Cesty a památky
Kraj tónů v Růžkových Lhoticích
Česká republika (srpen 2015, Časopis Turista 8-9/2015)
Zámeček v Růžkových Lhoticích má za sebou, stejně jako mnoho jiných venkovských zámků, také poněkud smutné období, po které sloužil jako zemědělské družstvo. Naštěstí ho včas získalo vlašimské muzeum, které nechalo zámek opravit a zpřístupnit v něm hudební expozici. Ta od počátku představuje okolní krajinu pod horou Blaník jako hudební fenomén, protože Podblanicko je spojeno s mimořádným počtem osobností české i evropské hudby. Některé se tu narodily, jiné tu pobývaly a třeba přímo na zámku zažil nejšťastnější období svého dětství Bedřich Smetana.
Ves Lhotice se poprvé připomíná v roce 1363, kdy ji vlastní Oneš Tluksa z Lhotic. Později se připomínají i další zemané se stejným přídomkem - například Pešík z Lhotic (1388) nebo bratři Jetřich Vácha a Markvart z Lhotic (1415), kteří připojili svoji pečeť na stížný list české a moravské šlechty kostnickému koncilu proti upálení Mistra Jana Husa, poslaný do Kostnice. Tvrz se zde výslovně zmiňuje až v roce 1421, kdy manželka Jetřicha Váchy, Jitka ze Lhotic, prodává tvrz svým příbuzným Zdeňkovi a Petrovi Lukaveckým z Lukavce. Když pak o sto let později, v roce 1542 prodává Petr Malovec Dříteňský z Malovic Lhotici bohatým svobodníkům, bratřím Janovi a Jiříkovi Růžkům z Miřetic, uvádí se v dokumentech tvrz již jako pustá.
Lhotice podle Růžků
Svobodnický rod Růžků pocházel od Pelhřimova a protože se jednalo o velmi pilné hospodáře, postupně se stal nejvýznamnějším svobodnickým rodem celého kraje mezi Vlašimí a Čáslaví. V roce 1543 získali od krále Ferdinanda I. oba podnikaví bratři dokonce erb, a jelikož se ve Lhotici usídlili, získala vesnice podle nich své druhé jméno - Lhotice Růžkovy, pod kterým se poprvé uvádí v roce 1611. Bývalou tvrz již Růžkové neobnovili, ale na jejím místě budovaly rozlehlý hospodářský dvůr s pohodlným obytným stavením. V roce 1731 postavil u dvora Matěj Růžek pivovar, který později sehraje důležitou roli v historii tohoto sídla. V roce 1777 koupil od Josefa Růžka celý svobodnický statek majitel sousedních Čechtic, hrabě Karel Josef Palm a po několika letech ho v roce 1781 prodal svému úředníkovi a hospodářskému radovi Františku Dornovi.
Svobodníci byla samostatná, značně privilegovaná, vrstva sedláckého stavu, jejímž hlavním znakem byla osobní, náboženská a majetková svoboda, s kterou bylo spojeno právo zápisu majetku do zemských desk. Svobodníci pocházeli nejčastěji z řad zchudlých vladyků nebo se jimi stávali propuštěním z poddanského závazku přímo panovníkem, výjimečně šlechtou. Toto privilegium mohli získat buď za služby a zásluhy, nebo také peněžním vykoupením.
Zámeček jako rezidence
František Dorn se rozhodl statek ve Lhoticích přeměnit na svou rezidenci, takže obytnou budovu, která stála na místě původní tvrze, přestavěl na barokně-klasicistní zámeček. To bylo v prostředí svobodnických statků u nás poměrně ojedinělé, a samotná stavba tak v sobě spojuje jak reprezentační funkce zámku, tak hospodářské funkce statku. Poměrně rozlehlá dvoukřídlá dvoupatrová budova s arkádou přímo navazovala na hospodářská stavení, zahradu a hospodu, s kterou byla spojena vstupní bránou na jižní straně. Vedle dvora, pivovaru, lihovaru s flusárnou (výrobna drasla = uhličitanu draselného ze dřeva, potřebného k výrobě skla) a mlýna patřilo ke statku i větší polesí. V dražbě koupil statek v červenci roku 1835 sládek František Smetana, který se sem ihned přestěhoval se svou ženou Barborou a 11 dětmi.
Smetanovi na zámku i v podzámčí
Mezi nimi byl pochopitelně i budoucí hudební skladatel, mladý Bedřich, kterému bylo v této době teprve 11 let. Ten ve Lhoticích prožil nejkrásnější léta svého dětství a dospívání, což velmi výrazně ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. Konec konců, na roky prožité v tomto kraji vzpomínal pak celý svůj život, protože právě tady se měl možnost seznámit s životem na českém venkově, který ho inspiroval k ději opery Prodaná nevěsta, a život rodiny na zámku se odráží v námětu jeho Dvou vdov. No a horu Blaník, motiv jedné ze symfonických básní Mé vlasti, měl pak prakticky denně na očích. Důvodem, proč jeho otec František Lhotice koupil, byl ovšem již zmíněný pivovar. Konečně si totiž mohl dovolit hospodařit na svém, zdejší pivovar měl varnu na 8 sudů, tedy na výstav asi 18 hektolitrů, a jeho součástí byla i k zámku přilehlá hospoda. Bohužel, po úspěšných letech přišly časem potíže, Smetanovi museli v roce 1844 celý majetek prodat a odejít do Obříství, kde se pan Smetana stal zase jen pouhým nájemcem tamějšího pivovaru. Bedřich tuto ztrátu nesl velmi těžce a několikrát se v budoucnosti pokusil zámek neúspěšně získat zpět do majetku rodiny. Po odchodu Smetanových se majitelé zámku často střídali a koncem 19. století dokonce vyhořel, a již nebyl zcela nikdy opraven. V té době byl i zbořen pivovar. Po roce 1945 využívalo zámek místní JZD, od něhož ho ve zchátralém stavu v roce 1972 koupilo muzeum a nechalo opravit. Při rekonstrukci došlo mimo jiné k obnově arkád v nádvoří, které byly v předchozích letech zazděny.
Hudební tradice
K jubileu Smetanova úmrtí († 1884) byla v roce 1924 podle návrhu Josefa Gočára umístěna v jižním průčelí zámku mramorová busta hudebního skladatele od významného sochaře Otakara Španiela (dnes kopie, originál je ve vnitřní expozici). Tuto připomínku inicioval pražský Spolek pro postavení pomníku Bedřichu Smetanovi. Když byl zámek po dlouhé rekonstrukci zpřístupněn v roce 1984 veřejnosti, byla zde v otevřena expozice s názvem Hudební tradice Podblanicka, na kterou navázala současná moderní instalace z roku 2014, otevřená pod názvem Kraj tónů. A není to totiž pouze kvůli Bedřichu Smetanovi, protože Podblanicko můžeme chápat jako kraj spojený v průběhu 16. – 20. století s osudy mimořádného počtu osobností české a evropské hudby.
Hudební osobnosti
Celá expozice vypráví mnoho příběhů těchto hudebních géniů. Proto jsou třeba na stěnách Zeleného salonku lovecké potřeby Bedřicha Smetany, vášnivého nimroda, a nebo klavír, na kterém koncertoval v září 1840 při akademii v zámku v blízkých Čechticích. V té době měl zrovna hlavu plnou sestřenky Luisy, které věnoval slavnou polku. Druhý klavír v expozici zase připomíná závěr Smetanova života, na něm hrával za svého pobytu v Jabkenicích. V sousedním sále pak narazíte na nástroje a partitury slavného českého barokního skladatele Jana Dismase Zelenky, rodáka z nedalekých Louňovic, jehož grandiózní hudba ovlivnila celou tehdejší evropskou tvorbu, včetně takového Johanna Sebastiana Bacha. Ve žlutém salonu si zase připomenete Richarda Wagnera, který pobýval na zámečku v nedalekém Pravoníně a Zdeňka Fibicha, rodáka z nedalekých Všebořic, kterého silně inspiroval okolní kraj kolem Želivky. V blízké Chmelné má pak kořeny i rod Gustava Mahlera, který jako mladý, v 70. a 80. letech 19. století, navštěvoval ve Vlašimi svého bratrance Gustava Franka, budoucího slavného rytce. Ve Vlašimi Mahler také v roce 1881 koncertoval při akademii ve prospěch vyhořelého Národního divadla a na podiu tehdy stál zřejmě i notový stojan, který je součástí expozice. Dalšímu výčtu vévodí pěvkyně Ema Destinnová, která se na nedalekém zámečku v Souticích připravovala v roce 1913 na roli Libuše. Stěny tamějšího zámku tehdy zažily i jednu z jejich milostných avantýr, a to s kolegou Gillym, představitelem Přemysla s neodolatelnými orientálními rysy. V galerii osobností, spojených s Podbalanickem, má čestné místo i Josef Suk. Toho vám připomene klavír, na který hrával v posledních letech života v Benešově. Přehrával na něm zřejmě i Píseň lásky, při které vzpomínal na milovanou ženu Otýlii, rozenou Dvořákovou. Poté, co mu v roce 1905 zemřela, přilnul ke zdejšímu kraji ještě více a vracel se sem stále častěji. Celou expozici podkresluje vybavení přístupných místností dobovým nábytkem z přelomu 18. a 19. století nebo empírovými kamny z přestavby před příchodem Smetanových do Lhotic.
Do Růžkových Lhotic je pro turisty poněkud složitější doprava, protože nejbližší železniční stanice Bolina (trať číslo 222 Benešov u Prahy - Trhový Štěpánov) je vzdálena 13 kilometrů. Další alternativou je autobusové spojení do Čechtic (zastávka Čechtice, náměstí) odkud je to po žluté turistické značce k zámku 2,5 kilometru.
Zámek Růžkovy Lhotice je otevřen pro turisty v dubnu až září denně mimo pondělí v čase 9.00 - 12.00 hod. a 13.00 - 16.00 hod., poslední vstupy jsou možné v 11:30 a 15:30 hod. Pokud chcete zámek navštívit mimo otevírací dobu, je třeba se objednat na tel. 317 842 927, 317 853 157 nebo e-mailu zamek.lhotice@seznam.cz.
Roman Šulc, 2015
