Cesty a památky
děkanství
Kolín, Fary
Kamenná jednopatrová gotická budova, původně pravděpodobně z 2. poloviny 13. století. Kostel i farář (nikoliv však fara) v Kolíně jsou poprvé písemně doloženi v listině biskupa Tobiáše z Benešova z roku 1295, dá se však předpokládat, že farář někde bydlel. V té době náleželo právo jmenovat v Kolíně faráře českému králi. K roku 1317 je zmiňován plebán Mikuláš a k roku 1325 Konrád. V tomto roce také král Jan Lucemburský přenechal toto právo sedleckým cisterciákům a když ho pod královskou svrchovanost vrátil v roce 1340 jeho syn král Karel IV., zachovala se i první písemná zmínka o budově děkanství v nejstarší městské knize. Ve 3. čtvrtině 14. století proběhla vrcholně gotická přestavba, z níž se na jižním průčelí dochoval zbytek pravoúhlého ostění rozměrného, zřejmě trojdílného nebo čtyřdílného okna s profilovanými žebry. Z doby kolem roku 1500 pocházejí profilovaná cihlová ostění velkých oken v patře východního průčelí (do Parléřovy ulice) a v přízemí západní stěny téhož křídla (do dvora fary) a také obě brány po stranách budovy (v Brandlově ulici je klenutá z kamene, v Parléřově ulici z cihel). V roce 1679 byl přistavěn raně barokní západní trakt a vznikl současný vstupní portál se světlíkem, zamřížovaným soudobou mříží. Další úpravy následovaly zejména po požáru v roce 1796. V roce 1912 byly při rekonstrukci budovy odstraněny barokní omítky a odkryto režné lomové zdivo. Při náletu 15. března 1945 bylo děkanství poškozeno zásahem spojenecké bomby. Při explozi se zřítila zadní část západního traktu, obnovená při rekonstrukci budovy v letech 2013-15.
Ve zdivu jižního průčelí je vlevo od vchodu osazena deska s reliéfem kněze držícího knihu a kříž, pocházející z přelomu 16. a 17. století. Podle barokní tradice se jedná o zpodobnění kolínského děkana Hynka z Ronova, který měl být v roce 1421 před městskými hradbami upálen husity spolu s mnichy z dominikánského kláštera. Deska byla původně osazena ve zdivu Kouřimské brány, zbořené roku 1844. Na východním průčelí jsou v zazděných vchodech do arkýřů umístěny socha sv. Judy Tadeáše a socha sv. Víta. Do roku 2004 byla na pilíři brány do Parléřovy ulice socha sv. Václava, dnes umístěná po konzervaci v městském lapidáriu.
V chodbě děkanství je zazděný pozdně gotický portálek s hrotitým záklenkem, ve kterém je umístěna silně zlatě polychromovaná socha* Panny Marie Sedmibolestné s mečem v srdci (dle Simeonova proroctví o meči, který probodne její srdce), z doby kolem roku 1660. Socha je vysoká 102 cm, zhotovena je z opuky a je jedinou známou pozdně gotickou památkou tohoto typu na Kolínsku. Odkud socha pochází však není známo, do roku 1940 byla druhotně osazena v průčelí barokní kaple Panny Marie Sedmibolestné na Pražském předměstí. Podoba díla, stojícího na rozhraní zlidovělé umělecké tvorby goticko-renesančního charakteru, dokazuje, že se jedná o součást nezachovalého sousoší (výrazné gesto paží). Při opravě jižního křídla v letech 2013-15 byla odkryta dosud neznámá černá kuchyně snad již ze 13. století. Pod východním křídlem jsou tři gotické sklepy s valenou klenbou z lomových kamenů a třemi gotickými, segmentově ukončenými, portály s pískovcovým ostěním. V posledním sklepě je velká studna vylámaná ve skále s pramenitou vodou.
Prohlášení za památku
Děkanství bylo 31. 12. 1965 zapsáno spolu se sochami a deskou Hynka z Ronova do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17688/2–741.
Fotogalerie
Zdroj informací
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 2. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1978.
Záhorka J.,Pařízková Červonová J.: Budova arciděkanství při kostele sv. Bartoloměje v Kolíně. Památky středních Čech, roč. 38, č. 1., str. 1 - 28. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze. 2024.
Odkaz
Mapa
Poloha
Děkanství čp. 25 stojí na nároží Brandlovy a Parléřovy ulice naproti chrámu sv. Bartoloměje.
GPS: 50°1'36.920"N, 15°12'7.700"E
Přístupnost
Nepřístupné
