Cesty a památky

Nymburk, ostrůvek středověké cihlové architektury v Čechách

Česká republika (říjen 2015, Časopis Turista 11/2015)

Královské město Nymburk leží na pravém břehu řeky Labe v téměř ploché, odlesněné zemědělské krajině středního Polabí. Přestože v podvědomí mnoha cestovatelů je známý spíše jako významný železniční uzel, jedná se o město, které ve středověku patřilo k pevným oporám královské moci. Dnes představují dochované památky z tohoto období unikátní soubor cihlové gotické a renesanční architektury, který nemá v Čechách obdoby. Z cihel se totiž v té době stavělo především na sever od české kotliny.

Kdy přesně byl Nymburk založen, to se bohužel neví. Bylo to ale někdy kolem roku 1275, kdy král Přemysl Otakar II. přikázal lokátorovi jménem Konrád (Kunrát) aby našel v oblasti, kde se křížily významné obchodní stezky "Slezská" a "Žitavská", vhodné místo pro nové město. Rok 1275 se také dnes uznává jako nejpravděpodobnější datum vzniku města, které osídlili na pozvání krále osadníci z Německa a Holandska. Ti mu také dali jméno Neuenburg (Nový hrad), později zkomolené na dnešní Nymburk. Dokončení jeho výstavby, zejména důmyslného opevnění, kostela sv. Mikuláše (dnes sv. Jiljí), dominikánského kláštera a královského paláce, se protáhlo až do doby vlády Václava II., a bylo tedy ukončeno až na počátku 14. století. Již o několik let později, v roce 1310, sehrál Nymburk významnou roli v životě budoucí české královny Elišky Přemyslovny, když ji poskytl na celý měsíc úkryt před pronásledováním jejím švagrem, Jindřichem Korutanským. Ten si totiž jako manžel Eliščiny starší sestry Anny brousil zuby na český trůn a mladá princezna stála v cestě jeho zájmům. No a z Nymburka nakonec vyrazila Eliška v létě téhož roku do německého Špýru, kde svou krásou okouzlila Jana Lucemburského i jeho rodiče natolik, že se slavná svatba konala již 1. září. Jan Lucemburský se pak stal českým králem a další historie je dobře známá. Kdo ale ví, jak by to všechno bylo dopadlo, kdyby tenkrát Elišce neposkytly nymburské hradby azyl.

Válečné útrapy

Rozkvět Nymburka trval po celé období gotiky a renesance prakticky až do poloviny 16. století. Předělem v jeho historii byl rok 1547, kdy v důsledku porážky stavovského odboje proti králi Ferdinandu I. postihla i Nymburk konfiskace majetku a ztráta privilegií. Ještě větší a drtivější úder však do života města zasadila třicetiletá válka (1618-48), neboť Nymburk patřil mezi válečnými útrapami nejvíce postižená města. Několikrát byl vydrancován, vypálen a vypleněn. Poprvé již roku 1631 a nejčernějším dnem v historii města je pak 16. srpen roku 1634, kdy bylo zcela vydrancováno, pevnost téměř zničena, hradby pobořeny a veškeré obyvatelstvo ukryté v kostele vyvražděno. Po tomto drancování a řádění saských švédských vojsk zůstalo v Nymburce stát pouze 11 nepoškozených domů a jen několik desítek přeživších obyvatel. Z této rány se město již pořádně nevzpamatovalo a jeho další rozkvět nastal až v 19. století s příchodem železnice, která město spojila s okolním světem v roce 1870 (tratí Kolín - Nymburk - Mladá Boleslav).

Železná dráha

Železnice se záhy stala důležitou součástí života města, z kterého se postupně stal důležitý železniční uzel. Byla postavena dvě nádraží, železniční dílny a výtopny, pro drážní zaměstnance nová obytná kolonie. Díky přílivu peněz od železnice nastal i rozvoj ostatního průmyslu, byl postaven cukrovar, nový pivovar a řada průmyslových závodů (např. továrna na výrobu likéru Griotte firmy Vantoch), ale také první městská nemocnice či okresní sirotčinec nebo nové školy, včetně krásné budovy gymnázia v novorenesančním stylu. Nutno ale také dodat, že kromě toho pozitivního, nebyla novodobá historie k Nymburku příliš laskavá. To se týká zejména druhé poloviny 20. století, kdy bylo mnoho historických staveb zbouráno v rámci tzv. modernizace a historický obraz města byl nenávratně a hrubě porušen.

Cihlová architektura

Přesto se ale v Nymburce zachovalo něco, co z něho činí místo, které by neměl nikdo přehlédnout. Je to několik cihlových staveb z doby jeho největšího rozvoje, které coby ucelený soubor nemají u nás obdoby. Cihla, jako stavební materiál, byla bezpochyby použita proto, že v rovinaté krajině Polabí nebyla nikde poblíž ložiska kvalitního stavebního kamene, jehož složitá doprava ze vzdálených lomů by budování města velmi prodražila a prodloužila. Naopak, kvalitní hlíny s velkým obsahem křemene bylo všude okolo dostatek. Odborníci se ale dodnes nemohou shodnout, kde stavitelé města čerpali inspiraci a proč tomu tak vlastně je - zda za tím vším stojí původní obyvatelé z Holandska, kteří cihlovou stavební techniku znali ze své původní vlasti, nebo zda se inspirovali v nedalekém Slezsku, kde se v té době cihla jako stavební materiál již běžně používala. Každopádně Nymburk je tímto zcela ojedinělý a cihly zde byly užity takovým způsobem, že tento stavební materiál vynikl a nabyl tak vlastního estetického charakteru.

Městské hradby

Každý, kdo Nymburk navštíví, by měl nejprve zamířit k Labi a podívat se na panoráma města přes městské hradby, upravené do dnešní podoby v letech 1905-9 Ludvíkem Láblerem. Jedná se o pozůstatek hlavní hradby s pravidelně rozmístěnými věžemi, směrem do města otevřenými, kterých bylo původně asi 50, vystavěné i se čtyřmi vstupními bránami z velmi pevných pálených cihel. Jádro zdiva pak bylo ještě vyplněno neméně odolnou směsí opukové drtě a vápenné malty. Hradební zeď byla původně téměř 1 600 metrů dlouhá a dosahovala výšky 7 až 8 m, věže byly ještě o 3 m vyšší. Město obíhala v oblouku a zesílena byla dvojitým pásem vodních příkopů a menší vnější parkánovou zdí. Kromě zmíněné opravené části hradeb u Labe se v celém obvodu města zachovalo i několik dalších úseků opevnění, včetně obou vodních příkopů (tak zvané Malé a Velké valy), kterými dodnes proudí labská voda.

Kostel, královský palác a klášter

Z cihel je postaven i kostel sv. Jiljí, zasvěcený původně sv. Mikuláši, jehož presbytář byl zaklenut koncem 13. století. Jeho stavba se ale protahovala a ukončena byla až za vlády Karla IV., kdy byla přistavěna 66 metrů vysoká tzv. "bílá" věž, patrně podle návrhu Petra Parléře. Na rozdíl od zbytku stavby je tato věž postavena z pískovce a svým jménem se odlišovala od tzv. "červené" cihlové věže, která byla zbořena v roce 1846. Kostel naleznete na Kostelním náměstí, kde také stával tak zvaný Kamenný dům, původně královský palác (někdy zvaný i hrad). Ten byl bohužel v roce 1915 zbořen a na jeho místě byla do roku 1919 postavena současná budova okresního soudu, v jejímž severním křídle se směrem do ulice dochovala dvě gotická okna, připomínající původní stavbu. Ze 13. století pochází i nedaleká kaple sv. Jana Nepomuckého, která je zbytkem bývalého konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie Růžencové, postaveného v Nymburce dominikány. Krom toho, že se jedná o další cihlovou gotickou památku, kaple dnes slouží po několika přestavbách jako galerie. Klášter ovšem již dávno zanikl a na jeho místě dnes stojí škola a divadlo, při prohlídce kaple se ale o něm dozvíte mnoho zajímavého včetně toho, jakou náhodou unikl tento jeho poslední pozůstatek svému zboření.

Radnice a sladovna

Na hlavním náměstí Přemyslovců stojí renesanční radnice, postavená v posledním období největší prosperity města ve středověku, v letech 1524-6. Její větší části (zejména do Boleslavské ulice) je také postavena z cihel, nicméně do náměstí se otevírá honosným průčelím z pískovcových kvádrů. Nedaleko radnice (jako součást jedné z budov městského úřadu) byly v roce 1996 odkryty cihlové základy renesanční sladovny z 16. století, jejíž podzemní části se dochovaly včetně výrobního zařízení. Zbytky sladovny tak jsou důkazem staré pivovarnické tradice Nymburka, která sahá hluboko do středověku. Na ni pak logicky navázal současný pivovar, ve kterém žil v letech 1919-47 Bohumil Hrabal a život v něm ztvárnil ve své knize (proslavené stejnojmenným filmem) Postřižiny.

Při prohlídce města nezapomeňte navštívit i místní vlastivědné muzeum (v Tyršově ulici, naproti vchodu do kaple sv. Jana Nepomuckého), které je součástí Polabského muzea v Poděbradech. V hlavní budově se nachází expozice Bohumila Hrabala a v sousední budově bývalé synagogy je pak stálá výstava o historii města Nymburka v proměnách věků, včetně expozice z dějin železnice.

Roman Šulc, 2015