Cesty a památky

Terezín - panenská pevnost

Česká republika (srpen 2016, Časopis Turista 08-09/2016)

Když se řekne Terezín, hodně lidí si automaticky vybaví všechny hrůzy války, protože hluboko v mysli nás všech jsou s tímto názvem spojeny nacistické persekuce během 2. světové války. Každému se vybaví především věznice gestapa v Malé pevnosti a židovské ghetto ve vlastním městě. Málo kdo si přitom ale vůbec uvědomí, že tyto události jsou jen malou, byť hrůznou, součástí historie města, které je především unikátní památkou barokního vojenského stavitelství.

Abychom mohli Terezín přijmout jako zajímavý turistický cíl, musíme se nejprve zbavit předsudků, které v nás již jen název tohoto města vyvolává. Pochopitelně že zde naleznete několik expozicí Památníku Terezín jako je věznice s popravištěm v Malé pevnosti, národní hřbitov nebo muzeum ghetta. Je to však jen jedna z tváří Terezína. A určitě je nutné tato smutná místa navštívit a události s nimi spojené připomínat. Dnes Vás ale pozveme do jiného Terezína. Vrátíme se do roku 1780, kdy skutečně Terezín vznikl a podíváme se na něj jako na jednu z nejdokonalejších barokních pevností v Evropě. Jeho unikátní obraný systém s dokonale sladěnými funkcemi pevnostního města z něj dokonce činí aspiranta na zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Zemi k obraně, matce ke cti

Terezín založil v roce 1780 císař Josef II. a osobně se dostavil 10. října téhož roku položit základní kámen vznikající pevnosti, která měla chránit přístup k Praze od severu, protože právě tudy v minulosti na naše území opakovaně pronikala nepřátelská pruská vojska především v období tzv. slezských válek. Pro město na soutoku Labe a Ohře vybral název Theresienstadt (Terezín) na počest své matky, císařovny a české královny, Marie Terezie, které bylo tehdy již 63 let. V době založení města ale ještě nikdo netušil, že zhruba za měsíc panovnice zemře po nachlazení na lovu. A tak se název, které nové město dostalo, stal i oslavou a věčnou připomínkou všech velkých činů, která tato vládkyně, mimochodem jediná vládnoucí žena na českém trůnu, vykonala. Vlastní stavba pevnosti postupovala velmi rychle a již v roce 1790 byl Terezín připraven splnit účel, k němuž byl předurčen, tedy postavit se vojenské síle. Ale je to zřejmě ironie osudu, že se žádné vojenské akce nejdokonalejší pevnost své doby nedočkala, a nikdy se tak nemusela bránit žádnému obléhání (a je tedy panenskou, nebo-li nikdy nepokořenou pevností). I díky tomu se Terezín do dnešních dnů dochoval v prakticky neporušeném stavu a to i přes již zmíněné události poslední války, bezúdržbové využívání lidovou armádou za socialismu i ničivé povodně v roce 2002.

Bastionová pevnost

Že naše země oplývá obrovským množstvím památek, historických měst, hradů a zámků, to jako čtenáři Turisty víte. Ovšem památka, jakou je Terezín, je u nás opravdu unikátní a výjimečná stavba, protože až na několik výjimek (např. Josefov, Olomouc, Vyšehrad) u nás na podobnou stavbu nenarazíte. Navíc po stránce stavební i taktické patří pevnost Terezín mezi nejdokonalejší fortifikační stavby na světě a představuje ve světovém měřítku špičku pevnostního stavitelství. Projekt byl společnou prací vojenských inženýrů pod vedením polního zbrojmistra a generálního fortifikačního ředitele, hraběte Carla Clemense Pellegriniho, a vycházel z klasických návrhů pevnostní školy ve francouzském Meziéres. Celková opevněná plocha zabírá 398 hektarů a skládá se tří částí: tzv. Velké pevnosti (vlastní město na levém břehu Ohře), tzv. Malé pevnosti (předsunuté opevnění na pravém břehu Ohře) a tzv. retranchementu (opevněný prostor mezi oběma pevnostmi). Původní opevnění se dochovalo téměř po celém obvodu města v podobě velkého oválného prstence s hvězdicovými výběhy hrotitých pětibokých bastionů. Většinu staveb tvoří režné zdivo z velkých červených cihel zvaných šancovky a k unikátním prvkům opevnění patří slepé podzemní minové chodby, které vybíhají do prostoru před hradbami, čímž umožňující obráncům dostat se zcela nepozorovaně pod případné postupující oblehatele a odpálením výbušnin pod nimi je zlikvidovat.

Trocha statistiky

Na stavbě pracovalo neuvěřitelných 15 tisíc dělníků, kteří město vybudovali v bažinatém terénu na dubových pilotech a roštech s kamennou výplní, přičemž v délce 4 kilometrů došlo i k přeložení toku řeky Ohře. Pevnostní val je široký 30 metrů, na délku měří 3 770 metrů a prolomen byl původně 4 bránami (dochovaly se pouze dvě). V podzemí pak vzniklo 136 obranných prostor, spojených podzemními chodbami o délce 29 kilometrů. Na vlastní stavbu bylo ročně spotřebováno přes 20 milionů cihel, o jejichž přísun se nepřetržitě staralo pět souběžně běžících cihelen. Stabilní posádku pevnosti tvořilo téměř 6 000 vojáků, ale jejich počet bylo možno v případě ohrožení navýšit až na 11 tisíc. Ohromné skladovací prostory ve městě a výkonné pekárny (s plánovanou produkcí 75 tisíc bochníků chleba denně) byly koncipovány tak, aby uživily po dobu tří měsíců nejen osádku města, ale také dalších 60 tisíc vojáků polní armády v severních Čechách nebo za hranicemi v Sasku. Všechny obytné domy města (Velké pevnosti) a vojenské objekty (kasárna) mají několik metrů silné zdi a vyztužené klenby, aby odolaly i silnému dělostřeleckému bombardování. Za hradbami ukrytý a dodnes funkční systém stavidel dovoloval nejen během krátké doby zaplavit celé okolí pevnosti vodou, ale vyvolat až 3 metry vysokou přívalovou vlnu, ničící nepřítele, který by se dostal až pod hradby.

Muzeum Terezína

A právě o systému obrany, vojenské technice, životě vojáků a vůbec o životním stylu v období baroka na konci 18. století se nejvíce dozvíte v muzeu, které město Terezín zřídilo právě proto, aby na něm neležel pouze temní stín událostí 2. světové války. Muzeum je v několika objektech roztroušených po městě, vstupní návštěvnické centrum a hlavní expozice se nachází v objektu tzv. Retranchementu 5 na severním okraji (u bývalé Litoměřické brány). Retranchement [retránšment] byl poslední obrannou linií pevnosti a pokud by se snad stalo, že nepřítel opanuje bastion, dokázali by vojáci odsud zastavit jeho další postup. Z travnaté střechy totiž mohli bezpečně střílet a přízemí je vybaveno krytými dělostřeleckými i pěchotními střílnami. V jeho zrekonstruovaných prostorách dnes naleznete kromě zmíněného návštěvnického centra přehlednou a zajímavou expozici, mapující v sedmi sálech dějiny města od jeho založení až do konce 1. světové války. Kromě mnoha modelů a dalších seriózních historických dokumentů jsou zde třeba i mapy s vyznačením hospod a nevěstinců, kde mohli vojáci unavení věčnou službou trávit volný čas. V prohlídce lze pokračovat v nedaleké strážnici Litoměřické brány, kde o víkendech narazíte na jednotku terezínských sapérů (dnes by se označovali jako ženisté), kteří vás seznámí s činnostmi na takové strážnici na konci 18. století. Uvidíte zde jejich výzbroj i výstroj, byt velitele stráže, ložnici mužstva a doprovodí vás dokonce i na tak intimní místo, jakým je původní pevnostní latrína. Přímo z návštěvnického centra se můžete vydat na velmi atraktivní prohlídku opevnění a podzemních chodeb, v rámci které se dostanete až do útrob opevňovacího systému, který si zevnitř prohlédnete za svitu luceren se svíčkami. Prohlídka podzemí bezpochyby nadchne každého, pochopitelně především děti. Jen přes park od Retranchementu 5 se rozkládá ohromný objekt dělostřeleckých kasáren, sloužící původně k ubytování vojáků a důstojnického sboru. Dnes slouží jeho vzorně zrekonstruované prostory potřebám Vysoké školy aplikované psychologie a část je přístupná jako unikátní muzeum Františka Josefa I. Autorem muzea je sběratel František Václav z Tachovska, který celý život sbíral všechny předměty, související nějak s životem bývalého mocnáře, kterému se v Čechách říkalo "starej Procházka". Připomínka je to poněkud netradiční, protože císař se na návštěvníky usmívá z dýmek, rukojetí zbraní, rozličných hrnečků, kalamářů a dalších více jak 2000 předmětů, vážících se k jeho osobě. Jedná se vesměs o jedinečné kousky, dokládající nejen oblibu panovníka a jeho ženy, císařovny Sissy (Alžběty Bavorské), ale také řemeslnou zručnost a zapomenutý um našich předků.

Na druhém konci města

Další objekty muzea se nacházejí na jižní straně města. Zde můžete navštívit objekt tzv. Kavalíru 2, který byl součást vnitřní obranné linie pevnosti uvnitř bastionu. Kdyby nepřítel dobyl bastion, v další cestě by mu stál právě tento tzv. kavalír. Jeho první patro by se v takové situaci změnilo v dělostřeleckou pevnost chrlící oheň a zkázu na útočníka, proto je vyšší než okolní opevnění. Na jeho zelených střechách je hned několik postavení pro děla, která odsud měla široký rozhled a palbou mohla krýt předpokládaný útok na Terezín od jihozápadu. Dnes můžete v kavalíru zažít vojenský život v 18. století na vlastní kůži. Jsou zde instalována kasárna, kde si můžete projít vojenské kvartýry od téměř zámeckého salónu velitele pevnosti, přes byty důstojníků až po prosté ložnice mužstva. Nahlédnout můžete do strážnice, štábu i kuchyně. Můžete však nejen nahlédnout, ale přisednout k vojákům na lavici ve strážnici nebo se natáhnout na slamník v ubikaci. Na vojenském dvorku si mohou zejména děti pohladit ovečky, kozičky nebo roztomilé prasátko Princeznu. Expozici doplňuje výstava La Grace, nabízející trochu exotických dálek, protože se zde dostanete do skutečného podpalubí plachetnice, brázdící moře v 18. století. Posledním objektem muzea je nádherně zrestaurovaná budova kryté jízdárny v Palackého ulici, postavená v letech 1860-62. Ta udivuje obnovenou konstrukcí zastřešení, provedeného z vysoce kvalitních horských smrků tak, aby rovněž vydrželo případné odstřelování. Jízdárna dnes opět slouží svému účelu a připravuje se tu otevření expozice nazvaná "Kavalerie", která bude mapovat využití koní ve válečných taženích v době vlády Marie Terezie.

Bližší informace naleznete na www.projekt-terezin.cz.

Roman Šulc, 2016