O tvrzi Hoštice je první písemná zmínka v roce 1364, kdy Litoš z Hoštic prodal její polovinu s polovinou dvora (druhou půlku si zatím ponechal jeho bratr Jaroš) Dluhomilovi z Hoštic, který pak v roce 1392 zapsal do desk zemských vlastnictví obou částí. V roce 1396 se pak Dluhomil se svými syny Štěpánem a Zikmundem vzpomínají při nadaci ke kostelu sv. Petra a Pavla v Dolních Chvatlinách. Štěpán z Hoštic se pak jako majitel tvrze připomíná ještě v roce 1409. Jejich potomci sídlili na hoštické tvrzi až do roku 1489, kdy ji bratři Tomáš a Zikmund z Hoštic prodali i s polužním dvorem a podacím právem ke kostelu v Dolních Chvatlinách Prokopu Mírkovi ze Solopysk († 1498). Po něm tvrz zdědil jeho syn Hynek, po jehož předčasné smrti v roce 1499 ji získal mladší syn Beneš. Po něm na Hošticích sídlí syn Adam Mírek ze Solopysk († 1572), po kterém ji drželi společně jeho synové, bratři Svatomír a Šimon Mírkové ze Solopysk. Jelikož se Šimon Mírek v roce 1583 rozhodl na trvalo přesídlit do tvrze v Plaňanech, jediným majitelem Hoštic se stal Svatomír. Ten prodal hoštickou tvrz v roce 1591 majiteli Zásmuk Janovi Vchynskému z Vchynic, čímž přestala sloužit jako panské sídlo, ale byla i nadále udržována jako sídlo panských úředníků, spravujících přilehlý dvůr.
Charakter tvrze byl změněn po roce 1637, kdy Šternberkové celý hoštický dvůr několikrát přestavěli. Za její pravděpodobný pozůstatek lze považovat obytnou budovu v severozápadním nároží dvora u vstupní brány.
Samota Hoštice leží v mělkém údolí Voděradského potoka 12 kilometrů západně od Kolína.
GPS: 49°59'10.780"N, 15°2'56.130"E
Nepřístupné