Gotický kostel z počátku 14. století, postavený podle dochovaných dokumentů nákladem vladyků z okolí, například Parduse ze Kbelu (doložen 1295), Oldřicha z Velimi nebo Maršíka a Rudolta z Radovesnic. Písemně je doložen jako farní k roku 1354. Po poboření saskými vojsky v roce 1634 byl po skončení třicetileté války pozdně renesančně opraven v letech 1664–66 hrabětem Hanušem Bedřichem z Trauttmansdorfu. V září 1874 kostel silně poničil požár, při kterém také shořel vzácný barokní oltář s obrazem od Petra Brandla. Kostel byl v letech 1885–86 velmi necitlivě opraven v pseudogotickém stylu, přičemž došlo ke zničení mnoha středověkých památek. Protože ale nebyl v nadcházejícím období řádně udržován, postupně zchátral. V roce 1984 byl usnesením Místního národního výboru (MNV) v Ratboři určen k demolici, před kterou ho zachránily opravy, které dobrovolně a za vynaložení vlastních prostředků prováděli (bohužel velmi amatérsky) kolínští patrioté, bratři Jan a Ladislav Kamarýtovi. Tyto práce se s ohledem ke společensko-politickým okolnostem prodloužily na léta 1985–97, kdy byly úspěšně dokončeny a kostel mohl být znovu vysvěcen.
Jednolodní obdélný kostel s polygonálně uzavřeným presbytářem o rozměrech 4,72×4,90 metry, vysokou hranolovou věží v západním průčelí, čtvercovou sakristií při severní straně presbytáře a předsíní po jižní straně lodi. Z původní gotické stavby se zachovala věž, presbytář s úzkými hrotitými okny a zdivo lodi s předsíní do výše tří metrů.
Presbytář je sklenut dvěma poli gotické křížové žebrové klenby, v závěru paprsčitě, žebra spočívají na pětibokých římsovitých konzolkách a protínají se v hladkých svornících. Při jižní straně presbytáře je segmentově ukončená sedile a na severní straně se dochoval původní gotický sanktuář* a složitě profilovaný vstupní portál* do sakristie. Triumfální oblouk je hrotitý, loď plochostropá, prkenná. Loď se otevírá do přízemí věže, sklenutého křížovou klenbou a osvětleného od jihu střílnovým okénkem. Ve vnějších bočních stěnách předsíně jsou dva zazděné gotické sedlové portály a vstupní vnější portál s hrotitým záklenkem z 19 století, uvnitř je hrotitý portál do lodi ze 14. století. Sakristie je sklenuta valenou klenbou.
Kostel je vybaven ne příliš vkusným mobiliářem dodaným v 90. letech 20. století bratry Kamarýtovými z Kolína. V kostele měly původně své hrobky zemanské rody z okolí, velké množství náhrobníků Maternů z Květnice, Nyklásků ze Žitnic, Kasalických ze Kštic a Horňateckých z Dobročovic a dalších bylo bohužel zničeno při opravě kostela po roce 1885. Z nich se dochovaly pouze tři:
Po požáru v roce 1874 se po odloupnutí vápenného nátěru odkryly na stěnách lodi, presbytáře a sakristie fragmenty původní bohaté gotické nástěnné malby z doby kolem roku 1400, jejímž objednatelem byl zřejmě farář Jan z Roupova, zvaný Kbel (působil zde v letech 1380 – 1411). Ty detailně zakreslil a popsal Jiří Zach, ředitel gymnázia v Kutné Hoře, ovšem dříve, než bylo z Vídně rozhodnuto o jejich záchraně, byly při následných opravách částečně otlučeny a částečně opět nabíleny. Podle dochovaného popisu byly v klenbě presbytáře vymalování hudoucí andělé (srovnejte s výzdobou kaple sv. Kateřiny v Kouřimi), ve špaletách oken svatí biskupové, na východní stěně poprsí žehnajícího Krista, na severní stěně Klanění Tří králů a nad vrcholem triumfálního oblouku Poslední soud. Stěny lodi pokrývala do výšky 2 metrů drapérie závěsu a nad ní až do stropu biblické scény, doplněné na jižní stěně vedle presbytáře vysokou postavou sv. Kryštofa s Ježíškem na rameni. Z celé této kolekce se dochovaly velmi poškozené fragmenty maleb* na severní straně presbytáře a jižní stěně sakristie. V presbytáři lze rozpoznat mladistvě vyhlížející postavu, namalovanou z profilu, a iluzivní malbu klenby v podobě čtyř volně dolů směřujících žeber, spojených do kruhového (visutého?) svorníku. Na stěně sakristie se dochovalo několik postav: muž oděný do krátkého kabátce, přiléhavých nohavic a špičatých bot, další muž oděný do modrého kabátce a čert s vyplazeným jazykem.
Užité prvky kamenické výzdoby prozrazují přímou souvislost s tvorbou parléřovské huti, která v době vzniku zdejšího kostela působila v Kolíně a další detaily poukazují na tvorbu Matyáše z Arrasu. Díky tomu, spolu s velmi hodnotnou bohatou výmalbou, tak kostel v Kbelu výrazně vybočuje z průměru soudobé venkovské sakrální architektury, což je obdivuhodné zejména s ohledem na nižší sociální úroveň jeho stavebníků.
Filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Kolín v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají čtvrtou sobotu v měsíci od 16:00 hodin.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl spolu se zvonicí a ohradní zdí hřbitova s bránou zapsán 31. prosince 1965 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 26135/2–732.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 2. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1978.
Rišlink V., Jouza L., Valentová J.: Gotika na Kolínsku. Regionální muzeum Kolín 1998.
Všetečková Z.: Středověká nástěnná malba ve středních Čechách. Vydal NPÚ v Praze 2011.
Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 112, 126 a 132. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.
Kostel stojí na vyvýšeném místě v dominantní poloze (320 m. n. m.) nad západním okrajem obce.
GPS: 49°59'16.308"N, 15°8'29.770"E
Přístupné po dohodě