Na tak zvané Kladské cestě pod Labskou (Vratislavskou) bránou stával dřevěný most pravděpodobně již na přelomu 13. a 14. století, první písemná zmínka o něm ale pochází až z roku 1410 v záznamech o sporech mezi opatem sedleckého kláštera a kolínskými měšťany. Výsledkem bylo, že opat Jakub prodal za 130 kop pražských grošů městu Kolínu obce Brankovice a Mnichovice (dnes tvořící předměstí Zálabí) s tím, že město ponechá po mostě bezplatný průjezd pro poddané kláštera, kteří tudy jezdí do klášterních kamenolomů a mlýnů. Dle tohoto ustanovení je zřejmé, že se na mostě platilo mýto. Při válečných událostech 15. století byl most dost často poškozen, proto král Jiří z Poděbrad povolil znovu městu Kolínu zvláštním privilegiem vybírání mýtného (tzv. ungelt). Z vybraných peněz pak byly financovány opravy mostu. Roku 1640 most opravoval inženýr Carlo Cappi, který je také autorem plánu Kolína s nejstarším známým vyobrazením mostu. Starý dřevěný most sloužil do roku 1879, kdy ho nahradil nový železný most, postavený o cca 80 metrů východněji (zajímavostí je, že po jeho zrušení byl nový Masarykův most postaven opět v místech, kde stával starý most dřevěný). Dřevo ze starého dřevěného mostu bylo prodáno rybáři Hynku Vackovi za 2 300 rakousko-uherských zlatých.
Na zděném nájezdu mostu ze strany od města stávaly sochy sv. Judy Tadeáše (dnes na budově děkanství) a sv. Jana Nepomuckého (dnes v městském lapidáriu pod radnicí)
Kronika města Kolína.
Zaniklý dřevěný most stával v místech dnešního Masarykova mostu.
GPS: 50°1'46.596"N, 15°12'14.994"E