Cesty a památky
dominikánský klášter (zaniklý)
Kolín, Kláštery
Klášter dominikánů vznikl nejspíše současně se založením města Kolína v polovině 13. století. Do současnosti bohužel není známo, kde přesně byl situován, protože chybí dostatek informací a archeologický průzkum, který by jeho existenci doložil, nebyl proveden. Z dochovaných zpráv lze vyvodit, že stával na skále nad Labem na severozápadním okraji královského města. Dle jedné teorie stával uvnitř městských hradeb, kde by mohl současně plnit dosud neobjasněnou roli v rámci městské fortifikace. Umístění kláštera uvnitř města by ovšem znamenalo značné prostorové omezení. Stále častěji se proto odborníci vyjadřují na základě studia zejména kolínským městských knih z let 1373 – 1401, že se klášter mohl nacházet vně městského opevnění před Klášterskou bránou (portam Claustralem) na místě dnešního tzv. velkého nádvoří s purkrabstvím a zámeckým pivovarem. To by mohly dokládat i zápis v kolínské městské knize z roku 1379, kde se jasně píše „…konvent ležící před městem…“ nebo v 19. století nalezené, bohužel blíže nezdokumentované, kosterní pohřby a klenba (krypty klášterního kostela?) při úpravě prostranství před pivovarem.
První písemná zpráva o existenci kláštera je v listině vydané 12. února 1295 biskupem Tobiášem z Bechyně, jejíž přesný opis se dochoval v kolínské městské knize z let 1397-1401. Tehdy se před městskou radou projednávala žádost sedleckého opata Valthelma, který se dovolával splnění závěti kolínslého měšťana Gottfrieda Lista a jeho manželky Adelheidy. Ti roku 1277 odkázali sedleckému klášteru a stejně tak dominikánům tři kameny loje ročně. Klášteru je měl odevzdávat Gottfriedův dědic, řezník Rudlin, což dosvědčovala městská rada v čele s dědičným rychtářem Giselbertem.
V průběhu 14. století se o klášteře objevuje několik drobných zmínek. Například ta z roku 1307 související s útokem Albrechta I. Rakouského, který po ukončení obléhání Kutné Hory, napadl město Kolín právě ze strany, kde stál dominikánský klášter. Jeho útok tehdy odrazila posádka pod vedením Jaroslavem ze Žerotína. Další zpráva je z roku 1325, kdy si Václav z Krakovan vymínil v kupní smlouvě při prodeji Krakovan Sedleckému klášteru, že sedlečtí cisterciáci budou vyplácet kolínským dominikánům každý rok patnáct kop grošů. V roce 1343 se poprvé uvádí Klášterní brána a Klášterní ulice (dnešní Zámecká). Další zprávy jsou pak uvedeny v kolínských městských knihách a mimo jiné dokládají, že se klášter těšil značné podpoře obyvatel Kolína i drobné šlechty z okolí. V roce 1377 je například uvedena lázeň a mlýn na Labi pod klášterem, k roku 1382 se váže informace o uložení klášterních klenotů u městské rady, v roce 1384 je připomínána oltářní služba na počest Panny Marie, v roce 1386 existence dormitáře (společná ložnice), v roce 1399 pak stavba zvonice u kostela a celá řada dalších drobných odkazů na stavbu a opravy kláštera nebo klášterního kostela.
O podobě kláštera není kromě výše uvedených informací známo vůbec nic a neví se ani, komu byl zasvěcen klášterní kostel. Teoreticky lze uvažovat o zasvěcení Panně Marii s ohledem na řádové zvyklosti a zmínku o oltářní službě na počest Panně Marii z roku 1384. Známe také jména několika převorů, kterými byli v letech 1380-81 Jan Zubák, v roce 1382 Mikuláš ze Sadské nebo v letech 1383-96 Jan Klen. V klášteře žilo 6 až 10 řeholníků (kněží) a blíže neznámý počet laických bratří, kteří pocházeli jak přímo z Kolína, tak také z okolních měst a obcí. Z roku 1393 se dochoval rukopis jednoho z kolínských řeholníků Zikmunda Theichingera.
Klášter byl zničen 22. dubna 1421 při tažení pražanů a orebitů od Kouřimi, kterým kolínští otevřeli své brány. Husité sice za to město ušetřili, ale klášter vyloupili a zapálili. Naprosto věrohodná informace je o tom v Husitské Kronice historika Vavřince z Březové (cca 1370 – cca 1437). V kronice dále uvádí, že husité před Kouřimskou bránou upálili šest kněží a faráře, nicméně je přímo nijak neztotožňuje s dominikánským klášterem. Až teprve v období baroka se pod vlivem Kroniky české (1541) Václava Hájka z Libočan objevuje informace, že šlo o řeholníky z dominikánského kláštera a kolínského děkana Hynka z Ronova (viz pamětní deska na budově děkanství).
Z pozdější doby již žádné další informace o kolínském dominikánském klášteře nejsou k dispozici a znám není ani osud řeholníků a laiků, kteří přežili zničení kláštera v roce 1421. Na jeho místě, nebo v těsné blízkosti zbořeniště, zřejmě i s využitím stavebních pozůstatků zničeného kláštera, si v roce 14737 postavit husitský hejtman a kněz Bedřich ze Strážnice svůj hrad Lapis refugii.
Zatím jedinou, a to ještě pouze předpokládanou, památkou na kolínský dominikánský klášter je gotická konzola, druhotně osazená do zdiva pod severní terasou současného zámku nad železniční tratí. Její podobnost vykazuje shodné znaky s konzolou v sakristii chrámu sv. Víta v Praze, z tohoto důvodu lze předpokládat účast parléřovské huti na stavbě klášterního kostela. V roce 2008 byla konzola restaurována akademickým sochařem Vojtěchem Adamcem.
Fotogalerie
Zdroj informací
Vávra J.: Dějiny královského města Kolína nad Labem. Nakladatelství J. L. Bayer Kolín, 1888.
Pejša J., Rišlink V.: Lapis refugii, občasník nejen pro kolínský zámek číslo 1/2003. Kolín 2003.
Pejša J., Rišlink V.: Lapis refugii, občasník nejen pro kolínský zámek číslo 1/2004. Kolín 2004.
Jouza L., Pejša J.: Moje město Kolín – zrození královského města. Regionální muzeum Kolín 2008.
Mapa
Poloha
Dominikánský klášter stával v severním cípu historického městského jádra, na jeho místě nebo v jeho blízkosti později vznikl kolínský hrad Kámen a dnešní zámek.
GPS: 50°1'44.748"N, 15°11'58.925"E
