Cesty a památky
Muzeum Keltů v Dobšicích
Česká republika (srpen 2011, Časopis Turista 8-9/2011)
Keltové jsou tak trochu tajemným národem, který naše území obýval od 6. století před naším letopočtem, než v průběhu 1. století po Kristu podlehl bojovnějším Germánům. Celé toto období se nazývá „doba laténská“ z které je pro nás nejdůležitější historie kmene Bójů, který dali název naší zemi - Boiohaemum, Bohemia. A dnes již díky genetickým expertízám není pochyb o tom, že Keltové jsou stěžejním etnickým základem našeho národa.
Na celém území naší republiky nalézáme nespočet dokladů o přítomnosti Keltů, z nichž nejznámější jsou hrazená keltská města zvaná oppida, jako například Třísov, Hrazany, Závist, Stradonice, Hostýn nebo Kotouč u Štramberka. Ta byla centrem řemeslné činnosti, obchodu, kultu a správy přilehlého území. Mimo tato města se život běžných obyvatel laténského období (podle naleziště La Tène u Neuchâtelského jezera ve Švýcarsku) soustředil do osad, podobných dnešním vesnicím. Jejich obyvatelé se zabývali především zemědělstvím, výrobou tkanin, kovářství, a dalšími řemeslnými činnostmi. Jedna z takových osad existovala i u Dobšic na levém břehu řeky Cidliny pod nepřehlédnutelným kopcem Oškobrh (mimochodem jeho název je rovněž keltského původu (Askiborgh = Železná hora) s výškou 285 m. n. m.
V letech 1870 a 1899 – 1927 provedl u Dobšic rozsáhlý archeologický výzkum Dr. Jan Hellich z Poděbrad, který odkryl pohřebiště o délce 300 metrů. Prozkoumal tehdy celkem 27 kostrových hrobů, z nichž 4 byly vybaveny bojovnickou výbavou (štíty, meče, kopí, spony), 5 nebožtíků bylo pohřbeno se zkříženými nohami, což dosud nebylo vysvětleno, a nalezeny byly i zbytky kančího, vepřového a hovězího masa.
Ačkoliv byla celá lokalita velmi dobře zmapována a zakreslena, k otevření muzea Keltů v Dobšicích došlo až v roce 2008, a to díky finančním zdrojům z Evropských fondů. Zajímavostí je, že všechny zde vystavené exponáty denní potřeby, jako náramky, nádoby a zbraně jsou originály staré přes 2 500 let, což atraktivitu celé expozice násobí. Pro lepší představivost je výstava doplněna ženskou figurínou s typickým oblekem té doby a mnoha ozdobami, jako jsou spony, náramky, nánožníky a nákrčníky a postavou keltského bojovníka, který je ozbrojen kopím, štítem a železným mečem. Návštěvníci si sami mohou vyzkoušet rozdíl při zpracování obilí a to nejprve na tzv. zrnotěrce, která se používala v 6. a 5. století př. n. l., a rotačním mlýnku ze 4. století. Zatímco na zrnotěrce se tehdy dal zpracovat 1 kg zrna za den, mlýnek zvládnul kilogramy 3. Každému hned bude jasné, že mouka byla opravdu vykoupena pořádnou dřinou. Na závěr expozice je pro návštěvníky připraven krátký výukový film „Ze života keltské osady“ a plnoletí návštěvníci muzea mohou ochutnat Keltskou medovinu, malinové a ostružinové víno nebo medový destilát (40%) „Žihadlo“.
Protože exponáty ve vitrínách přeci jen jsou za sklem a poněkud vzdálené lidské představivosti, v roce 2009 byl založen archeoskanzen, kde zatím vznikla funkční chlebová pec, ve které si lze starou technologií upéct chleba, kovářská pec a obytný dům zvaný „polozemnice“, který byl z poloviny zapuštěný pod terén. Polozemnice je typickou keltskou stavbou, ta zdejší má rozměry 3 x 5 metry a je rekonstrukcí skutečně nalezeného domu v nedalekém Křinci. Na její stavbu bylo použito dubové dřevo, střechu tvořily rákosové nebo slámové došky a čelní stěny byly vypleteny proutím. Polozemnici můžete navštívit a představit si život v takovém obydlí, které bylo v zimním období možno vytopit pouze na 15 – 18 °C. Zejména děti nadchnou v archeoskanzenu ochočení kozlíci Ferda a Honza, jejichž krmení se mohou aktivně účastnit. Na archeoskanzen navazuje dětské hřiště zvané oppidum, které kombinuje dětské herní prvky s nenásilně představenými informacemi ze života Keltů.
Ale to není zdaleka všechno! Zejména pro děti je připravena dobrodružná a naučná stezka malého Dobše. Vede krásnou krajinou okolo řeky Cidliny, je dlouhá 2,2 kilometry a je na ní celkem 12 zastavení. Děti i dospělí mohou cestou plnit zajímavé úkoly, které jim připravil keltský kluk Dobš. Splnění úkolů se zapisuje do pracovního listu, který si vyzvednete buď v pokladně muzea, nebo si ho vytisknete sami přímo z internetových stránek muzea. A nemyslete si, že někdo přijde zkrátka – pokud vyplněný pracovní list odevzdáte (lze ho i poslat poštou) v muzeu, můžete být vylosováni a vyhrát zajímavé ceny. Celá stezka je doplněna lanovými a dobrodružnými herními prvky, odpočinkovými místy a veřejným ohništěm, kde si můžete opéci přinesené uzeniny, chleba nebo ovoce. Nezapomeňte se tedy na cestu řádně vybavit!
Mimo uvedené atrakce lze Dobšice směle označit za obec velmi přívětivou k cyklistům. Leží totiž na cyklotrasách Labsko-cidlinské oblasti. Cyklisté zde naleznou mnoho míst, kde jsou vítáni, a kde si mohou bez obav odložit své dvoukolé miláčky. Na kraji obce je dokonce vybudováno velké cyklistické odpočívadlo s naučnými tabulemi o historii a přírodě v okolí. Takovou perličkou bude právě dokončované pítko pro cyklisty ve tvaru autentické keltské kašny, nalezené ve francouzské Bretani, kterému se již nyní říká „Keltská kašna lásky“. Uvidíme, co to s vámi udělá, když přijedete, a napijete se z ní. Kašna je u silnice od nádraží, naproti odpočívadlu, ohraničená velkými pískovcovými kameny ve tvaru menhirů.
Na závěr snad ještě, jak se do Dobšic dostanete. Obec leží jen 13 kilometrů severovýchodně od Kolína, prochází přes ní cyklotrasy číslo 4199 a 4199B a zelená turistická značka od soutoku Labe s Cidlinou přes libické hradiště do Žehuně. Do Dobšic se dá dobře dostat po železnici (stanice Dobšice nad Cidlinou), protože každé dvě hodiny zde staví dálkové spěšné vlaky ČD na trase Kolín – Velký Osek – Chlumec nad Cidlinou – Trutnov; zejména rodiny s dětmi mohou pro cestu využít výhodnou rodinnou víkendovou jízdenku SONE+ (bližší informace na www.cd.cz nebo u pokladních přepážek ČD). Pokud přijedete autem, 2 kilometry od obce je sjezd z dálnice D 11, exit 50 Žehuň.
Po Keltech se na území naší republiky zachovalo mnoho zeměpisných názvů, například názvy řek Labe = Albis (bílá řeka), Vltava = Vultava (divoká řeka), Ohře = Agara (rychle tekoucí řeka), Jizera = Isara (bystrá řeka), Otava = Atava (bohatá řeka) nebo měst Louny = Luna (louka), Náměšť = Nemethon (svatyně), Týn (Tun nebo Dun = tržiště) či Brno = Eborodunon nebo Sušice = Sutnakatun. Také název Šumava je keltského původu (Gabréta = Ovčí hory), stejně jako hornaté území v severních oblastech naší země od Jizerských hor po Jeseníky dnes nazývané Sudety (Sudetayle = Kančí hory). Po Keltech nám zůstalo také mnoho svátků a zvyků, například pálení čarodějnic (v noci z 30. dubna na 1. května slavili svátek Bel-tine = Jasný, zářící oheň, který měl spálit všechno utrpení a strádání po zimě) nebo třeba i vánoční házení střevícem.
Muzeum Keltů je otevřeno denně od 10 do 16 hodin nebo kdykoliv dle dohody, doporučujeme předchozí objednání na tel. 723 364 350 (www.obcecr.cz/dobsice).
Roman Šulc, 2011
