Cesty a památky

Po stopách Františka Kmocha

Česká republika (červen 2012, Časopis Turista 7/2012)

Dne 30. dubna 2012 uplynulo 100 let od smrti Františka Kmocha, největšího hitmejkra počátku 20. století. Úspěch jeho tvorby byl prozaický, a i dnes se s tím, co dělal, běžně setkáváme. Vytvářel totiž velmi podařený remake starších lidových písní z Polabí, které důvěrně znal z domácího prostředí. A znali je i lidé, které ale jejich svižnější a modernější úprava chytla u srdce. Originál většinou upadl zcela v zapomnění, Kmochovy předělávky se hrají dodnes.

Zásmuky (město 15 km jihozápadně od Kolína).

Tady se František Kmoch 1. srpna 1848 narodil na rodinném statku rodiny Baláčkových, z které pocházela jeho matka Kateřina. Otec Jakub byl sedláckým synkem původem z nedalekého Chmeliště u Uhlířských Janovic. Soužití jeho rodičů se zpočátku potýkalo s problémy, neboť dlouho nebyli oddáni, což působilo v polovině 19. století jistě dost skandálně. František a jeho mladší bratři Antonín, Václav a Josef se každopádně narodili jako nemanželské děti. Až 27. listopadu 1855 uzavřeli Jakub Kmoch a Kateřina Baláčková manželský svazek a Jakub také legitimizoval dosud narozené děti. Po uzavření manželství přišli na svět ještě bratři Jan a Rudolf. Rodina i prostředí Zásmuk, malého českého městečka, formovalo Františkův vztah k hudbě a lidové písni. Milovaná maminka Kateřina svým dětem zpívala lidové písničky a otec Jakub byl hudebník, hrával například jako první klarinetista v kapele učitele Antonína Železného ve Vavřinci. Při jejím poslechu mladý František čerpal základy svého hudebního vzdělání, ale na jeho lásku k hudbě pravděpodobně nejmocněji zapůsobil řídící učitel obecné školy v Zásmukách Václav Plaček, pod jehož vedením se učil hře na housle. V Zásmukách můžete navštívit rodný dům Františka Kmocha (Na Vyšehradě čp. 142) s pamětní deskou z roku 1986, a sokolovnu (Sokolská 305) s pamětní deskou věnovanou místními Sokoly v roce 1928.

Kolín (poprvé).

V roce 1864 byl František Kmoch přijat na místní reálku, kterou ukončil roku 1868. Během jeho studia se do Kolína přestěhovala celá Kmochova rodina, přesné datum není bohužel známo. Františkova otce velmi těšil synův zájem o hudbu, ale zejména z finančních důvodů nebylo možné, aby navštěvoval konzervatoř. Tehdejší učitelské ústavy poskytovaly také důkladnou hudební přípravu, a proto bylo v roce 1868 rozhodnuto, že František Kmoch půjde studovat na učitelský ústav do Prahy. Ten ukončil roku 1869 a získal osvědčení ke způsobilosti k učitelství.

Suchdol (městys 9 km jižně od Kolína).

První zaměstnání získal v Suchdole, kde v letech 1869–70 působil jeden školní rok jako učitel, a kde získal skvělé doporučení pro další práci.

Červené Pečky (městys 5 km jižně od Kolína).

V letech 1870–72 vyučoval na zdejší škole a během svého působení se sblížil s majitelem červenopečeckého panství, baronem Theodorem Hrubým z Jelení, jehož dětem dával soukromé hodiny hudby. Kmoch si jako učitel vedl opět velmi dobře, avšak plnění jeho učitelských povinností se začínalo dostávat do konfliktu s jeho muzicírováním. Často jezdil do Kolína, kde vypomáhal v taneční kapele Josefa Borčického, ve které nakonec získal rozhodující vliv a koncem roku 1870 stanul v jejím čele. Na budově bývalé školy v Červených Pečkách čp. 6 (rohový dům na náměstí naproti zámku) připomíná Kmochovo působení pamětní deska.

Solopysky (obec 11 km jihozápadně od Kolína).

V roce1872 zde nastoupil jako učitel a správce školy, jelikož ale po nocích vyhrával na hudebních zábavách (což bylo pro učitelské povolání považováno za nevhodné) a navíc hrál na akcích kolínského Sokola, který měl vyhraněný národní ráz, byl v roce 1873 okresní školní radou suspendován a propuštěn.

Kolín (natrvalo).

Po suspendaci z učitelského místa se Kmoch v roce 1873 natrvalo stěhuje do Kolína, kde již měl vybudováno výtečné renomé jako sokolský kapelník. Definitivním kapelníkem kolínského Sokola se stal 1. února 1874 a 8. prosince téhož roku nastoupil na místo městského Kolínského kapelníka. Potřeba hudebních doprovodů sokolských výletů, společenských i zábavných akcí vedla Kmocha k vytvoření dechové kapely profesionální úrovně. Kmochova hudba, v nejlepším slova smyslu zábavná a lidová s vědomě vlasteneckým vyzněním, si získala srdce Kolíňáků a stala se neodmyslitelnou součástí akcí jednotlivých spolků, mezi kterými měl přední postavení kolínský Sokol. Kmoch byl obdařen schopnostmi vést a vychovávat svůj orchestr jako profesionální těleso, i když bylo v podstatě složeno z amatérských hudebníků. Při vystoupeních vždy citlivě volil program, který odpovídal zájmům a náladám posluchačů. Kmochova kapela hrávala především k tanci a později byl o její produkce takový zájem, že se někdy členila na menší celky, které vedl některý ze zástupců Františka Kmocha, aby mohla uspokojit velký zájem posluchačů. Muzikanti z dechovky tvořili také základ smyčcového orchestru, který vystupoval na koncertech v sálech. Na repertoáru měl kromě jiného směsi ze světových oper a operet, národních písní, romance i serenády. Dirigentské ambice Františka Kmocha však mířily ještě výše. Řídil i symfonický orchestr až o 50 hudebnících, který veřejnosti představil poprvé v roce 1874. Hrával skladby světových skladatelů i domácích autorů (např. Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka). Vysokou úroveň Kmochovy kapely potvrzovaly zájezdy mimo Čechy a Moravu do některých center monarchie: Krakova (1884), Budapešti (1886) a Vídně (1899) a v roce 1896 až do ruského Nižního Novgorodu, kde probíhala 16. všeruská průmyslová a umělecká výstava. Kolínští hudebníci na všech těchto místech úspěšně šířili slávu české hudby.

Životní družkou Františka Kmocha se stala Josefa Kahlsová (21. 12. 1853 – 26. 5. 1926), jejíž rodina se do Kolína přistěhovala po roce 1857 z České Kamenice. Bližší okolnosti seznámení Františka s Josefou neznáme, jejich svatba se konala 25. listopadu 1880 v pražském kostele sv. Petra na Poříčí. Manželům Kmochovým se postupně narodilo pět dcer.

Ke konci života se u Kmocha začaly projevovat důsledky neustálého fyzického i psychického vypětí, které vyplývalo z jeho funkce kapelníka a zmáhaly ho nemoci, které mu bránily věnovat se plně hudbě. Nakonec v Kolíně umírá 30. dubna 1912. Tehdejší noviny věnovaly velký prostor této zprávě. V Kolínských listech ji zahajují následující slova: „V předvečer jarního svátku, dne 30. dubna, vydechl svoji šlechetnou duši náš Kmoch. Pravím náš Kmoch, protože vžil se tak do všech srdcí českých, že i v nejodlehlejší vísce české hlaholily jím upravené národní naše písně.“

V Kolíně lze navštívit oázu klidu, parkově upravený Kmochův ostrov (pojmenován byl na počest kapelníka v roce 1932, do té doby se jmenoval Dolní) s pomníkem Františka Kmocha z roku 1913 od kolínského sochaře Jana Drobníka a s dřevěným altánem, kde Kmoch provozoval své vyhlášené nedělní promenádní koncerty. Dům, kde v Kolíně bydlel, naleznete v Kutnohorské ulici čp. 50, který je opatřen pamětní deskou, ale v současnosti bohužel prázdný. V neposlední řadě lze navštívit i hrob slavného kapelníka opatřený s pamětními deskami v několika jazycích na městském hřbitově na Zálabí.

Kmochův Kolín a Kmochova padesátka

Každoročně se druhý červnový víkend koná v Kolíně velký mezinárodní festival dechových hudeb, poprvé uspořádaný již v roce 1962. Festival po několika letech stagnace a hledání cesty, kdy se dokola obehrávaly pouze klasické dechovky, našel svou cestu i k mladým lidem a dnes nabízí hudební mozaiku všech hudebních žánrů, hraných na dechové nástroje. Kromě Kmochových pochodů (které pochopitelně nemohou chybět) zde dnes zaznívá ale i bleskurychlá balkánská dechovka, moravská dechovka, swing, skladby současných autorů jak vážné, tak populární hudby. Dá se říci, že festival nabral druhý dech a nová vlna zájmu, zejména u mladých návštěvníků mu dává šanci na další existenci. V termínu Kmochova Kolína pořádá TJ Sokol Kolín dálkový pochod Kmochova padesátka, letos se konal již 41. ročník.

Roman Šulc. 2012