Cesty a památky
Křinec - město pod Chotucem
Česká republika (květen 2012, Časopis Turista 6/2012)
Mrlina – Kuncberk – Chotuc. Také Vám znějí tyto názvy cizokrajně? Představte si ale, že všechny mají něco společného se středočeským Křincem. Ten leží pouhých 12 kilometrů severovýchodně od Nymburka při severním okraji Polabské nížiny a v roce 2007 mu byl vrácen status městyse, který mu byl poprvé přiznán již v roce 1568.
Tak nejprve Mrlina. Je to název říčky, které se dříve říkalo Mrdlina a toto slovo označuje řeku mrlou, mrtvou nebo také nehybnou. Je to dáno tím, že pramení kousek od Jičína pod vrchem Čakan nedaleko vesnice Příchvoj v pouhých 378 metrech nad mořem a v Nymburce se po 52 kilometrech zprava vlévá do Labe ve výšce 182 metry, má tedy velmi mírný spád. Křinec je jedním z větších sídel, kterými protéká a odděluje od sebe vlastní město na pravém břehu a Zábrdovice na levém břehu. Kuncberk je pak hradní vrch s výškou 214 metrů, převyšující okolí Křince o pouhých 22 metrů a přestože je to regulérní kopec v jinak rovinaté krajině, sám se krčí pod ještě vyšším kopcem Chotucem s nadmořskou výškou 254 metry. Je to skoro v nevíře, tolik kopců v nížinném Polabí! Ale pojďme hezky popořádku, když už jsme si nastínili místní geografii.
Křinecký zámek
Sešlá fasáda hlavního zámeckého průčelí k bližšímu zkoumání asi nikoho moc nenaláká, dokonce ani lidé z okolí nevědí, že v Křinci – přímo na náměstí - nějaký zámek vůbec je. Jeho stavitelem byl hrabě August Karel Morzin a od roku 1649 se tu stavělo deset let, než vznikla dnešní trojkřídlá budova a rozsáhlý hospodářský dvůr. Existují opodstatněná, avšak neprokázaná tvrzení, že tato raně barokní stavba je dílem architekta Carla Luraga. Zámek se od té doby dočkal několika úprav a přestaveb. Z druhé poloviny 17. století pochází velký barokní tzv. „kamenný sál“, ke kterému přiléhá výklenek kaple, bohatě zdobené štuky. Pravděpodobně stejně staré jsou i tzv. „modré pokoje“, pyšnící se rokokovými freskami. V roce 1807 panství koupila bohatá bankéřská rodina Bethmannů a zámek spravovala až do svého odsunu v roce 1945. Poté byl zámek zabavený státem a plnil všelijaké funkce. Větší část, zejména hospodářského zázemí, zabralo zemědělské družstvo, které vlastní část zámku dodnes. V přízemí hlavního zámeckého křídla byla například zřízena v 50. letech pekárna a nutno podotknout, že se na ni dodnes široko daleko vzpomíná. Technologie pekárny, byť hodně zrezivělá, se dochovala, a tak bude jednou po opravě zase k vidění jako technická památka. Jen chleba a rohlíky tu už asi vonět nikdy nebudou. Chvíli zde byl také sklad léčiv a v patře zámku byla dočasně zřízena obecná škola. Pod stropy se štuky se asi žáčkům líbilo, protože ve velkém kamenném sále jim zřídili tělocvičnu a pár oken při tom zazdili, snad aby je malí sportovci nerozbili míčem. Škola odešla a v zámku na pár let zakotvil archiv a přechodně také malé místní muzeum. To už sice bylo o trochu lepší využití, ale do oprav nikdo nedal ani korunu. Od roku 1923, kdy proběhla poslední větší oprava tak zámek chátral a chátral – než ho jako ruinu v roce 2006 koupili současní majitelé, rodina Harapesových. Nadšenci, kteří se ho rozhodli postupně opravit a zpřístupnit. Konec konců, hned jak upravili prvních pár pokojů, už se s prohlídkami začalo. Zámek má i svého kastelána Pavla Douděru, který turisty provádí v historickém kostýmu z období zakladatelů zámku, Morzinů. Prohlídka komnat s bohatými barokními štuky a rokokovými nástěnnými obrazy, tedy určitě stojí za to. K vidění je zde třeba ještě expozice staré školy, výstava pergamenů, z nichž nejstarší je z roku 1313 a stálá výstava plakátů z přelomu 19. a 20. století ze sbírek současného majitele. Na své si tak přijdou zejména milovníci secesního malířství, které má na plakátech nejširší zastoupení.
Okolo zámku
Před zámkem se rozkládá zbytek původního parku. Ten připomíná kromě podstavců po sochách a mnoho vzácných stromů také každoročně vykvétající vzácný barokní žlutý tulipán (tulipán lesní), asi nejdojemnější připomínka zašlých časů. Sochy se z parku postupně ztratily a z původních 14 se dochovaly pouze 4 – alegorie živlů Voda, Oheň, Země a Vzduch. Pochází z dílny významných českých barokních sochařů Brokofových z Prahy a dnes je naleznete druhotně umístěné na mostě přes Mrlinu. Ten sám je technickou památkou z roku 1915, jako vůbec jeden z prvních železobetonových mostů u nás, jehož autorem je architekt Stanislav Bechyně. Je to zvláštní spojení betonu a barokní pískovcové elegance ... Za mostem svítí novou fasádou čerstvě opravený kostel sv. Jiljí, postavený neznámým stavitelem jako panská kaple v závěru 17. století. Nejstarší stavební částí je západní průčelí s portálem, erby a zajímavým nápisem: PAVLE TVAM RUDOLFE TVAM COMPLECTERE SPONSAM (Pavle svojí Rudolfe svojí obejmi nevěstu). Usuzuje se, že stavbu zahájil hrabě Pavel z Morzina, a když v roce 1688 zemřel, dokončil stavbu hrabě Jan Rudolf z Morzina. To by mohl dokládat erb Morzinů doplněný postranními erby (levý Hrzánů z Harasova a pravý Vratislavů z Mitrovic), patřícím manželkám obou pánů. Do dnešní podoby byl pak kostel upraven za hraběte Františka Xavera z Morzina v letech 1761-3, kdy byl také vybaven cenným mobiliářem.
Sklepy na Kuncberku
Pěší chůzí tak 15 minut od zámku na sever se dostanete na již zmíněný vrch Kuncberk, jehož název pochází z němčiny - Kunst berg, tedy „umělý vrch“. To vedlo kdysi k domněnkám, že vrch byl uměle navršen, což ovšem není pravda. Na jeho vrcholu stál kdysi hrad Křineckých z Ronova, zajímavá renesanční pevnost postavená na konci 15. století. Neměl ale dlouhého trvání a na zachovaných hradních sklepech vyrostl v 18. století letohrádek, který se ale také dochoval již jen na starých obrazech. Zanikl totiž ještě dříve, než skončilo 19. století. Dnes jsou zde k vidění mohutné valy původního hradu a hluboké sklepy, které částečně patří hradu a částečně baroknímu letohrádku. Pod návrším stojí kaple sv. Jana Nepomuckého, ke které se váže jedna morbidní pověst. Některý z majitelů panství prý nechal vykopat tajné podzemní chodby spojující Kuncberk, zámek a kapli na Chotuci. Pozval si na tu práci dělníky z Itálie a po dokončení práce pro ně uspořádal oslavu v jejich ubytovně. V nejbujařejší zábavě nechal ubytovnu zamknout a zapálit, všichni tehdy uhořeli. Ptáte se proč? Aby nikomu o chodbách neřekli. Jsou prý ale tak velké, že se jimi dá projet čtyřspřežím. Potvrdit to nelze, skutečně je dosud nikdo neobjevil.
Osamocený kopec Chotuc
Pokud budete chtít přehlédnout okolí Křince, vystoupejte na vrchol svědeckého kopce Chotuc, který převyšuje okolní plochou krajinu o skoro 70 metrů! Z náměstí se k jeho úpatí dostanete po neznačené cestě za čtvrt hodinky. Tohle místo lákalo lidi od nepaměti a tak není divu, že halštatské hradiště z 6. st. př. n. l. vystřídalo keltské kultovní místo. Uctívání na vrcholu později převzali i Slované, a protože pohanská tradice výstupů na Chotuc byla natolik silná, dala později katolická církev těmto lidovým poutím nový náboženský význam, když zde nechala ve 13. století postavit kapli Nejsvětější Trojice. Ta je dnes opravena a pod zdobným barokním hávem ukrývá pozůstatky té původní středověké stavby. Chotuc je ale také unikátní chráněná přírodní památka s množstvím vzácných rostlin, včetně hojného vstavače nachového nebo lilie zlatohlavé. O všech pozoruhodnostech Chotuce se lze konec konců dočíst na zastaveních naučné stezky, která byla otevřena v roce 2006. Cestou zpátky se můžete ještě zastavit u židovského hřbitova na jeho úbočí, který byl místní komunitou založen v roce 1884 a používán až do druhé světové války. Jelikož ale žádný z křineckých židů nepřežil holocaust, hřbitov opuštěný chátrá.
Další informace naleznete na www.zamekkrinec.cz.
Roman Šulc, 2012
