Po zrušení cisterciáckého kláštera za josefínských reforem v roce 1783 připadl celý sekularizovaný majetek včetně budov náboženskému fondu. Od něho je v roce 1819 koupil měšťan Jiří Dörfel, který zahájil přestavbu bývalé klausury na zámek a zbytek areálu na hospodářský dvůr. K zámku připojil na severní straně i bývalou klášterní kapli Panny Marie, která sloužila nyní jako kaple zámecká. V roce 1825 převzala velkostatek Dörfelova dcera Kateřina, provdaná Jeřábková. Její dcera Anna, provdaná za Antonína Ledera, zdědila Klášterní Skalici v roce 1833. Za ní se v roce 1844 poprvé připomíná ve Skalici zámek. Antonín Leder prodal v roce 1872 zámek s dvorem Janovi II. z Lichtenštejna. Za Lichtenštejnů byl zámek koncem 19. století přestavěn do dnešní podoby, přízemí bylo upraveno jako byt správce velkostatku, v prvním patře byly zřízeny sýpky a skladiště. Kaple Panny Marie byla pseudogoticky upravena, zejména ve východním průčelí.
Ve 20. letech 20. století se při první pozemkové reformě stal zámek sídlem majitele zbytkového velkostatku, v roce 1950 přešel pod správu místního zemědělského družstva. Zámek chátral až do roku 1995, kdy byly znovu vztyčeny provalené zdi zámecké (klášterní) kaple Panny Marie a celý areál byl nově zastřešen. V současné době je zámek využíván k obytným účelům, kaple je nadále pustá.
Zbytky zámku a kláštera jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17574/2–733.
Šimek T. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Východní Čechy. Praha, nakladatelství Svoboda, 1989.
Zámek stojí v centru Klášterní Skalice, v sousedství pilíře klášterního chrámu. V jeho těsné blízkosti prochází zelená turistická značka z Peček do Kouřimi.
GPS: 50°1'21.930"N, 14°59'7.720"E
Nepřístupné