidenta republiky č. 50/1945, kterým byl veškerý kinematografický průmysl znárodněn. Karel Franc se stal vedoucím svého kina, které bylo přejmenováno na kino "Oko", později i Zálabského kina, přejmenovaného na "Jas", a posléze se stal i okresním vedoucím kin. Do důchodu odešel v roce 1958 ve svých sedmdesáti šesti letech a zemřel 29. ledna 1979 ve věku devadesáti sedmi let.

Do budovy Francova kina (Oko) nebylo až na nejnutnější údržbu investováno a pro zhotšující se technický stav bylo promítání pro nejrůznější poruchy a nedostatky zastaveno. Definitivně bylo z havarijních důvodů uzavřeno 1. června 1980 a v letech 1981-86 byla provedena jeho oprava formou brigád (tedy zdarma, za komunismu v rámci tak zvaných akcí "Z"). Opravy však nebyly provedeny kvalitně a tak muselo být promítání v dubnu až srpnu 1987 opět zastaveno u důvodu naléhavých oprav (nedodělky ve vzduchotechnice, zejména na obkladech venkovního vedení, které byly provedeny povrchně a pod plechy zatékala voda, dále byla nekvalitně opravena střecha a nová střecha nad přístavbou byla zfušována tak, že do ní zatékalo). Po odstranění největších nedostatků byl v kině znovu obnoven provoz 1. září 1987 a při té příležitosti byl promítán český film „Černý Petr,“ který v roce 1962 natočil režisér Miloš Forman v Kolíně. Po promítnutí filmu se konala beseda s přítomnými hosty a místními komparsisty, pamětníky a účastníky natáčení filmu.

V souvislosti s restitučními zákony se začátkem 90. let dvacátého století o budovu kina přihlásil oprávněný dědic, pan Pavel Franc. Po určitých peripetiích, spojených s naplněním některých ustanovení restitučních zákonů, byla v roce 1992 budova kina městem Kolín restituentovi vydána. Pavel Franc již promítání neobnovil a v letech 1993-94 provedl generální rekonstrukci budovy, která byla změněna na zábavní podnik. Jeho činnost ukončily stížnosti obyvatel na hluk, v roce 2016 byla budova k prodeji.

Bývalé francovo kino je významnou technickou památku z počátků české kinematografie.