Cesty a památky

Rájec nad Svitavou, závan Francie na Moravě

Česká republika (leden 2016, Časopis Turista 01-02/2016)

Pokud chcete u nás navštívit místo, které každým detailem připomíná kousek sladké Francie, vydejte se na návštěvu státního zámku Rájec nad Svitavou. V 18. století zde totiž po vzoru letohrádků francouzské aristokracie vzniklo sídlo, které jako by se k nám přeneslo od Seiny z doby vlády francouzského krále Ludvíka XIV.

My se ale spokojíme se Svitavou, která tvořila již od 12. století přirozenou hranici mezi územím patřícím olomouckým biskupům a moravským Přemyslovcům. A právě na jejím levém břehu, patřícím biskupovi, vznikl Rájec, poprvé písemně doložený v roce 1131. Na počátku 13. století získal ves jako léno zemanský rod pánů z Rájce, kteří na místní tvrzi sídlili až do roku 1412. Tehdy totiž Rájec získal rod pánů z Kunštátu, který ho vyvázal z lenních povinností. O několik let později ale toto malé panství získal rod Drnovských z Drnovic, který se velmi zasloužil o jeho značný rozkvět. A právě za Bernarda Drnovského byla stará tvrz přestavěna kolem roku 1570 na velký renesanční zámek.

Rakouská šlechta

Bohužel, období prosperity ukončila třicetiletá válka, po které bylo celé panství rozvrácené a zadlužené, navíc poznamenané spory o jeho vlastnictví po smrti posledního mužského potomka z rodu Drnovských v roce 1618. Období nebývalého úpadku skončilo až v roce 1661, kdy císař Leopold I. přidělil Rájec dolnorakouské šlechtické rodině Roggendorfů a nový majitel, Kristián z Roggendorfu, se neprodleně vrhl do modernizace zastaralého hospodářství. A také nechal opravit zchátralý zámek, byť hlavním sídlem rodu byl luxusní palác na Zelném trhu v Brně. Když potom zámek v roce 1757 vyhořel, byl ponechán svému osudu. Jenže již několik let před tím se v nedaleké Vídni začíná odvíjet příběh, který zanedlouho zcela změní chod dějin tohoto moravského panství.

Salmové na scéně

Již v roce 1743 se totiž ve vídeňském dvorním kostele oženil tehdy třiadvacetiletý starohrabě (titul "starohrabě" nebo-li "Atlgraf" náležel výhradně příslušníkům rodu Salm-Reifferscheidt) Antonín Karel ze Salm-Reifferscheidtu s dvorní dámou císařovny Marie Terezie, která byla jejich svatbě osobně přítomná, hraběnkou Rafaelou z Roggensdorfu. Rájecké panství však již bylo v té době opět zadlužené a rozhodně se o něm nedá říci, že by nějak vzkvétalo, protože díky neschopnosti bratrů hraběnky Rafaely šlo hospodářství zu grunt, jak bychom to mohli stylově nazvat. Obrat nastal v roce 1763, který pro Rájec znamenal pravé požehnání. Starohrabě Antonín Karel se svou ženou vyplatil všechny dluhy za své švagry a ujal se vlády na rájeckém panství. Jelikož mezi tím získal mnoho významných funkcí u dvora, z prestižních důvodů nebylo možné, aby sídlili na starém a nevyhovujícím zámku, v té době navíc vyhořelém. Proto se manželé rozhodli o stavbě zámku nového, na jiném místě. Tím bylo ploché návrší nad městečkem s výhledem do širokého svitavského údolí.

Francouzský architekt

Nový zámek pro ně vystavěl mladý francouzský architekt Isidor Canevale, který ve Vídni působil jako stavitel a designér okázalé rokokové architektury a nábytku především pro císařskou rodinu. Jeho popularita spočívala v tom, že do střední Evropy přinesl umění vytříbeného francouzského stylu, který toužila zdejší aristokracie nadšeně napodobovat. A protože zámek v Rájci byla jeho první zakázka v monarchii mimo Vídeň, měl být tím víc co nejvíce "francouzský". A tak se i stalo. Novostavba se řídila plně zásadou mainson de plaisance (místo radosti) a napodobovala starší architektonické tendence ještě z doby vlády Krále slunce - Ludvíka XIV. Jejich hlavním rysem je přehledná dispozice, slučující v sobě racionální symetrii s harmonickými proporcemi, veskrze tedy moderní stavba coby symbol osvícenectví a otevření se budoucnosti. Stavební práce provedli místní mistři pod vedením stavbyvedoucího Vavřince Merty z nedalekých Boskovic, a není bez zajímavostí, že pro budování nového zámku se používal materiál z postupně rozebíraného starého zámku. Práce postupovaly velmi rychle a na jaře roku 1769 byl zcela dokončený a vybavený zámek připraven k bydlení.

Rájec jako centrum všeho dění

Díky všestranným zájmům Salmů se zámek v Rájci stal jedním z nejdůležitějších neoficiálních kulturních center habsburské monarchie, jakýmsi liberálním ostrůvkem uprostřed skličující reality. Začalo to již za Karla Josefa Salma (1750-1838), který se coby svobodný zednář zajímal o okultismus, démonologii a alchymii. Působil v řadě evropských lóží a založil první zednářskou lóži na Moravě, nazvanou U vycházejícího slunce v Orientě. Za jeho synem Hugem Františkem (1776-1836) se na zámek zase sjížděli politici, umělci a vědci, aby s ním konzultovali společenské poměry, nejmodernější technologické a vědecké objevy, či soudobé umění. Na Rájci se tehdy rozhodovalo o rakouském romantickém malířství a německých překladech Shakespeara, stejně jako o vzniku prvního moravského muzea. Díky vysokým příjmům z nedávno založených blanenských železáren (což byl ve své době nejprogresivnější a nejmodernější železárenský podnik ve střední Evropě) mohl starohrabě vystupovat nejen jako iniciátor mnoha nápadů, ale také jako štědrý mecenáš. Jeho syn Hugo Karel Eduard (1803-1888) vybudoval prosperující průmyslové impérium s železárnami, doly, hamry a cukrovary po celé Moravě, Čechách a Slezsku a mohl si dovolit pokračovat v donátorských aktivitách svého otce.

Vstříc novému věku

Ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně. Již kníže Hugo Leopold (1863-1903) byl nucen prodat železárny v Blansku a v důsledku zhoršující se situace i vídeňský městský palác, takže zámek v Rájci se na počátku 20. století stal jediným sídlem knížecí rodiny. Její hlavou byl v té době poslední šlechtický majitel zámku Hugo Mikuláš (1893-1946), který se znovu pokusil povznést velkostatek a rozpohybovat skomírající hospodářství. Jenže pak přišla 2. světová válka, která zcela překreslila další osudy zámku i jeho majitelů. Nejprve zde sídlila německá armáda, posléze byla v přízemí zámku ubytována Rudá armáda a v roce 1945 byl majetek rodině Salmů na základě Benešových dekretů znárodněn a rodinní příslušníci odešli do rakouského exilu. V současné době probíhají známé a dosud neuzavřené soudní kauzy, v nichž se Marie Salm-Reifferscheidt-Raitzová a Ida Schoellerová, dcery Huga Mikuláše, domáhají svých restitučních práv na znárodněný majetek.

Zámek otevřený návštěvníkům

V roce 1950 byl zámek zpřístupněn veřejnosti a v roce 2001 byl prohlášen za národní kulturní památku, čímž se dostal do prestižní společnosti nejvýznamnějších památek České republiky. Na návštěvníky zde čekají nádherné zámecké interiéry v přízemí, které sloužily jako reprezentační prostory. Velká jídelna, Kabinet rytin, Sál předků, Zahradní sál (prostupující dvěma patry) a knihovna, která se svými 43 000 svazky v jedenácti jazycích patří k největším historickým knihovnám u nás. Od roku 2011 je možno navštívit i nově zpřístupněné knížecí apartmány v 1. patře včetně klenotnice, kde je představen zcela unikátní soubor uměleckých předmětů z horského křišťálu. Ačkoliv zámek bude standardně pro turisty otevřen až 1. dubna, výpravu do tohoto skvostu mezi moravskými památkami si můžete naplánovat již nyní. Od 1. února do 31. března (mimo pondělky) jsou návštěvníkům přístupné zámecké skleníky a současně od 4. do 13. března bude na jeden týden (vyjma pondělí 7. března) otevřen i zámek.

Na vině je Dáma s kaméliemi

Důvodem této nezvyklé otevírací doby je zpřístupnění jedinečné kolekce kvetoucích kamélií, které jsou novodobým symbolem rájeckého zámku, a které patří k největším sbírkám kamélií v Evropě. Květy této půvabné rostliny jsou spojené zejména s obdobím francouzského druhého císařství, kdy celou Evropu okouzlil román Alexandara Dumase ml. Dáma s kaméliemi a později operní podoba tohoto díla od Giuseppa Verdiho La Traviata. Přestože lze vzhledem k masivní oblibě kamélií v 19. století téměř s jistotou předpokládat, že se na zámku v Rájci také tehdy pěstovaly, jejich novodobá historie se váže až k roku 1973, kdy sem byla převezena vzácná sbírka 85 matečních rostlin z Průhonic u Prahy. Dnes jsou kamélie v péči Evžena Kopeckého, díky jemuž, a jeho předchůdcům, se sbírka rozrostla na 150 klasických odrůd a dalších 200 novošlechtěnců. Celkem je zde k vidění přes 1500 exemplářů kamélií, které vykvétají právě v únoru a březnu. Tato císařovna květin a královna plesové sezony je v tomto období k vidění v plné kráse svého květu jak ve sklenících, tak během toho jednoho týdne i aranžovaná spolu s dalšími jarními květinami přímo v historických zámeckých interiérech.

K zámku se nejsnáze dostanete od vlakového nádraží Rájec-Jestřebí (trať číslo 260 Brno - Česká Třebová) po žluté turistické značce za 30 minut chůze (2 km).

Roman Šulc, 2016