Cesty a památky

Kolínsko » Bylany » kostel sv. Bartoloměje

kostel sv. Bartoloměje

Bylany, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely barokní

Svým charakterem náleží kostel sv. Bartoloměje v Bylanech do středočeské skupiny kostelů s chórovou věží.

Kostely s chórovými věžemi jsou v Čechách i na Moravě velmi vzácné a ve středočeském regionu jsou vázané výhradně na činnost Sedleckého kláštera. Kostel sv. Bartoloměje je v tomto ohledu výjimkou, protože do sféry vlivu Sedleckého kláštera nespadal a jeho chórová věž není středověkého, ale až raně novověkého původu.

Nejstarší dějiny

Původní raně gotický kostel byl vystavěn těsně před rokem 1300, v písemných pramenech je poprvé zmiňován v roce 1364. Patřil do kouřimského děkanátu a nejpozději v roce 1367 při něm vznikla fara, neboť zdejší farnost pravidelně odváděla papežský pololetní či roční desátek. Z předhusitských farářů je známo pět jmen Florián (do roku 1364), Jan (do roku 1373), Jan (do roku 1375), Petr (do roku 1408) a Mikuláš (do roku 1420). Významnými podporovateli kostela byla v 16. století rodina bylanských dědičných rychtářů a později vladyků Trojanů z Bylan a Rossfeldu. Za přibližně 150 let jejich působení v Bylanech (rod vymřel na počátku 18. století) bylo v kostele pohřbeno více než dvacet příslušníků tohoto rodu. Za Pavla Trojana z Bylan byl kolem roku 1558 kostel upravován a podle nejnovějších výzkumů byla nad starším gotickým presbytářem postavena současná chórová věž (viz též datování zvonové stolice dále). Fara v Bylanech zanikla koncem 16. století a kostel byl filiálním k faře v sousední Lstiboři.

Po třicetileté válce

Během třicetileté války se dle zprávy z roku 1630 zcela přestaly v kostele sloužit mše, v roce 1639 ho spolu se vsí vydrancovali Švédové. Po skončení třicetileté války byl kostel obnoven a v roce 1655 ho na svátek sv. Řehoře 13. března posvětil tehdejší světící (pomocný) pražský biskup Josef de Corti (1655–1664). Do oltáře při tom byly vloženy ostatky sv. Maxima a sv. Kandidy. Podle zprávy z roku 1699 spadal kostel pod správu černokosteleckého děkana, který zde sloužil pouze jednu až dvě mše ročně. Podle popisu tehdejšího děkana Alexandra Sperata z roku 1671 (NA Praha, kn. B 41/3), byl kostel zanedbaný, skrz opadanou omítku bylo vidět kamenné zdivo a celý kostel i věž byly kryty šindelem. Hlavní vchod byl v té době ze severní strany, krytý cihlovou předsíní (dnes zaniklou). Stěny byly prolomeny pěticí oken, klenutý byl pouze presbytář, loď byla kryta prkenným stropem. V kostele byly tehdy dva oltáře, hlavní oltář v presbytáři byl vyzdoben obrazy dvou cherubínů, držících kalich, Panny Marie, sv. Mikuláše, sv. Bartoloměje a sv. Martina. Při kostele v té době působil i literátský sbor, který doprovázel každou mši svatou hudbou a zpěvem z kůru. Kůr byl v té době dřevěný a jeho sloupy malované. V roce 1671 nechala zanedbaný kostel opravit svým nákladem Alžběta Talacková z Bylan a Rossfeldu a znovu pak v roce 1714 její dcera Kateřina Zuzana Šofmanová z Ješetic.

Lichtenštejnské období

K zásadní pozdně barokní přestavbě kostela došlo v letech 1770-71 z podnětu majitelky černokosteleckého panství Marie Terezie Savojské podle návrhu lichtenštejnského stavitele Václava Antonína Budila. Ten svůj návrh vypracoval poté, co bylo upuštěno od záměru na odstranění staré stavby a postavení kostela zcela nového. Vlastní stavební práce řídil stavitel Jan Václav Smutný z Kostelce nad Černými lesy. Během přestavby byla byla zaklenuta loď, která byla současně prolomena novými širokými okny, v ose presbytáře byla přistavěna sakristie a věž dostala nové zastřešení. Protože se ve stejné době opravovalo více kostelů na černokosteleckém panství, pro nové zastřešení věže kostela použil identický návrh jako u kostela sv. Jiří v Aldašíně. V presbytáři byla během opravy rozebrána původní gotická klenba a presbytář byl nově zaklenut. Dne 29. září 1771 byl přestavěný kostel slavnostně posvěcen kouřimským děkanem Tomášem Skřivánkem.

20. a 21. století

Do současné podoby byl kostel upraven v roce 1904, v té době se zde konaly mše každý týden. Zásluhou řádových sester vincentek (Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul), které působily v letech 1950-89 v místním ústavu sociální péče, byl kostel využíván nejen ke každodenním liturgiím, ale také byl opakovaně opravován a udržován v dobrém stavu. Kostel byl proto v roce 1967 elektrifikován, v roce 1970 nově liturgicky upraven po 2. vatikánském koncilu a v roce 1982 opatřen akumulačními elektrickými kamny. Při opravě fasád v roce 1983 byly z oken bohužel odstraněny ozdobné šambrány. V letech 1990-2000 nebyl kostel liturgicky vůbec využíván, v letech 2017-22 se uskutečnila vleklá rekonstrukce krovu lodi a střechy věže kostela.

Exteriér kostela

Jednolodní obdélný kostel s lodí o rozměru 14 x 8,1 metru, na kterou navazuje mírně odsazený pravoúhlý presbytář o délce 5,5 metru, nad kterým se zdvíhá chórová věž. K východu na presbytář navazuje v prodloužení jeho osy o něco užší sakristie o rozměru 2,75 x 3,6 metru a ukončená schodišťovým přístavkem o půdorysu pěti boků osmiúhelníku. Západní fasádu ukončuje barokní volutový štít se zjednodušeným plastickým členěním a zazděným oválným okénkem. Gotické zdivo lodi a presbytáře je široké 1,5 metru a v severní stěně je pod barokní omítkou zazděný původní raně gotický vstupní portál s lomeným záklenkem. Vnější stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci, věž je kryta bání. Ve vnější jižní stěně jsou od roku 1889 zazděny tři (z celkem původně pěti) dnes silně poškozené náhrobníky, původně umístěné v podlaze lodi kostela (zleva):

náhrobník Kateřiny Elišky († 24. 11. 1613) a Marie († 14. 12. 1613) Trojanových z Bylan a Rossfeldu zhotovený z červeného nučického pískovce; v dolní polovině jsou zbytky reliéfního erbu Trojanů z Bylan (na štítu tři kopečky a běžící kůň) a v horní velmi špatně čitelný devítiřádkový nápis: LETA 1613 W PODZYM VSNULY W PANU PANNY DCERY VROZENEHO PANA SAMUELE TROJANA BILANA Z ROSFELDU TOTIŽTO KATERŽINA ELISSKA W NEDIELY PRZED SWATAU KATERŽINAU A MARIA V SOBOTU PO SWATAU LUCZYGY A TUTO GSAU POCHOWANY,
náhrobník Alžběty Talackové z Bylan a Rossfeldu († cca 1675) zhotovený z červeného nučického pískovce; v dolní polovině jsou zbytky reliéfního erbu Trojanů z Bylan, v horní části je nápisové pole se zbytky českého nápisu: [---] J[---] W 19[---]WJM ZJE WYKUPJTEL MUG ZJW GEST A ZJE W POSLEDNIJ DEN Z ZEMJE W [---] A [---] J [---]ZEN BUDU [---]ZIJ[---]AW[---] SE [---] A WZRZYM BOHA SWEHO,
náhrobník Jiříka Chlumčanského z Přestavlk († 1626).

Interiér a vybavení kostela

Loď kostela i presbytáře je sklenuta barokní valenou klenbou se stýkajícími se lunetami nad okny (také křížová klenba), vítězný oblouk není stavebně vyjádřen. Západní část lodi zabírá podklenutá varhanní kruchta, přístupná schodištěm na jihozápadní straně. Podkruchtí je klenuté užším křížovým polem a do lodi se otevírá lehce stlačeným obloukem. Sakristie je plochostropá.

Z průměrného zařízení vyniká kazatelna* z 2. poloviny 18. století s medailony sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského a barokní obrazy křížové cesty. Původní vrcholně barokní tabernákl** hlavního oltáře z roku 1699 s aliančními erby Jana Kryštofa Šofmana z Hamerlesu a jeho ženy Kateřiny Zuzany Šofmanové z Ješetic byl v roce 1770 přenesen do kostela ve Skramníkách a dnes je ve sbírkách Regionálního muzea v Kolíně. Současný hlavní oltář je z roku 1904 od bratří Bušků ze Sychrova, do kterého byl vložen obraz sv. Bartoloměje od Adolfa Liebschera z roku 1879 ze staršího oltáře. Na kruchtě jsou varhyny z roku 1879 od Karla Schiffnera, přestavěné v roce 1904 varhanářskou firmou Rejna-Černý. Lavice pořídily pro kostel v roce 1981 řádové sestry vincentky.

Dubová stolice ve věži je renesanční, podle dendrochronologického průzkumu pochází z let 1558-59. Z původní sestavy zvonů se dochoval pouze zvon "Jan Nepomuk" z roku 1673 od Bedřicha Michaela Schönfelda z Prahy (vysoký 57 cm, průměr 76 cm) s hladkou šestiramennou korunu, pod kterou je rostlinný ornament a latinsko-německý nápis o zvonaři a době vzniku: SOLI DEO GLORIA DVRS FEIR BIN ICH GEFLOSSEN FRIDRICH MICHAEL SCHONFELT IN DER ALT STAT PRAG HAT MICH GEGOSSEN ANNO 1673. Na plášti je dále reliéfní krucifix a postava sv. Jana doplněná českým nápisem: TENTO ZWON GEST ODLIT KE CZTI HCKWALE SWATECHO MILECHO GANA.

Dnes filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Český Brod Kolínského vikariátu. Bohoslužby se konají v sobotu před druhou nedělí v měsíci od 17:30 hodin.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Bartoloměje byl s ohradní zdí hřbitova, pilířovou bránou a márnicí zapsán 30. října 1986 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 46595/2–3122.

Zdroj informací

Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 1. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia 1977.

Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 175, 198, 199. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.

Mrvík V. J., Kibic K. ml.: Kostel sv. Bartoloměje v Bylanech, jeho chórová věž a hřbitovní areál. Památky středních Čech, roč. 38, č. 1., str. 29 - 50. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze. 2024.