Cesty a památky
Vybroušený kubismus v Libodřicích
Česká republika (únor 2013, Časopis Turista 3/2013)
Libodřice jsou středně velkou vesnicí, která leží asi 10 kilometrů jihozápadně od Kolína v místech, kde se již terén mírně vlní, a také proto svou nadmořskou výškou 272 metrů nad mořem převyšují své okresní město skoro o 100 metrů. Středem obce protéká potok s legračním jménem Blinka, vede tudy vedlejší silnice spojující Kolín s Kouřimí a občas na návsi zastaví autobus, spojující po této silnici obě města. Jinak ticho a klid typického zapadákova. Ovšem až na jednu stavbu, která zatím leží trochu utajená a skrytá běžným pohledům, která ale jednou bude turistickým magnetem, který do Libodřic přitáhne domácí i zahraniční turisty. Ovšem, asi to chce ještě trochu času, než se Bauerova vila dostane do českých průvodců i cizojazyčných baedekerů.
A cože to je ta Bauerova vila? V podstatě venkovský obytný dům, na kterém by asi nebylo dnes co obdivovat, kdyby ho tenkrát, v tomhle příslovečném zapadákově, nepostavil jeden z našich nejslavnějších architektů, Josef Gočár.
Kdo je to Josef Gočár?
Pro ty, co tohle jméno zatím ještě nikdy neslyšeli, snad jen krátce připomenu, že se jedná o významného architekta první poloviny 20. století (1880 – 1945), jehož stavby patří k vrcholům české moderní architektury. Například jeho urbanistická koncepce přestavby Hradce Králové předběhla svou dobu tím, že zahrnovala v té době nevídaný a dodnes funkční systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami, směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně. Josef Gočár pracoval výhradně ve velkých městech, kde po sobě zanechal obdivuhodné a jeho následovníky jen těžko překonatelné stavby ve stylu českého kubismu a funkcionalismu.
Kde se vzal Gočár v Libodřicích?
Tak tohle přesně nikdo neví. Vůbec není zřejmé, jak se to stalo, že pro místního velkostatkáře Adolfa Bauera vyprojektoval Josef Gočár rodinný dům, vilu, která je jedinou kubistickou vilou českého venkova. Velká města, kde si slavní architekti tehdy podávali ruce, mohou jen závistivě po vile z Libodřic pokukovat a toužebně si představovat, jak by asi zdobila jejich ulice nebo parky. Ale zpátky k tomu, proč asi stojí právě tady. Popusťme tedy uzdu fantazii, což si můžeme dovolit pouze proto, že se o důvodech opravdu nic neví. A mohla by v tom být třeba závist nebo touha troufnout souseda. Prostě furiantství. Josef Gočár byl totiž žákem neméně slavného architekta Jana Kotěry, který měl jen kousek od Libodřic, v nedaleké Ratboři, velkou zakázku pro majitele tamějšího statku rodinu Mandelíkových z Kolína. Pro ně tady v letech 1910-15 realizoval modernizaci místního zámku a stavbu moderní dvojvily. Gočárovo působení v Libodřicích spadá do let 1912-14 a tak co když si tehdy pan Bauer prostě řekl: „Když může Mandelík Kotěru, proč bych já nemohl Gočára?“
Vila jako vybroušený diamant
Ať už to tehdy bylo jakkoliv, faktem je, že na dvoře libodřického statku vyrostla stavba, která je dnes jedinečnou ukázkou krystalické fáze české kubistické architektury, jejíž kompaktní objem osově komponovaného patrového domu s mansardovou střechou, prolamuje v hlavním průčelí mohutná hmota tří polygonálních rizalitů, připomínajících shluk srostlých krystalů. Fasádu pak dotváří plastické hvězdicovité rámování oken a dveří. Tahle nádherná stavba vznikla v období, do kterého jsou kladeny i nejlepší Gočárovy práce raného kubismu - dům U Černé Matky boží v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Jakkoliv je Bauerova vila kubistická zvenčí, uvnitř má zcela tradiční ráz. Zdá se, že stavebník si kubismus nechtěl dovnitř moc pouštět. Vnitřní dispozice je tak uspořádána kolem vstupní reprezentativní schodišťové haly anglického typu, spojující přízemí s prvním patrem.
Osudy domu a osudy rodiny
Adolf Bauer zemřel v roce 1929 na cukrovku, a když se manželka Emílie znovu provdala a s dcerami Hanou a Věrou odešla do Prahy, na jejich majetek v Libodřicích dohlížel správce. V roce 1941 byl celý velkostatek jako židovský majetek zabaven Němci. Jelikož během holocaustu celá rodina zahynula v koncentračním táboře, připadla vila v roce 1945 obci a stala se sídlem její správy, později tu byla umístěna obecní knihovna a kadeřnictví. V roce 1987 byla Bauerova vila prohlášena za kulturní památku, obec však neměla na její rekonstrukci prostředky a proto ji v roce 2002 prodala Nadaci českého kubismu, která v letech 2005–07 provedla rekonstrukci podle projektu Ing. arch. Michala Sborwitze. Exteriér i interiéry byly rekonstruovány se zřetelnou snahou přiblížit se co nejvíce původnímu vzhledu, obnoven byl i pozemek okolo vily, uzavřený plotem postaveným nově podle původního Gočárova návrhu, který při vzniku stavby nebyl tehdy uskutečněn. V zahradě ještě vznikla kopie dřevěného Gočárova altánku, jehož originál stojí v zahradě Hofmanovy vily na pražských Hradčanech. Celý projekt finančně podpořila také Evropská unie, státní rozpočet ČR a Středočeský kraj.
Dnes je uvnitř „Hausmuzeum“
Poprvé byla vila otevřena pro veřejnost v roce 2008, ovšem krátce na to byla znovu uzavřena a definitivně zpřístupněna v roce 2010 po definitivních úpravách interiéru, spočívajících v navrácení restaurovaných tapet a linoleí. Částečně také byla změněna původní koncepce vnitřní instalace, která byla nově pojata jako muzeum architektury, designu a užitého umění, vztahující se na období českého kubismu, na dílo Josefa Gočára a také díla dalších umělců této doby. Mimo to nabízí vila návštěvníkům i dobovou atmosféru 20. let 20. století, neboť nosnými prvky expozice jsou mimo již zmíněné tapety a linolea další dochované části původního vnitřního vybavení, především vstupní schodišťová hala s krbem (kde se projevují jediné kubistické detaily v interiéru – sloupky schodiště a výzdoba velkých dveřních křídel), zařízení koupelny, topné rozvody s radiátory, několik závěsných krytů radiátorů a truhlík na květiny, inspirované dílem Kotěry, dřevěná vestavěná skříň v bývalé ložnici a vestavěná knihovna v obývacím pokoji. Interiér doplňuje dobový kubistický mobiliář a exponáty výtvarného a užitého umění.
Prohlídka Bauerovy vily není do odvolání od 1. ledna 2018 možná.
Český kubismus vznikl v období po roce 1910, které se spojuje s nástupem různých avantgardních hnutí v architektuře. Specifický je zejména v architektonické tvorbě, zastoupené díly Gočára, Janáka a Chochola. Tito tvůrci se zabývali také tvorbou užitého umění. Skupina výtvarných umělců se pokoušela pravoúhlé formy moderny nahradit lomenými šikmými tvary připomínajícími krystal a jeho jednotlivé fasety. V českém prostředí kubismus v architektuře unikátně navázal na gotickou a barokní tvorbu, v souladu s historickým prostředím především starší městské zástavby.
Co si ještě prohlédnout a kudy tam
Na prostranství před vilou jistě vaší pozornosti neunikne zbořenina. Věřte – nevěřte, jedná se o pozůstatky zámku, který byl současnými majiteli zbourán v roce 2012 s odůvodněním, že byl v již tak špatném stavu, že ho nebylo možno opravit. Přitom tvrz stávala na tomto místě již v roce 1489, kdy se vzpomíná v majetku Jiřího Voděradského z Hrušova. Do podoby barokního zámečku, v které setrval až do svého zboření, byla tvrz přestavěna kolem roku 1750 tehdejším majitelem panství, hrabětem Janem Michalem Althanem.
Zhruba 1 kilometr východně od centra obce na vrchu Háj (310 m. n. m.) se nachází významná archeologická památková rezervace Libodřický mohylník, vyhlášená v roce 1966. Přístup k ní je po neznačené cestě od křížku za vsí, od kterého pokračujte po cestě vpravo do kopce až na kraj lesa, kde vlevo prudkou lesní stezkou asi 300 metrů k mohylám. Naleznete zde 25 zřetelně vystupujících mohyl, které mají kamenné jádro. Archeologicky byly prozkoumány v roce 1933, kdy zde byly odkryty chudé žárové hroby, vybavené rozpadlou keramikou lužického typu (1300 – 1000 př. n. l.) z mladší doby bronzové. Nálezy byly umístěny do muzea v Kolíně a v Kouřimi. Archeologické naleziště je významné nejen svým způsobem úpravy hrobů, ale i z hlediska rozšíření lužické kultury ve středních Čechách na levý břeh Labe.
Od nejbližšího nádraží v Bošicích (trať 114 Pečky – Kouřim) je to do Libodřic 6 km po vedlejší silnici, neznačeno. Z kolínského náměstí lze využít žlutou turistickou značku až k rozcestí před Křečhoří (8 km), odkud vlevo po neznačené cestě do Libodřic (12 km). Využít lze i autobusové linky OAD Kolín číslo 230052 (Kolín – Kouřim) a 230058 (Kolín – Plaňany).
Roman Šulc, 2013
