Cesty a památky
Škvorecká obora v Úvalech
Česká republika (únor 2017, Časopis Na Cestu 03/2017)
Z centra Prahy je to jen půl hodiny jízdy vlakem do Úval, které již přes sto let tvoří rekreační zázemí naší metropole. Není se totiž čemu divit, jsou obklopeny rozsáhlými lesními komplexy, které se díky železnici staly snadno dostupnými městským výletníkům. Krom toho se Úvaly mohou pochlubit několika historickými památkami, nečekaně členitým terénem s nedávno otevřenou rozhlednou a také bývalou panskou oborou, která ukrývá hned několik turistických cílů, které jsou nyní přístupné díky nedávno otevřené naučné stezce.
Nejstarší zmínka o Úvalech pochází z roku 1300, kdy byla malá osada, ležící u brodu přes říčku Výmolu na tak zvané trstenické stezce, v majetku pražských patrticijských rodin. Díky čilému obchodu se brzy rozrostly na tržní městečko, které se v roce 1361 stalo součástí Škvoreckého panství v majetku významné pražské patricijské rodiny Olbramoviců. S výjimkou několika kratších historických epizod byly Úvaly součástí škvoreckého panství (formálně později přidruženého k černokosteleckému panství) až do roku 1848. Zejména v obrozenecké době 19. století je město považováno za rodiště prvního českého arcibiskupa Arnošta z Pardubic (na základě tvrzení známého fabulátora Václava Hájka z Libočan), ale současné poznatky tuto skutečnost dostatečně vyvrátily.
Devět kanálů
Z historických památek Úval si zaslouží pozornost především kostel Zvěstování Páně (někdy uváděný jako Zvěstování Panny Marie), který stojí v severovýchodním koutu náměstí na samém okraji původního města, což je umístění typické pro středověká lokační sídla. Jeho počátek sahá bezpochyby až do 14. století, současnou podobu ale získal během barokní přestavby v roce 1724. Před kostelem stojí o něco starší socha sv. Jana Nepomuckého, kterou nechal na svůj náklad pořídit v roce 1701 úvalský rychtář Jiří Doubrava. Jedná se o běžné sochařské dílko své doby, a tak nejzajímavější na ní je to, že vznikla celých 8 let před svatořečením tohoto světce. Kolem kostela se kroutí již zmíněný potok Výmola, jehož hluboké údolí (úval) stojí za názvem města. Když se v letech 1844-45 stavěla Olomoucko-pražská dráha, po různých tahanicích o tom, kudy budou koleje položené, zvítězila nakonec varianta napříč Úvaly, kde ale muselo být překonáno toto zmíněné údolí velkolepým viaduktem, zvaným zde podle jeho 9 oblouků „Devět kanálů“. Vlastní stavba mostu trvala neuvěřitelně krátkou dobu, pouhých 8 měsíců, a dne 20. srpna 1845 po něm přijel do Úval první vlak. A když už jsme u té železnice, tak se sluší připomenout, že místní nádraží je jedním z nejstarších na celé dráze, protože v úseku z Prahy do Kolína byly v té době jen čtyři stanice: Běchovice – Úvaly – Český Brod a Pečky.
Na Vinici
Když se u kostela vydáte přes Výmolu do příměstského lesoparku Masarykův háj, kolem památného dubu zimního, jehož stáří je zhruba 250 let, dojdete k Mlýnskému rybníku s Prokůpkovým mlýnem. Ten je doložen již v Josefínském katastru v roce 1783 a je jedním ze tří původních klapáčů, jejichž kola Výmola ve městě roztáčela. Do dnešní podoby v secesním stylu ho nechal v roce 1917 přestavět mlynář Bohuslav Prokůpek podle návrhu úvalského architekta Josefa Jedona. Nad mlýnem se zdvíhá stráň, na jejímž vrcholu stojí na nejvyšším místě Úval ve výšce 288 metrů nad mořem rozhledna Vinice. Je vysoká 32 metry a její vyhlídkový ochoz ve výšce 21 metrů nabízí za dobrého počasí jedinečný kruhový výhled. Kromě Úval a blízkého okolí budete mít jako na dlani třeba pražský žižkovský vysílač nebo na obzoru majestátní Krkonoše, Bezděz, Říp, Ralsko, Ještěd či České středohoří. K rozhledně sice nevede žádná turistická značka, ale minout ji rozhodně nemůžete, stačí sledovat kteroukoliv pěšinku vedoucí do kopce. A praktická rada na závěr, přístupná je celoročně zdarma.
Škvorecká obora
Na druhé straně města je Škvorecká obora, která je přímo spojená s klánovickým lesem Vidrholcem, ve kterém v 16. století řádili nebezpeční a nepolapitelní loupežníci. Že je obora zalesněné a ohrazené území, určené pro chov divoké zvěře, to bezpochyby víte. Nejinak tomu bylo i v tomto případě, zde byli chováni především jeleni a daňci. Ačkoliv se rozkládá na katastru Úval, její název odkazuje k nedalekému Škvorci, tedy na to, že patřila ke škvoreckému panství. Založena byla již na konci 17. století (poprvé je zmíněna v roce 1706) za Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna, proslulého hospodáře, který dokončil obnovu panství, zpustlého ve třicetileté válce. Po roce 1790 došlo k významnému rozšíření obory na dnešní rozlohu, byla obehnána zdí a v jejím středu si nechalo panstvo postavit dvě starobyle vyhlížející věže ukončené cimbuřím, které měly v duchu nastupujícího romantismu evokovat zříceninu středověkého hradu. Tuto scenérii mimochodem zachytil na své malbě z roku 1840 i historik František Alexander Heber. Ze stejné doby také pochází přestavba hájovny, kterou ozdobil velký lichtenštejnský znak.
Chráněné území
V lednu roku 2009 bylo území Škvorecké obory vyhlášeno přírodním parkem, což je nejnižší stupeň ochrany přírody, který nahradil dřívější tak zvané „klidové oblasti“. V přírodním parku jsou vyhláškou omezeny všechny činnosti, které by mohly vést k rušení, poškození nebo zničení dochovaného stavu území, cenného pro svůj krajinný ráz a estetické i přírodní hodnoty. Ty se mimochodem potvrdily při dalším zkoumání území, takže na počátku roku 2014 mohla být niva říčky Výmoly, protékající oborou, prohlášena na rozloze 20 ha za přírodní památku Králičina - Podvýmolí. Zvláštní název Králičina prý souvisí s hojným výskytem divokých králíků v minulosti, a za svůj ho přijala i bývalá trampská osada, která zde vznikla ve 30. letech 20. století. Na přelomu let 2011 a 2012 byla přírodním parkem vybudována naučná stezka, která propojila všechna významná místa v oboře. A tak kromě velmi příjemné procházky si můžete prohlédnout pozoruhodnosti, o kterých do doby otevření stezky věděli jen zasvěcení.
Hrad Scara
Nejlepším výchozím bodem je parkoviště u motorestu Homolka na jihozápadním okraji Úval, přímo u hlavní silnice Praha – Kolín (900 metrů od nádraží), od které je už vidět první panel naučné stezky a šipky, které vás oborou provedou. Hned druhá informační cedule vás seznámí s donedávna prakticky neznámým hrádkem, o kterém se většina literatury vůbec nezmiňuje a nebýt cedule, zřejmě byste ho minuli i dnes. Pozornému oku ale neuniknou výrazné terénní pozůstatky středověkého sídla, které poprvé v 17. století zmiňuje Bohuslav Balbín ve svém díle Rozmanitosti z historie Království českého. V něm zbytky hrádku mylně ztotožnil s rodištěm Arnošta z Pardubic a nazval ho Scara. Po vyvrácení podobných omylů z minulosti ale musíme konstatovat, že dnes o zmíněném hrádku nevíme vůbec nic. Nejenom to, jak se doopravdy jmenoval, ale ani kdy vznikl, kdo ho postavil, zda byl vůbec dostavěn a obýván a kdy případně zanikl. Na jeho hradišti, které zaujímá i s předhradím rozlohu 60 x 60 metrů nebyl dosud proveden žádný archeologický výzkum, a tak pouze podle dobře patrné dispozice ohraničené mohutnými valy a analogie s jinými podobnými stavbami, ho zatím historici opatrně kladou do počátku 14. století, kdy si zbohatlí pražští měšťané stavěli v blízkém okolí Prahy jakési luxusní příměstské paláce.
Kamenný mostek
V další cestě pokračujeme kolem Květnické studánky (název má podle blízké obce Květnice) k dvouobloukovému kamennému mostky přes Výmolu v nejjižnějším cípu obory. Ten je poprvé písemně doložen v roce 1842 a to ve výkazu škvoreckého panství, kde je zaznamenána spotřeba kamene, použitá na jeho výstavbu. Na jeho místě ale už daleko dříve existoval mostek dřevěný, po kterém vedla cesta spojující císařskou silnici z Prahy do Vídně a škvorecké a kostelecké panství. Technickou zajímavostí mostu je jeho středový pilíř opatřený ledolamem, který v minulosti sloužil k lámání ker (podobné, pochopitelně ve větším měřítku, jsou k vidění třeba v Praze na Karlově mostě). Mostek byl jako významná ukázka klasicistního technického stavitelství prohlášen v roce 2007 nemovitou kulturní památkou a následně byl příkladně zrestaurován.
Mariánský dub
Poslední část cesty vede kolem památného dubu, na jehož kmeni je svatý obrázek s vyobrazením Panny Marie. Kromě toho, že je to jeden ze tří posledních pamětníků založení Škvorecké obory na přelomu 17. a 18. století, takže mu je už přes 300 let, se k němu váže jedna tragická událost. V roce 1881 prý na něm kvůli finančním problémům skoncoval se životem smrtí oběšením místní řezník František Bartoš, otec pozdější spisovatelky Marie Majerové. Souvislost obrázku s touto událostí není prokázána, místní na to mají i další různé výklady, od zhrzené lásky až po oslavy výročí panování knížete Jana z Lichtenštejna. Na dohled od dubu je již zmíněná historická hájovna s lichtenštejnským znakem.
Naučná stezka přírodním parkem Škvorecká obora – Králičina měří zhruba 6 kilometrů a vede po upravených lesních cestách, lehce zvlněným terénem. Značena je speciálními šipkami (nikoliv tedy ustálenými značkami naučných stezek) a doplněna je 9 naučnými tabulemi s poutavými texty. Vydat se na ni můžete kdykoliv v průběhu roku a pokud není terén rozbahněný, mohou ji absolvovat i rodiny s dětskými kočárky nebo turisté na vozíku pro invalidy.
Roman Šulc, 2017
