Cesty a památky

Kolínsko » Klučov » hradiště

hradiště

Klučov, Archeologická naleziště

Nejstarší sídliště vzniklo na strategickém návrší, přesahující okolí o 45 metrů, již v období neolitu. V raném eneolitu (4200 př. n.l.) zde byla osada s dlouhou úzkou stavbou neznámého účelu, ale osídlení zde kontinuálně probíhalo i v době od staršího eneolitu lidmi kultury keramiky nálevkovitých pohárů (cca 3 900 př. n. l.), z níž bylo odkryto množství keramiky a kostrové hroby, až po závěrečnou fázi středního eneolitu lidmi řivnáčské kultury. Z této doby také pochází nejstarší opevnění – klínovitý příkop hluboký 1,7 – 2,9 m a široký až 4,2 m. Návrší bylo důkladně znovu opevněno v době bronzové (2000 př. n. l.) lidem únětické kultury, který zde vztyčil hradbu s čelní a zadní stěnou z kůlů (hradba vymezovala plochu 1,6 ha), před níž byl vyhlouben hrotitý, 7 metrů široký příkop. Z pozdní doby halštatské byly na hradišti odkryty sídlištní jámy (v jedné z nich byla železná kosa) a žárové hroby s bronzovým náramkem.

Nejpozději v 8. století (nebo na konci 7. století) zde vzniklo velké raně středověké slovanské hradiště. Původně se jednalo o jednodílné hradiště trojúhelníkovitého tvaru o rozloze asi 1,59 ha. Opevněné bylo dřevohlinitou hradbou o výšce 2,5 metru s jednoduchou bránou bočního typu a příkopem širokým až 9,5 metru a hlubokým přes 3 metry. Na hradbě byla vybudována palisáda s kolmo i šikmo proti nepříteli trčícími kůly. Lidé zde bydleli v zahloubených čtvercových domech s kamennou pecí v rohu a s rákosovou střechou. Ve středu plochy bylo shromaždiště – veřejný prostor, kde nestály žádné stavby. Osídlené před vlastním opevněním shořelo nejspíše v závěru 8., nejdéle na počátku 9. století. V první třetině 9. století pak byl opevněn i prostor bývalého předhradí, čímž se plocha hradiště rozšířila o další 1 ha. Hradbu, která dosahovala šířky asi 5 metrů, tvořily řady svislých kůlů, s prostorem vyplněným hlínou. Na východní straně byly objeveny zbytky mohutné brány s šestibokou věží, po jejíchž stranách vznikly dva úzké průchody. Bohužel nelze určit, kolik domů na hradišti v této době stálo, ale bylo to více než deset

Hradiště zaniklo násilně kolem poloviny 9. století a předpokládá se, že padlo za oběť rozšiřující se moci kouřimských knížat.

Areál hradiště, které patří spolu s hradištěm v Doubravčicích k nejstarším známým slovanským hradištím v Čechách, byl archeologicky prozkoumán v letech 1949–58 pod vedením Jaroslava Kudrnáče. V rámci průzkumu bylo odkryto kromě obytných domů a opevnění množství zlomků keramických nádob, zahloubených sil na obilí (největší na cca 23 hl zrna), mělčích zahloubených jam s pražnicemi, což jsou velké hliněné vany na sušení či pražení obilí pro výrobu specifického pokrmu, pražma (to se jedlo především tehdy, když došly zásoby, tedy těsně před dobou žní). Nálezy kostí dokládají, že obyvatelé hradiště jedli maso hovězí, vepřové, ale i kůzlata či ovce a slepice, z divokých zvířat pak jeleny, zajíce, ptáky a dokonce i medvědy. Běžný život na hradišti dokládají nálezy přezek, srpu, radlic, nožů, žernovů na mletí obilí, kování dřevěného vědra, rotačního brusu na nože, sekery i meče, malých brousků i prubířského kamene či rybářského háčku a křesadla. Z kostěných nástrojů to jsou šídla, hroty i hladítka. Zajímavým nálezem je náustek z parohoviny, který sloužil buď k frčáku (hudební nástroj) nebo koženému měchu. Vzácností byl nález importovaných foukaných skleněných perel z ženského náhrdelníku, bronzová pinzeta a náušnice nebo železná kování menší dřevěné truhličky.

Výšiny bylo ve středověku využito k vybudování husitského vojenského tábora, jehož obvod vymezoval vyhloubený příkop.