Tvrz se v Kojicích poprvé připomíná v roce 1338, kdy se Dalibor a Vrš z Kojic přeli se sedleckým klášterem o zboží v Kojicích, neboť jim na klášterem vlastněné části vsi (tu prodal klášteru po roce 1301 jejich otec Držislav z Kojic) patřila pouze tvrz a jeden svobodný dvorec. V roce 1361 se připomíná jako majitel tvrze Dalibor z Kojic a pak se tvrz vzpomíná až na kupní smlouvě z roku 1436, kdy Václav Hrůza z Chelčic spojil dva díly obce v jeden celek. Za jeho syna Bohuslava se tvrz v roce 1475 připomíná již jen jako pustá a zcela zanikla po připojení Kojic k pernštejnskému pardubickému panství v roce 1502.
Z tvrze se dodnes dochovaly pouze nepatrné zbytky. Ty tvoří okrouhlé tvrziště obklopené z jihu 3 metry hlubokým příkopem a až 4 metry vysokým valem, s dochovanými zbytky vyzdění příkopu a opevnění na hraně. Na zbylých dvou stranách od východu a severu jsou zbytky příkopu méně patrné, neboť byly rozvezeny. Od západu tvrz chránila příkrá stráň nad potokem. Ve vnitřní tvrzi jsou nad povrchem viditelné zbytky lomového kamene na hraně severní strany se znatelnou prohlubní čtvercového tvaru (zbytek věže?) a znatelné terénní relikty po obvodu.
Tvrziště v Kojicích bylo 16. 3. 1964 prohlášeno za nemovitou kulturní památku, rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR je 20075/6–2106.
Šimek T. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Východní Čechy. Praha, nakladatelství Svoboda, 1989.
Svoboda L. a kol.: Encyklopedie českých tvrzí, II. díl K - R, str. 303. Vydalo ARGO 2000.
Tvrziště v Kojicích se nachází na návrší nad potokem Maršava na jižním okraji vsi.
GPS: 50°2'29.675"N, 15°23'2.406"E
Volně přístupné