Cesty a památky

Zámek Koleč

Česká republika (březen 2018, Časopis Na Cestu 04/2018)

Drobné šlechtické sídlo v Kolči tvoří pozoruhodný celek, reprezentující typické sídlo nižší šlechty, kde byly úzce provázány všechny jeho funkce - obytná, reprezentativní, duchovní i hospodářská, tvořené dvěma zámeckými křídly, kostelem, okrasnou zahradou s altánem a hospodářskými budovami, včetně nutného zázemí a polností. Ještě před nedávnem ho znali jen zasvěcení zájemci o památky, kteří již nad ním začali pomalu lámat hůl, protože zámek byl určen k demolici. Stal se ale zázrak a památka se začíná probouzet k životu.

Obec Koleč se rozkládá v mělkém, otevřeném údolí Třebušínského potoka asi 11 kilometrů severovýchodně od Kladna a je opravdu prastarého založení, které souvisí s nedalekým hradištěm Budeč. Původně se jmenovala Cholecz a jako taková se poprvé připomíná v roce 1035, kdy ji Soběslav I. daroval Vyšehradské kapitule. Jednalo se tehdy zřejmě jen o malou osadu, tvořenou několika poplužními dvory, při jednom z nichž si založil po roce 1594 Jan Albrech Pětipeský z Chýš renesanční tvrz. Ta později patřila Kaplířům ze Sulevic a Harasům z Hrzánova, od nichž panství koupil František Bernat Paradys de Lasaga, který započal v roce 1690 s přestavbou již nevyhovující tvrze na barokní zámek.

Italové na scéně

Jelikož se mu ale nakonec nedostávalo peněz, rozestavěný zámek byl nucen v roce 1702 prodat původem italskému rytíři Liboriu Václavu Ubellimu ze Siegburku, který jeho stavbu dokončil v roce 1705. Václav Ubelli pak později ještě nechal v letech 1711-13 přistavět k jižnímu křídlu zámecký kostel zasvěcený Nejsvětější Trojici, který se později stal obecním kostelem, kam byl po své smrti v roce 1716 pohřben. V majetku rodu a jeho potomků zůstala Koleč až do roku 1882, kdy zdejší dvůr se zámkem připadl správě císařských statků ve Zvoleněvsi. Tím přestal zámek sloužit jako šlechtické sídlo a byl upraven pro administrativní potřeby správy velkostatku. No a tomuto účelu sloužil až do roku 1990, v druhé polovině 20. století zde byly umístěny kanceláře a byty zaměstnanců Státního statku Zvoleněves.

Divoké devadesátky

Po zrušení státního statku zámek koupila v roce 1992 společnost Garant s. r. o. a na jeho pořízení a následnou opravu si vzala úvěr, za který ručila právě budovou zámku a k němu patřícími pozemky. Peníze ale nebyly do zámku nikdy investovány, na což máme hezké české pojmenování, byly „vytunelovány“, a chudák zámek, do jehož opravy se již přes 40 let nijak neinvestovalo, začal velmi rychle chátrat. Jeho stav se postupně zhoršil na tolik, že byl na počátku roku 2007 podán návrh na jeho vyřazení ze seznamu kulturních památek, což naštěstí Ministerstvo kultury zamítlo. Majitel měl záměr, že ruinu zámku ihned na to zboří a uvolněné parcely prodá ke komerčnímu využití. S tím se ale nechtěli smířit místní patrioti, a protože si vzhledem k malému počtu obyvatel, a tedy velmi omezenému rozpočtu, nemohla obec sama dovolit zámek koupit, byl v dubnu téhož roku založen paní Magdalenou Jakubíčkovou Nadační fond Koleč. Jeho jediným cílem bylo zámek zachránit a najít pro něj smysluplné využití.

Záchrana zámku

Přelomovým dnem je 8. červenec 2008, kdy nadace zámek konečně získala, a to v nucené dražbě, vyhlášené na tehdejšího majitele. Totálně zdevastované stavbě se tak zase začalo blýskat na lepší časy, které zažila naposledy před více než 100 lety. Do druhého desetiletí 21. století tak zámek, sice bez střech, s propadlými stropy a zanesený komunálním odpadem, vykročil oddlužený a s jasnou vidinou dalšího využití. Z peněz utržených za prodej zbytných pozemků totiž byly nejenom uhrazeny všechny dluhy, ale brzy mohlo dojít i k prvním záchranným pracím. Těmi byla urychlená výměna krovů a zastřešení obou zámeckých křídel, včetně přilehlého kostela. Z norských fondů a z dotačního programu Ministerstva kultury ČR na záchranu architektonického dědictví pak přiteklo dalších 18 milionů, za které bylo opraveno západní křídlo zámku a otevřeno pro návštěvníky jako muzeum včelařství.

Firma Bratři Švarcové Koleč

Muzeum bylo otevřeno na konci léta 2016 a důvodem pro volbu této expozice je stará včelařská tradice v Kolči. V roce 1879 zde totiž založil Václav Švarc (*1853) později proslulou firmu „Bratři Švarcové Koleč“, která se jako jedna z mála u nás specializovala na výrobu veškerých potřeb pro včelaře. Jelikož zájem o včelaření byl v Čechách v té době velký, v roce 1914 dokonce založil Václav Švarc v místní části Týnec včelařskou školu, kde probíhaly až do roku 1939 kurzy pro začátečníky. Největší rozmach zažila firma po roce 1920, kdy po smrti svého otce převzali firmu bratři Václav a Jiří. Ti rozšířili provoz tak, že zaměstnávali na 70 lidí, jenom truhlářů bylo 30! Kompletní sortiment výrobků představoval 800 druhů a továrna získala za své výrobky, především jejich komplexnost, bezpočet cen a medailí po celé Evropě. Díky německé preciznosti v době války se zachovaly záznamy z místního nádraží, díky nimž víme, že v letech 1939-44 odeslala firma bratří Švarců jenom po dráze 61 tun zboží, z čehož bylo 15 866 úlů všech typů a 3278 kusů medometů. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla firma znárodněna a tehdy již žijící jen druhý z bratrů, Jiří, směl ve vlastní firmě pracovat jako nákupčí, než odešel do důchodu. Bohužel pod novým vedením nomenklaturního vedoucího se ale firmě již tolik nedařilo, výroba neprocházela žádnou inovací, takže byla postupně omezována a po roce 1955 převedena do Kovodružstva Slaný. Tam se pak ještě vyráběly jako kusová výroba „švarcovské“ medomety, bez jakékoliv inovace od 40. let 20. století, až do roku 1990.

Včelařské muzeum

Základními nosnými exponáty muzea jsou dva stěžejný výrobky firmy bratří Švarců. Prvním z nich jsou jejich tradiční úly zvané „Budečáky“, pojmenované po nedalekém hradišti, a naleznete zde i 80 let staré exempláře. Na rozdíl od dnes většinou používaných nástavkových úlů se Budečáky otevírají zezadu, v dolní polovině je plodiště, kde se královna stará o včelstvo, a nahoře jsou rámečky na ukládání medných zásob. Druhou sbírkou velkých exponátů jsou pak jejich vyhlášené medomety, jejichž byla firma největším výrobcem vůbec a mnozí včelaři na ně dodnes nedají dopustit. No a pak tu nechybí ani kovové i keramické včelařské dýmáky, kleště, nádoby na med pro domácnost nebo včelařská literatura. Vzácným exponátem je firemní katalog z roku 1939, který tehdejšímu včelaři nabízel kompletní vybavení od hřebíku po včelín se včelstvy, dodaný na klíč. Při prohlídce muzea může návštěvník také nahlédnout do dobových publikací, seznámit se s tradičními postupy při výrobě medu v historii a dnes a také shlédnout krátký film v 3D kině. V poslední části je pak porovnání jak se včelaří u nás a jak na dalekém severu v Norsku, coby poděkování za velkorysý finanční dar na obnovu zámku.

Medová pouť

Každoročně se na nádvoří zámku koná Medová pouť, letos na ni můžete dorazit v sobotu 23. června. V rámci akce bude k dostání nejen med od místních včelařů, ale zúčastnit se můžete také bohatého doprovodného kulturního programu, včetně koncertů v zámeckém kostele a komentovaných prohlídek zámku. Muzeum je jinak otevřené celoročně kromě pondělí a úterý, v zimních měsících (listopad až březen) je třeba návštěvu dopředu ohlásit na telefonu 724 522 054 nebo přes kontaktní formulář na www.zamekkolec.cz. A jako skvělý tip na dopravu do Kolče vám může posloužit unikátní projekt Cyklohráček, což je zvláštní vlak, vypravovaný od 24. 3. do 28. 10. v sobotu, neděli a ve svátek na trase Praha hl. n. – Koleč – Slaný / Zlonice a zpět. Cyklohráček odjíždí z Prahy 2x denně v 9:03 (Koleč 10:23) a 12:58 (Koleč 14:23) a zpět přijíždí ve 12:50 (Koleč 11:22) a 18:50 (Koleč 17:16). Vlak je upraven především jako pojízdné hřiště s vozy plnými her a hraček pro děti všech věkových kategorií a své místo pro přepravu kol v něm najdou i cyklisté.

Roman Šulc, 2018