Na samém konci Evropy, pouhých 1,5 kilometru od tureckého pobřeží, leží, omýván vodami Egejského moře, ostrov Samos. Ten patří k nejzelenějším řeckým ostrovům a navíc je rozbrázděn vysokými horskými masívy, na jejichž svazích se výborně daří jednomu z nejsladších světových vín – slavnému samoskému muškátu. A právě za ním jsme se vydali až do těchto odlehlých míst, abychom se podívali, jak a proč se daří této unikátní odrůdě, která mimochodem stojí na samém počátku dlouhé cesty k neopakovatelné chuti asi nejslavnější řecké lihoviny.
Návštěvu ostrova zahájíme v přístavním městě Pythagorion, které se krčí mezi mořským příbojem a zelenými svahy hor. V 6. století před naším letopočtem se tu narodil legendární matematik a filozof Pythagoras ze Samu, jehož slavnou větu se učí děti ve školách po celém světě dodnes. V té době ale město nebylo takto idylicky poklidné, protože ostrov byl vyspělým centrem vzdělanosti celé egejské oblasti, byť pod krutovládou obávaného krále Polykrata. Tato doba je již naštěstí nenávratně pryč a město se dnes může pochlubit nejen poklidnou atmosférou téměř venkovského charakteru s několika starými kostely, ale také krásnými plážemi na březích tyrkysově modrého moře.
Středověký hrad nad přístavem byl postaven z kamenů zaniklých antických staveb, jejichž pozůstatky jsou roztroušeny po celém současném městě a jeho těsném okolí. Přestože se nejedná o žádné impozantní ruiny, Pythagorion je zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, stejně jako ruiny Héřina chrámu od architektů Rhoikose a Theodorose z poloviny 6. století před naším letopočtem. Podle starých řeckých bájí stojí na místě, kde vládnoucí pár z Olympu prožíval svoje líbánky.
Jeden den jsme také prožili v nádherných Aténách, odkud je druhý soubor fotografií.