Cesty a památky

Kolínsko » Jindice » zámek

zámek

Jindice, Zámky, Zámky dochované

Tvrz v Jindicích postavil Daniel Pražák z Jindic, který ves získal v roce 1601. Z této stavby je v dnešním zámku zachována jen část obvodového zdiva. Jeho dědicové však již v roce 1615 prodali Jindice s tvrzí a dvorem Filipovi Čejkovi z Olbramovic, kdy se setkáváme i s prvním písemným potvrzením existence tvrze. Po roce 1615 se její majitelé rychle střídali, až Volf Kryštof z Hopfengarten prodal v roce 1670 Jindice Hanuši Bedřichu z Trauttmansdorfu, který je připojil k svému panství Červené Pečky. Jindická tvrz přestala sloužit jako obydlí majitelů statku a změnila se v kanceláře a sídlo úředníka spravujícího jindický dvůr.

Za sedmileté války v červnu 1757 bydlel před bitvou u Kolína na jindické tvrzi velitel rakouského vojska polní maršál Leopold Daun. V roce 1765 koupil tvrz, dvůr a ves Jindice s dalšími 6 vesnicemi říšský hrabě Jan Kavanagh a vzniklo tak opět samostatné panství. Nový majitel dal přestavět tvrz na barokní zámek. Ten tvořila prostá jednopatrová budova obdélníkového půdorysu, jejíž vstupní průčelí bylo rozčleněno středním rizalitem s tympanonem. Po smrti Janova syna generála Mořice Ignáce Kavanagha v roce 1801 zámek koupila ve veřejné dražbě jeho sestra Karolína Walburga Kavanagh, provdaná za Karla z Coudenhove. Od něho zámek po smrti Karolíny koupil v roce 1820 kutnohorský měšťan Josef Čapek a od něj další kutnohorský měšťan Václav Zikmund Moravec. Ten pak 5. května 1847 prodal zámek s panstvím Josefu Müllerovi, po jehož smrti v roce 1890 zámek s velkostatkem prodal jeho syn Josef Müller ml., významný numismatik a politik pobývající ve Vídni, podhořanskému velkostatkáři Aloizu Welzlovi. Další majetková změna nastává v roce 1908, kdy zámek s velkostatkem kupuje ředitel rolnické školy v Českých budějovicích Rudolf Treybal. Ten zemřel v roce 1911 a majetek dědí jeho žena Maruna Treybalová, která ho v roce 1918 prodábá významnému pražskému (původem ze Štítar) staviteli a architektu Matěji Blechovi. Ten po roce umírá a zámek v roce 1919 dědí jeho syn Josef Blecha s manželkou Miladou, který vypracoval plány na jeho přestavbu a modernizaci do podoby letní vily, inspirované zřejmě pracemi Jana Kotěry v Ratboři pro rodinu Mandelíkových. Přestavba se uskutečnila v letech 1919-20, což dokládá letopočet na průčelí. Zámek v té době získal současný vzhled s reprezentativním zahradním průčelím a dřevěnou věžičkou na koruně střechy, bohužel značně znehodnocený úpravami ve 2. polovině 20. století. Podle návrhu Josefa Blechy byly přestavěny i přilehlé hospodářské budovy a tak zvaná "stará celnice" naproti zámku.

V roce 1949 byl zámek rodině Blechových znárodněn a byl v něm umístěn národní výbor se služebnou policie a v hospodářské budově byly zřízeny dva byty a pošta. Později byla v zámku zřízena zemědělská škola a internát. Od roku 1965 patřil zámek Ministerstvu vnitra a sloužil jako archiv s bytem archiváře, v 80. letech 20. století připadl místnímu zemědělskému družstvu (JZD), které provedlo necitlivou přestavbu do současné podoby. Během ní byla vybourána původní okna a nahrazena současnými okny nevhodné velikosti a fasády pokryla břízolitová omítka. Po roce 1990 zámek restituoval Matěj Blecha, který ho prodal Jiřímu Kašparovi z Ostašova, kerý připravil jeho rekonstrukci.

V současné době je zámek prázdný, připravený na rekonstrukci, v hospodářské budově je zřízen byt majitele.