Cesty a památky
o krocení pekelníků a Čertově brázdě
Chotouň, Pověsti
Když byl Prokop o něco starší a zastal většinu mužských prací, setkal se poprvé s pekelníky, jejichž svérázným krocením vstoupil do českých legend.
Jako mladík prý jel jednou s potahem do lesa na dřevo. Cestou zpět narazil na smrdutého raracha, který ho tak dlouho pokoušel, až se mu podařilo rozbít jedno z kol Prokopova vozu. Budoucí světec neváhal a slovy zbožnými a činy ráznými přinutil pekelníka postavit se na místo zničeného kola a nést plně naložený vůz za nápravu až k Prokopovu statku. Když vjížděli do vrat, přimáčkl vůz čerta na kamenný patník, až satanáš zařval a zašklebil se tak strašně, že vedle stojícího čeledína z toho hrůzou trefil šlak. Prokop čerta poté propustil, ale ve dvorci na něj přesto zůstala památka v podobě znatelného otisku čertova zadku v patníku. Až do poloviny 20. století si lidé ve vsi ukazovali tento kámen, který byl vždy o poutích věnčen a barven na červeno.
Když se Prokop o samotě uchýlil do jeskyně na břehu Sázavy, vyrážel na pěší túry do okolních lesů, a občas zašel i do rodné Chotouně. Před jednou takovou cestou prý popadl pekelníka a zapřáhl ho do pluhu. S tímto podivným spřežením oral hlubokou brázdu od Černých Bud kolem Lipan až do Chotouně, poháněje čerta místo biče křížem. Zhruba ve třetině cesty se o kámen ulomila radlice, sv. Prokop přiměl čerta, aby ji vyměnil, a na tomto místě dnes nalezneme ves Radlice. Když pak byli uprostřed cesty, začal čert kvílet, že už nemůže, a ptal se, jak daleko je do cíle. Prokop mu s úsměvem odpověděl, že ještě zbývá „dobrá půl" cesty. V těchto místech dnes stojí vesnice Dobré Pole, nazývaná mezi místním též Dobrá Půl. Nakonec byla hluboká brázda doorána až k Chotouni. Ještě předtím, než Prokop propustil sedřeného pekelníka na svobodu, musel rarach seškrabat z pluhu všechno bláto. A bylo ho tolik, že z něho vznikla mohyla, jíž se mezi lidmi říká Homole. Otku zarazil Prokop nedaleko této mohyly do země. Z ní záhy vyrostl mohutný dub, který byl ve vsi k vidění ještě na počátku 20. století, kdy jeho seschlý kmen skácel silný vítr. Čertova brázda, jak se rokli po staletí říká, je sice z části zničena hospodářskou úpravou krajiny, ale některé její úseky je možné projít i dnes.
Lidová fantazie jde dokonce tak daleko, že přisuzuje Prokopovi, tomuto „svatému oráči“, i vytvoření koryta samotné řeky Sázavy. I tu prý vyoral s čertem zapraženým do pluhu. A protože se pekelník poháněný křížem kroutil a vzpouzel a uhýbal světci hned napravo a hned nalevo, je řečiště Sázavy proto tak ďábelsky zakroucené.
Fotogalerie
Mapa
Poloha
Martin Drahovzal, Báje a legendy Kolínska a Kouřimska, Decibel Production s.r.o 2004
GPS: 50°4'1.800"N, 14°57'24.450"E
