Cesty a památky
Nová rozhledna v Kolíně
Česká republika (leden 2016, Časopis Turista 01-02/2016)
Dlouhá leta čekali Kolínští na příležitost podívat se na své město a jeho okolí z ptačí perspektivy. Až loni, přesně 9. září v 16.00 hod., se konečně dočkali a sami byli překvapeni tím, co spatřili z věžového vodojemu upraveného na rozhlednu.
Město Kolín bylo první z větších měst na řece Labi, které přestalo čerpat vodu z řeky, první vodovod zde vznikl již v 16. století. V roce 1898 pak schválila městská rada výstavbu vodovodu, přivádějící podle návrhu Ing. Karla Kresse pitnou vodu ze Štítarského údolí, ale stále se rozrůstající město s rozvíjejícím se průmyslem potřebovalo za nedlouho nové zdroje vody. Proto byla v letech 1925-30 realizována podle návrhu Ing. Jana Vladimíra Hráského rozsáhlá investiční akce, v rámci které byly nejprve regenerovány starší vrty ve Štítarském údolí a poté vyhloubeny dvě nové studny (hluboké 28 a 35 metrů) za Lučební továrnou na severozápadním okraji města. Ing. Hrázský také navrhl 45 metrů vysoký věžový vodojem, jehož konečnou podobu pozměnil v průběhu stavby architekt František Janda, mimochodem žák významného architekta Jana Kotěry, který navrhl změnu původně kulové nádrže na vodu na válcovou s vyhlídkovým ochozem podepřeným šesti betonovými pilíři, jenž se stavěl v letech 1928-30 a fungoval až do r. 1977. Později pro rozrůstající se průmysl a velkou bytovou výstavbu Kolína už nestačil. Byl odstaven a začal na něm hlodat zub času. Město se snažilo situaci vyřešit prodejem soukromníkovi, jeho záměr nevyšel a stavba chátrala dál. Trvalo celých 15 let, než se Městu Kolín podařilo v r. 2005 koupit objekt zpět. Pak se čekalo na vhodný dotační titul, který by dal revitalizaci vodojemu potřebnou finanční infuzi a mezitím se jej podařilo prohlásit kulturní památkou.
Pojďme se nyní podívat do samotného vodojemu, kterým po 216 schodech vystoupáme na vyhlídkovou plošinu. Výstup zahájíme z terasy s malou kašničkou a pítkem, kde se můžeme symbolicky osvěžit. V recepci se sociálním zařízením si lze kromě vstupenek zakoupit i různé upomínkové předměty. A pak nezbývá než vystoupat po úzkých schodech tubusem z režného zdiva do komory zásobníku o objemu 450 m³. Zvuk probublávající vody vzbouzí v návštěvníkovi pocit potápěče, který stoupá k vodní hladině. Pokud si podle návodu na stěně zatleskáme za výkon, že jsme došli až nahoru, zbarvíme vodu do modra.
Vrcholný zážitek čeká na velké vyhlídkové plošině. Dovolím si tvrdit, že žádná jiná rozhledna u nás nemá tak sofistikovanou vyhlídku jako zde. Nejsou tu sice obrázky či panoramata, která se tu a tam vyskytují na nových rozhlednách, přesto je orientace dovedena k dokonalosti. Mezi šesti monitory, na nichž se střídají barevné snímky zajímavých objektů v blízkém i vzdáleném okolí, jsou umístěny tabulky s názvy cílů viditelných, viditelných při dobrých podmínkách, ale i těch schovaných za terénní vlnou či kopcem. Je u nich uvedena vzdálenost od místa pozorování, azimut, pro dnes již sporadické vlastníky buzoly či kompasu, i souřadnice GPS. Jako bonus jsou připojeny otázky typu: „Víte, že…" - samozřejmě s připojenými odpověďmi. Poněkud ale vadí sítě před zdvojenými okny, chcete-li si výhledy vyfotografovat.
Na druhou stranu, z které jiné rozhledny spatříte 1 hradiště, 2 města, 2 hrady, 2 vysílače, 4 rozhledny, 2 pohoří, 3 tvrze a 9 kostelů nebo jejich části? Rozhledna se nachází na Pražském předměstí. Motorizovaní turisté se dostanou až k její patě, pěší přiblíží od autobusového či vlakového nádraží např. linka MHD č. 1.
(Roman Šulc, Rostislav Novák, 2016)
