Cesty a památky

Na běžkách z Polevska do Prysku

Česká republika (leden 2018, Časopis Na Cestu 02/2018)

Lužické hory si již čtvrtým rokem dobývají reputaci mezi milovníky bílé stopy, na které si nejen protáhneme tělo na čerstvém vzduchu, ale můžete se seznámit i s některými zajímavostmi tohoto málo známého kraje.

Lužické hory jsou nevelké pohoří, ležící zhruba na půli cesty mezi Děčínem a Libercem, které si většina z nás spojuje zejména s bohatou sklářskou tradicí, dodnes živou v mnoha jejich obcích. Přestože hutím padly v minulých staletích za oběť původní neprostupné pohraniční hvozdy, hluboké lesy stále pokrývají více než polovinu celého horského území. Ty jsou dnes spolu s jedinečnými přírodními lokalitami i významnými historickými památkami největším lákadlem na trase tak zvané Lužickohorské magistrály.

Sklářská tradice

Naše putování zahájíme v podhorské obci Polevsko, která leží na východních svazích Lužických hor v nadmořské výšce skoro 500 metrů. Obec, německy zvanou Blottendorf, založili osadníci z Bavorska někdy v průběhu vrcholného středověku, protože nejstarší písemné zprávy o ní pocházejí až z konce 15. století. Tito první osídlenci také položili základ zdejšímu sklářskému podnikání a sklářům z Blottendorfu, historicky staršího než nedaleká Haida (dnes Nový Bor), tedy dnes vděčíme za světovou proslulost později tak zvaného „českého skla“. To se totiž v obci nejen vyrábělo, ale také dále zpracovávalo, a když roce 1683 dostali místní skláři cechovní privilegia, začali vyvážet sklo do celého známého světa. Je dnes jen těžko představitelné, že v začátcích ho nosili v nůších třeba až do Španělska!

Památky Polevska

Nejvýznamnější památkou je bezesporu barokní kostel Nejsvětější Trojice, postavený Petrem Pavlem Columbanim v letech 1716-18 na vyvýšeném místě v horní části obce. Když po zásahu bleskem dne 19. července 1939 kostel vyhořel, byl během pouhého roku opraven. Byla to ale na dalších více jak 70 let poslední oprava, protože po odsunu původního německého obyvatelstva chátral až do roku 2011, kdy byla konečně zahájena jeho celková rehabilitace. Kostel obklopuje hřbitov, kterému dominuje osmiboká novogotická hrobka sklářského podnikatele Rudolfa Handschkeho z roku 1898. Krom toho se v obci dochovala celá řada patrových roubených domů z 18. a 19. století, z nichž mnohé jsou dnes památkově chráněné, a řada soch, kapliček a křížů. Mnozí si jistě vzpomenete na oblíbeného dětského herce Tomáše Holého z filmů režisérky Marie Poledňákové, který bohužel ukončil svůj mladý život při tragické dopravní nehodě 8. března 1990 v zatáčce silnice z Kytlice asi 200 metrů nad vsí. Událost připomíná malý pomníček.

Na Polevský vrch

Autem se dá velmi pohodlně zaparkovat na parkovišti u lyžařského areálu na severozápadním okraji Polevska. Zde naleznete potřebné zázemí i občerstvení a také vlek, kterým se pohodlně dopravíte na stopy vedoucí úbočím Polevského vrchu ve výšce 610 metrů. Jedná se o jedno z nejhezčích míst na trase, odkud jsou nádherné panoramatické výhledy směrem na Českolipsko, Bezděz, Ještěd a za dobré viditelnosti také na Jizerské hory a Krkonoše. Lyžaři si zde opravdu přijdou na své, protože si mohou vybrat z velké škály rozmanitých tratí. Jsou tu krásné volně zvlněné terény, jako například Kočárová cesta nebo náročné závodní tratě, na kterých oddíl SKI Polevsko pořádá spoustu závodů, včetně nejtěžšího, tak zvané Lužické třicítky. Otevřená úbočí Polevského vrchu se ale využívají i pro moderní sportovní aktivity, jako je třeba kiting, při kterém lyžař visí na laně s padákem a nechá se unášet větrem. My se napojíme na trasu Lužické magistrály, po které se vydáme do nedalekého sedla s rozcestím a vyhlídkou u Knäspelovy kaple (1 km, 590 m. n. m.).

Lom Klučky

Kapli na tomto místě nechala v roce 1820 postavit rodina sklářských obchodníků Knäspelů, ale v 50. letech 20. století ji dali funkcionáři minulého režimu odstranit. Až v novém tisíciletí byla na stejném místě postavena její kopie s malovaným obrázkem Ježíše na hoře Olivetské, slavnostně vysvěcená 31. srpna 2008 generálním vikářem Litoměřické diecéze Karlem Havelkou. Jedná se o neobyčejně působivé místo, opět s dalekými výhledy, kde ale také pěkně profukuje. Takže se opřeme do hůlek a pokračujeme v další cestě jihozápadním směrem k blízkému lesu. Ten ukrývá vrchol Klučky (2,5 km, 642 m. n. v.), pod kterým se otevírá hluboká jáma opuštěného lomu, odkud se ještě v 80. letech minulého století vozil čedič na stavbu mořských hrází v Holandsku. Naše trasa vede po jeho těsném okraji, proto dbejte v tomto úseku zvýšené opatrnosti! Z rovné terasy horního patra na vrcholku lomové stěny, tvořené krásnými čedičovými sloupy, se otevírá pěkný výhled na zasněžené lužické sedmistovky mezi Studencem (736 m. n. m.) a Jedlovou (774 m. n. m.). Po necelých 400 metrech sešupu přibrzděte na rozcestí (3 km, 620 m. n. v.) se starým bukem, pod kterým určitě nepřehlédnete trojhranný kamenný patník, označující místo, kde se stýkaly hranice tří panství. Je na něm letopočet 1831 a na jeho bočních stranách naleznete počáteční písmena jednotlivých panství K (Kamnitz) = panství kamenické, B (Bürgstein) = panství sloupské a N (Neuschloss) = panství zahrádecké. Teď nás čeká již jen příjemné klesání až k parkovišti v obci Prácheň (4,5 km, 570 m. n. v.) nedaleko jedné známé skály.

Čedičové varhany

Ta se správně jmenuje Panská skála a její název vznikl překladem z původního německého názvu „Herrnhausfelsen“, odvozeného od staršího lidové označení „Gehörn“, jak se ve zdejším kraji označovaly strmé skály. Lidé ji ale neřeknou jinak než Varhany, protože ji tvoří štíhlé, pravidelně vyvinuté čtyř až šestiboké čedičové sloupy vysoké i 15 metrů, které uprostřed stojí svisle a směrem do stran se sklánějí, takže připomínají známý kostelní hudební nástroj. A asi v této zemi není nikdo, kdo by tuto skálu neznal ze slavné pohádky Pyšná princezna, když se tu prchající Krasomila s králem Miroslavem (o kterém zatím neví, že je král), ukryli před svými pronásledovateli. Dnes má Panská skála statut národní přírodní památky a honosí se titulem nejnavštěvovanějšího geologického útvaru v Čechách, který je dobře známý i geologům v zahraničí. Vrchol Panské skály (596 m. n. v.) také nabízí krásný kruhový výhled směrem na Českou Kamenici a lesnaté kopce Českého Švýcarska s dominantou Růžovského vrchu zvaného „Děčínská Fudžijama“ (619 m. n. m.) nebo na druhou stranu k Novému Boru s Klíčem (760 m. n. m.) a Ralskem (696 m. n. m.) v pozadí. Kolem Mariánského sloupu, postaveného na památku mladého tovaryše a vdovy, kteří zde umrzli za bouřlivé zimní noci 18. ledna 1739, se vrátíme na parkoviště, připneme lyže a pokračujeme v cestě.

Po zrušené trati

Další trasa vede až k bývalé zastávce Horní Prysk po náspu zrušené železniční trati Česká Kamenice – Česká Lípa, na které byl provoz zastaven v roce 1979. Zde odbočte prudce vpravo a po 100 metrech prudšího klesání budete míjet starý opuštěný lom (7 km, 463 m. n. m.) na jihovýchodním svahu kopce Lipka. V něm je asi 15 metrů dlouhá a 2 metry široká uměle vyhloubená jeskyně, vzniklá dobýváním písku. Před námi je už jen kilometr jízdy ke kostelu v Horním Prysku (8 km, 454 m. n. m.). Prysk (německy Preschkau) nikdy nebyl typickou selskou vesnicí, protože ho tvořily velké domy bohatších řemeslníků, kteří se zabývali zejména zušlechťováním skla a obchodem s ním. Zdejší skláři patřili k cechu sklářů v Kamenickém Šenově, schváleným již v roce 1694 hrabětem Václavem Norbertem Oktaviánem Kinským.

Památky Prysku

Nepřehlédnutelnou památkou Prysku je kostel sv. Petra a Pavla, připomínaný již v roce 1409. Ten v roce 1640 vypálili Švédové a až v letech 1718-21 postavil současný kostel Petr Pavel Columbani, který se již osvědčil při stavbě kostela v sousedním Polevsku. Svatostánek je obklopen hřbitovem, v jehož kamenné obvodové zdi stojí 23 metry vysoká barokní zvonice z roku 1680, k níž byla v roce 1722 přistavěna márnice, zdobená na jižní straně reliéfem madony. Na věži jsou hodiny, zhotovené roku 1791 šluknovským hodinářem Christophem Frödem. Celý areál kostela byl nákladně zrestaurován v letech 2013-14, takže je opět důstojnou ozdobou obce. Pokud Vám zbyde čas, v Prysku si můžete ještě všimnout několika křížků, sochy sv. Jana Nepomuckého a celé řady cenných patrových roubených domů, z nichž ty nejstarší pochází až z poloviny 18. století.

Královstvím ticha

Cesta zpět k výchozímu místu v Polevsku vede divokou a liduprázdnou krajinou porostlou lesy, přerušovanými jen pláněmi pastvin, po úbočích Ovčáckého, Stříbrného a Polevského vrchu. Od kostela v Horním Prysku nás nejprve čeká poněkud nepříjemné stoupání k rozcestí s vyhlídkou (9 km, 532 m. m. m.), kde se připojuje trasa od Dolního Prysku. Po dalších 400 metrech ale odbočíme prudce vpravo jihovýchodním směrem a hezky po vrstevnici ve výšce okolo 546 metrů pohodlně míjíme Ovčácký vrch (623 m. n. m.). Za nedlouho vjedete mírným klesáním do lesa a minete rozcestí (11 km, 536 m. n. v.), kde se připojuje další z bočních větví magistrály z horního konce Horního Prysku. Do cíle nám z tohoto místa zbývají poslední 3 kilometry, z nichž polovina, až k rozcestí Pod Medvědí hůrkou (12,5 km, 604 m. m. v.), je v táhlém stoupání, tam se ale zlomí a až do samého konce na parkovišti pod sjezdovkou v Polevsku (14 km, 514 m. n. m.) se můžete těšit na příjemný padáček.

Aktuální sněhové zpravodajství a stav úpravy běžeckých stop sledujte na www.skipolevsko.estranky.cz.

Roman Šulc, 2018