Cesty a památky
Šporkova Lysá
Česká republika (září 2013, Časopis Turista 10/2013)
To, že hrabě František Antonín Špork vybudoval dnes již dostatečně slavný barokní areál ve východočeském Kuksu je všeobecně známé. Mnohem méně se ale ví o jeho druhém panství v Lysé nad Labem, jen na dohled od hlavního města, kde se pustil do stavební činnosti a přetváření krajiny stejně vehementně. Konec konců, v Lysé nad Labem se 9. března 1662 narodil a 30. března 1738 i zemřel.
Ještě než pověsíte kola před dlouhou zimou na háky, přijměte pozvání do krásné krajiny středního Polabí, která vás překvapí svou malebností, nečekanými stoupáky a památkami na poněkud výstředního barokního kavalíra, hraběte Františka Antonína Šporka. Ten převzal správu panství v Lysé nad Labem v roce 1684 po smrti svého otce, generála Jana Šporka. Jeho přičiněním se město pozvedlo na úroveň předních českých rezidenčních šlechtických sídel. Za jeho dlouhé vlády byl například barokně přestavěn zámek, u kterého zřídil i okrasnou zahradu se znamenitou sochařskou výzdobou, před zámkem nechal vystavět augustiánský klášter a ve městě nový farní kostel sv. Jana Křtitele. Do jeho tvůrčího víru byla zatažena i okolní volná krajina, kde vznikly velkolepé barokní komplexy pousteven s kaplemi, špitál, daňčí obora s letohrádkem na břehu Labe, lovecký zámek a další stavby, doplněné o vynikající sochařská díla především z dílny jeho oblíbeného sochaře Matyáše Bernarda Brauna.
Zámecké sídlo s parkem
Šporkův zámek není dnes přístupný veřejnosti, protože v něm sídlí domov důchodců. Nicméně v interiérech se dochovaly cenné nástropní i nástěnné malby z doby kolem roku 1700, zobrazující bitvy generála Jana Šporka, biblické výjevy, mytologické náměty a veduty z Paříže a Versailles, které jsou výjimečně k vidění třeba při dnech otevřených dveří. Co však lze obdivovat prakticky kdykoliv, je vnější sochařská výzdoba zámku (vázy a putti) z 3. čtvrti 18. století od Ignáce Františka Platzera a pak především nádherný zámecký park. Ten Špork vybudoval v roce 1735, inspirován francouzskými barokními zahradami a parkem hraběte von Globen ve Valči. Jeho složitou koncepci nechal oživit 26 sochami, které tvoří výjimečný a ojedinělý cyklus zaměřený na člověka a přírodu. Jedná se o alegorie 12 měsíců, 4 ročních období, 4 světadílů, 4 živlů a alegorie dne a noci. Všechny dynamicky pojaté sochy pocházejí z dílny Františka Adámka nedalekých Benátek nad Jizerou, pouze sochy Duben a Únor vznikly podle návrhu Matyáše Bernarda Brauna. Zbývá dodat, že v parku jsou ještě volně rozmístěné sochy lvů, lvic a sfing, a vše uzavírá řada šesti klasicistních soch antických božstev a alegorií svobodných umění od Ignáce Michala Platzera, syna již zmíněného Františka Platzera. Tento zcela výjimečný barokní areál uzavírá klášter bosých augustiánů z let 1731-41 od Bartolomea Scottiho a Anselma Luraga a nepřehlédnutelný kostel sv. Jana Křtitele postavený po roce 1719, nejspíš podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky. Ohradní zeď směrem do náměstí pak zdobí další soubor výjimečných barokních soch, svezený sem ze zrušených kaplí a pousteven v okolí Lysé nad Labem. Mezi nimi vyniká sv. Antonín od Jana Brokofa a typicky braunovsky pojatý sv. Jeroným. Díla tolika věhlasných barokních umělců můžete tady vidět na poměrně malém prostoru.
Slovanská okrouhlice
Po prohlídce města teď vyrazíme poznávat i další místa v okolí, spojená s činností hraběte Šporka. Nejprve zamíříme po úzké silničce podél dráhy do obce Byšičky (5,5 km). Za železničním přejezdem vpravo si všimněte dvora Karlov, který je pozůstatkem šporkova špitálu z roku 1716, postaveného F. M. Kaňkou a italským stavitelem A. Nittolim. Původní účel dnes už připomíná jen bývalá kaple sv. Kříže, protože po zrušení špitálu v roce 1803 byl areál využíván jen pro hospodářské účely. No a od 70. let 20. století se tu chovají koně pro klusácké dostihy. Silnice končí po 700 metrech na kruhové návsi v Byšičkách, významné vesnické památkové rezervaci. Vesnici založil hrabě v roce 1717 na půdorysu tak zvané okrouhlice, podle vzoru starých slovanských osad. Raritou je, že zdejší ojedinělou kruhovou náves s kaplí dodnes obklopuje řada původních domků. V další cestě pokračujeme po dobré polní cestě výjezdem z návsi za kaplí a sledujeme okraj přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně, vyhlášené za Evropsky významnou lokalitu NATURA 2000. Po své levé ruce si jistě všimnete systému 13 tůní, které jsou pozůstatkem po labských meandrech, zaniklých při úpravách koryta řeky ve 30. letech 20. století. Jen pro zajímavost – rezervace je pojmenována po Jaroslavu Hrbáčkovi, významném českém hydrobiologovi a zooekologovi, který zde před 50 lety prováděl rozsáhlý výzkum.
Co je to Eremitáž?
Zanedlouho dojedete k borovému lesu a hned za železničním přejezdem uvidíte velkou kapli a sochy andělů – světlonošů v nadživotní velikosti. Jedná se o poslední zbytek poustevny (eremitáže) svatého Václava (7,5 km). Ta byla impozantním vstupem z císařského panství Brandýs nad Labem na šporkovské panství Lysá a svou okázalostí nenechávala příchozí na pochybách, jaký je ten lyský hrabě sekáč. Podobné demonstrace Špork miloval, protože jeho sousedy to pochopitelně pěkně štvalo. Eremitáž vznikla kolem roku 1690 a kromě kaple se sochami (které se tu jako jediné dochovaly) byste tu tehdy nalezli hned dvě zahrady (ovocnou a květinovou) se 14 sochami a 5 fontánami, obydlí pro poustevníka, letohrádek pro pobyt panstva, větrný mlýn, vodárnu a obrazárnu. Všechno to vzal čas a vše připomíná jen kaple s reliéfem zavraždění sv. Václava a sochy andělů, kteří zosobňují blaženou a žalostnou smrt. A jejich autor? Není to nikdo jiný, než mladý M. B. Braun. Pojednal je s takovou lehkostí, že ačkoliv jsou vytesáni z pískovce, na diváka působí, jako by se s lehkostí peříčka právě snesli z nebes k zemi. Kolem dřevěného odpočívadla s přístřeškem pro cyklisty pokračujeme po cyklotrase číslo 041 až ke kapli sv. Simeona za vesnicí Čihadla (cestou minete okraj Dvorců a Staré Lysé), pozor přitom na závěrečné stoupání! Kaple stojí uprostřed křižovatky, na které odbočte vpravo k bráně zámku Bon repos (16,5 km) v nadmořské výšce 240 metrů (v Byšičkách jsme měli jen 175 m. n. v.).
La Maison de Bon Repos
Zámek si nechal na vysoké vyvýšenině s plochým temenem vybudovat po roce 1718 František Antonín Špork k odpočinku, meditaci a hlavně k provozování jeho oblíbené činnosti – čižbě (viz též název nedaleké obce Čihadla), tedy lovu ptáků. Nazval ho La Maison de Bon Repos, tedy „Dům oddechu“, zkráceně jen Bon Repos. Celý areál byl pojat pochopitelně jako velké umělecké dílo – interiéry i fasády pokryly unikátní fresky (většinou zachované a postupně obnovované), sochami ho vyzdobil M. B. Braun (zachoval se originál sochy Máří Magdalény a kašna) a park doplnily další dodnes dochované stavby, jako je kaple sv. Jeronýma, Čínský pavilon a podobně. Zajímavostí jsou bezpochyby dochované nápisy ve spojovací chodbě, na kterých hrabě Špork nelichotivě častuje i karikuje své nepřátele. Prohlídka zámku je možná pouze po předchozím objednání u správcové objektu, paní Evy Chlumové (tel. 724 368 619, nebo eva.chlumova@zamekbonrepos.cz).
Chráněná příroda
Nyní nás čeká cesta zpět do výchozího místa, zprvu spojená s příjemným klesáním přes Čihadla na náves ve Staré Lysé (20 km), kde roste mohutný památný strom – tak zvaná Tisíciletá lípa. Do roku 1850 stála na hrázi rybníka a lidé si v kraji vyprávějí, že pod ní již tábořil Prokop Holý cestou na Lipany a hrabě Špork tu prý zahajoval i končil svou čižbu. V minulosti se na lípě také vyvěšovaly vyhlášky o mobilizaci a pod její rozložitou korunou se loučili se svými blízkými naverbovaní rekruti. Strom je vysoký 20 metrů, obvod kmene činí 727 cm a skutečné stáří určitě přesahuje 500 let. Díky ochraně a trvalé péči je ovšem ve vynikající kondici, takže v roce 2007 mohla obsadit druhé místo v anketě Strom roku. Zbytek trasy absolvujeme polní cestou, po které vede naučná stezka podél potoka Mlynařice k Národní přírodní rezervaci Hrabanovská černava (22,5 km). Ta letos oslavila již 80 let od svého vyhlášení v roce 1933, a je tak jedním z nejstarších chráněných území u nás. Rozlohou není veliké, má plochu necelých 28 hektarů, ale zahrnuje rozsáhlý komplex mokřadů a slatinných luk, jeden z posledních zbytků tzv. polabských černav. Protože slatinné půdy byly po odvodnění velmi úrodné, v minulosti docházelo k jejich masivnímu vysušování a přeměnění na ornou půdu. Tomu se tady ovšem podařilo zabránit. Od doby zřízení rezervace již nebylo území hospodářsky nijak využíváno, takže se zde dochovalo unikátní společenství rostlin i živočichů. Však také status ochrany Národní přírodní rezervace je nejvyšší kategorií ochrany maloplošných území u nás. Do cíle naší trasy u nádraží v Lysé nad Labem je to už jen kousek, tam se tachometr zastaví na 25 ujetých kilometrech.
Roman Šulc, 2013
