Cesty a památky

Za bašteckou čarodějnicí do Starého Kolína

Česká republika (listopad 2015, Časopis Turista 12/2015)

Starý Kolín leží na levém břehu řeky Labe v místech, kde se první kolonizátoři usadili již v první polovině 13. století v souvislosti s nálezem stříbrné rudy v nedaleké Kutné Hoře. Místo, které si vybrali, ale trpělo častými labskými záplavami a proto nebylo vhodné pro rozvoj velkého města. A tak prozíravý král Přemysl Otakar II. založil nové město o 7 kilometrů dále po proudu řeky na skalnatém návrší, pro které se vžil název Nový Kolín a později jen Kolín. Starý Kolín zůstal jen vesnicí, která ale byla nadále královským majetkem, a tak se tu dochovala řada zajímavých památek. Kromě těch historických i technické z konce středověku a jedna dokonce spojená s čarodějnickým procesem.

Do Starého Kolína se nejsnadněji dostanete vlakem, protože leží na nejdůležitější železniční trati u nás, a to mezi Kolínem a Pardubicemi. Železniční trať ho v zásadě dělí na dvě stejně velké části, z nichž ta "za tratí" se jmenuje Bašta. Pokud si ale chcete návštěvu Starého Kolína spojit s pěknou turistickou procházkou, určitě se vydejte po žluté turistické značce od kolínského nádraží. Příslovečnou rovinou okolo Kolína je to 8 kilometrů a pěkným špacírem mezi lesíky a poli sem dorazíte za necelé dvě hodiny. A abyste si užili trochu té nefalšované polabské přírody, cestou do 6 kilometrů vzdáleného Záboří nad Labem (sousední železniční stanice) vede naše značka přes přírodní rezervaci Na Hornické, vyhlášené na ochranu společenstev lužního lesa, vodních a mokřadních společenstev zarůstajících tůní a mrtvých ramen a střídavě vlhkých nivních luk. Teď ale pojďme k tomu, co můžete vidět ve Starém Kolíně.

Autor neznámý

Není bez zajímavosti, že náves ve Starém Kolíně, nazývaná hrdě "Náměstí" je vzdušnou čarou přesně stejně daleko z Karlova náměstí v Kolíně i Palackého náměstí v Kutné Hoře. A právě z tohoto magického místa začneme naši prohlídku. Co jistě upoutá na první pohled Vaši pozornost, je vysoká a štíhlá věž kostela svatého Ondřeje. Tedy nejprve se vydáme k němu. Kostel je přirozeným centrem dění celé obce ale i jeho historie a architektura jsou nesmírně zajímavé. Kolem kostelního areálu obíhá krásná barokní zeď, kopírující půdorys kostela, doplněná dvěma barokními výklenkovými kapličkami v nárožích. Zeď i kaple pocházejí z poloviny 18. století a po požáru v roce 1763 je do současné podoby přestavěl kolínský stavitel Josef Jedlička. V současnosti finišují přípravné práce na opravu obou kaplí, v rámci kterých byla v jedné z nich objevena dosud neznámá malba na omítce, zobrazující Pannu Marii. Vlastní kostel byl vysvěcen na den sv. Ondřeje v roce 1267, což je také první písemná zmínka nejen o kostele, ale vůbec o Starém Kolíně. Od tohoto roku měli ke kostelu podací právo výhradně čeští králové a to až do roku 1826, což se projevilo ve štědrých finančních dotacích. Díky nim byl kostel během staletí několikrát přestavován, takže z té původní gotické stavby zůstalo jen zdivo věže do výšky prvního patra. Zásadní v jeho historii je pak první polovina 18. století, neboť od roku 1730 plánovala pražská konzistoř barokní přestavbu. Autorem prvních návrhů přestavby je Tomáš Haffenecker, jehož plány jsou uloženy v archivu Pražského hradu, kde ale leží i podepsané návrhy na přestavbu kostela od velikána barokní architektury, Kiliána Ignáce Diezenhofera. Kostel nakonec nevypadá ani jako na jednom z uvedených projektů, a tak je autor výsledného (nepodepsaného) návrhu z roku 1739 nakonec neznámý. Podle některých stavebních prvků se dnes nejčastěji uvažuje o autorství hradního stavebního písaře Johanna Heinricha Dinebiera, ale jelikož se na stavbě objevuje mnoho prvků ze zamítnutého Diezenhoferova návrhu, tak ani jeho autorství není zcela vyloučeno.

Barokní gotika

Přestavba starého gotického svatostánku byla ukončena již v roce 1740 a jeho výsledná podoba se nese v duchu tak zvané barokní gotiky. Ta představuje spojení v zásadě dvou protichůdných architektonických projevů - dynamického baroka a strohých výrazových prostředků středověké gotiky. V tom také spočívá výjimečnost starokolínského kostela, protože staveb v tomto unikátním slohu u nás vzniklo za krátkou dobu jeho trvání jen několik. Postaven je na půdorysu kříže s polygonálními uzávěry hlavní i bočních lodí, které jsou sklenuty křížovými klenbami. Prostor nad jejich křížením pak uzavírá kupole s freskou Apoteózy sv. Ondřeje. Nad vchodem do sakristie se dochovala nápisová deska z roku 1740 o rozměru 60 x 120 cm s latinským nápisem (český překlad): Ke cti Boha trojjediného a sv. Ondřeje, byla tato svatyně za časů papeže Benedikta XIV, císaře Karla VI., krále českého a uherského jako patrona, za Františka Leopolda hraběte ze Šternberka jako prezidenta královské komory, když od prvotní stavby uplynulo přes 440 let, od základu nově přestavěna. Zajímavostí uvnitř je i původní elektroinstalace, dodnes zcela funkční, která byla v kostele rozvedena v roce 1905. V jeho sousedství stojí ještě jedna zajímavá stavbička, byť je zatím v neutěšeném stavu. Jedná se o barokní márnici, která byla v roce 1763 postavena podle staršího návrhu Josefa Jedličky. Od 19. století sloužila jako hasičárna a nakonec se na počátku 21. století proměnila na zříceninu. Ale na lepší časy se blýská! V plánu je její brzká oprava a poté zřízení malé výstavní síně o historii památek a rodáků ve Starém Kolíně. Stejně jako za opravou kapliček, i za opravou márnice stojí aktivisté ze Starokolínského okrašlovacího spolku, jehož posláním je především ochrana a rozvoj kulturního, historického a přírodního dědictví v katastru obce.

Co je to Šífovka

K technické památce zvané Šífovka se musíme vypravit proti toku potoka Klejnárka necelé 2 kilometry jižně ze středu obce po modré turistické značce. Místo lehce najdete u mostku těsně před mlýnem v Mladém Hlízově. A o co jde? Jedná se o unikátní soustavu plavebních kanálů, které nechali vykopat kutnohorští horníci v letech 1568–72 pro rychlejší dopravu dřeva a dřevěného uhlí od Labe ke Kutné Hoře. Autorem projektu byl Kryštof z Gendorfu, majitel vrchlabského panství a báňský poradce krále Ferdinanda, a dílo provedli místní stavbaři pod vedením rybníkářského mistra Jakuba Lívy. Kanál vycházel z labského ramene Černá struha, které se odděluje od Labe na veletovském jezu u Starého Kolína, vedl loukami kolem obce přes již zaniklý obecní rybník Sakman, křižoval Klejnárku pod Mladým Hlízovem a končil u dvora Skalka pod Kaňkem u Kutné Hory. Dopravu nákladu po kanálu zajišťovaly lodě, tažené z mírně sešikmeného břehu koňmi. Plavební činnost na Šífovce byla ukončena v období třicetileté války a celé dílo se dodnes dochovalo v podobě nápadného, až 4 metry hlubokého umělého zářezu, ve kterém protéká potok napájený dnes vodou z kaňkovského důlního díla. Kolem zachovalého tělesa plavebního kanálu pak byl v roce 2000 v rámci komplexních pozemkových úprav vysázen zelený pás stromů od Klejnárky až k železniční trati a Šífovka s přilehlými biotopy se stala součástí územního systému ekologické stability.

Rejdy na Baštách

Nakonec navštívíme Bašta, která jsou místní částí Starého Kolína, od centra oddělenou železniční tratí. Dříve zde stával pouze mlýn a hospoda pro voraře, kteří po Labi plavili dříví z Krkonoš. Tady se totiž dřevo prodávalo kutnohorským horníkům, což potvrzovalo privilegium vydané v roce 1459 králem Jiřím z Poděbrad. Podle něj se musely vory nejprve zastavit na Baštách, aby horníci mohli dřevo nakoupit, a až po čtyřech dnech směly pokračovat se zbylým zbožím dále ke Kolínu. Na Baštách již v 17. století fungovala kromě mlýna i pila a mědihamr, upravený později na soukenickou valchu. V roce 1630 se sem uchýlili evangeličtí obyvatelé Kolína, aby se vyhnuli násilné rekatolizaci. Pomnožný název Bašta (Na Baštách) je odvozen od hrází, vyztužených proutím, tak zvaných „bašt“, kterými se zpevňovaly labské břehy proti povodním, zaplavujícím dřevěné havířské domky. Mezi nejvýznamnější památky v této části patří již zmíněný mědihamr z přelomu 17. a 18. století, roubená stavba omítnutá na rákos (tzv. "v kožichu"), a stará vorařská hospoda, doložená již ve 14. století. Ta sloužila jako občerstvovna znaveným vorařům, takže velmi dobře prosperovala, což ovšem bylo trnem v oku konkurenci široko daleko. A tak se stala hospoda předmětem lidového čarování, které vyústilo ve velký proces, zaznamenaný v kutnohorských smolných knihách. Když totiž v roce 1564 záhadně onemocněla rodina zdejší hospodské Kateřiny, a její manžel dokonce zemřel, ihned se rozkřiklo, že byli očarováni. A skutečně - když pak pod prahem hospody našli zakopané psí hlavy a lidské kosti, podezření z nekalostí padlo na šenkýřku Markétu Pelíkovou. Ta se nakonec na mučidlech doznala z čarodějnictví s cílem zlikvidovat majitele hospody a zmocnit se jí ve svůj prospěch. Za tyto své úklady skončila na hranici i se svou pomocnicí, jednou dívkou ze Starého Kolína. Potom už tady ale veškeré čárování nadobro skončilo a hospoda zdárně prosperuje dodnes. Mimochodem, je to nejstarší doložená putika na českém venkově, která stále slouží svému účelu.

Prohlídku popisovaných památek s průvodcem je možno si dopředu objednat na e-mailové adrese Starokolínského okrašlovacího spolku sos@starykolin.cz.