Cesty a památky
Kostel a muzeum v Kočí
Česká republika (únor 2018, Časopis Na Cestu 03/2018)
Název obce Kočí u Chrudimi nemá nic společného s vozkou, řídícího povoz, ale je starým vyjádřením pro obec ležící v údolí. My se tam vydáme za místním stařičkým kostelem a zcela novým hasičským muzeem.
O kostele sv. Bartoloměje v obci Kočí se často v průvodcích píše, že je to dřevěný nebo dokonce lidový kostel. Už brzy se sami přesvědčíte o tom, jak jsou některé stereotypy zažité a nepravdivé. Skutečností je to, že tato ojedinělá stavba v sobě jedinečným způsobem propojuje kamennou stavbu, dokládající mistrovství královské lucemburské stavební huti, a dřevěné části, které jsou dokladem zručnosti a umění místních tesařů, kteří také propojili kostel s návsí dlouhým dřevěným mostem, patřícím k nejstarším dochovaným dřevěným zastřešeným mostům u nás. To vše činí z areálu kočského kostela unikátní památku v širším kontextu středoevropské středověké a raně novověké architektury.
Vznik obce můžeme s určitostí klást do poloviny 13. století, kdy král Přemysl Otakar II. povolal na Chrudimsko německé kolonizátory, aby zúrodnili zdejší kraj. Zdejší obyvatelé se pak věnovali zemědělství a vyhlášenému chovu koní, což obci zajišťovalo značnou prosperitu, díky které patřila k největším a nejvýznamnějším na Chrudimsku. To potvrzuje i skutečnost, že až do roku 1512 měla obec i samostatnou rychtu, poté ale připadla Chrudimi a s ní po roce 1547 královské komoře. Neblahé události 17. století, kterými byla třicetiletá válka a mor, způsobily později tak hluboký úpadek, že se z něho obec částečně vzpamatovala až ve 20. století. Pochopitelně tomu nepřispívaly ani neustálé nepokoje a rozepře s Chrudimí, která na prosperitě nedaleké vesnice neměla žádný zájem.
Kočár v močálech
Nevíme, zda už v době založení obce v ní nějaký svatostánek existoval, protože ten současný byl postaven až koncem 14. století. Je vyjádřením díků královny Žofie Bavorské, druhé manželky krále Václava IV., která zde měla podle legendy malou nehodu. Na dně mělkého údolí prý uvízla se svým kočárem v bažině, když cestovala směrem od Třech Bubnů do Chrudimi. Místní sedláci ji pomohli vyprostit z páchnoucího sevření a při té příležitosti požádali o svolení ke stavbě kostela, protože museli na bohoslužby docházet až do města, což bylo víc než hodinu chůze. A v zimě, kdy to na náhorní planině řádně profukuje, to nebyla cesta ani trochu příjemná. Královna jim vyhověla a dne 28. února 1397 podepsala zakládací listinu nového kostela, na jehož provedení si odskočili královští dělníci z právě dokončované stavby kostela v Chrudimi. Z dobových dokumentů tak víme, že na kostele pracovali kameníci z Nového Města Pražského, bratři Jan, Petr a Oldřich Lútkové. Dokončený svatostánek byl zasvěcený svatému Bartoloměji, jehož kult byl ve středověku v Čechách rozšířen zejména poté, co Karel IV. získal pro svatovítskou katedrálu v Praze část ostatků tohoto apoštola. A protože je to patron řezníků, koželuhů, knihvazačů, pastevců a také sedláků, padlo zasvěcení kostela právě na něj.
Smolné válečné události
Kostel byl již krátce po svém dokončení pobořen husity při obléhání Chrudimi v roce 1421 a následně pak znovu vojskem Matyáše Korvína v roce 1468. Ještě do konce 15. století byl kostel opraven a byla před něj postavena mohutná dřevěná zvonice, která současně plnila funkci věže. Dendrochronologický průzkum trámů krovu a zvonice potvrdil, že se tak stalo v roce 1499. Že byla kostelu věnována patřičná péče dokládají datumy dalších dílčích oprav v roce 1552 a 1554, které nalezneme na zdech nebo trámech. Bohužel, další plundrování na sebe nenechalo dlouho čekat, když se v době třicetileté války přes obec několikrát prohnaly hordy hladových švédských vojáků, kterým nebylo nic svaté. Kostel byl opět pobořen a vykraden, takže ve druhé polovině 17. století musel být opraven nejen v exteriéru, ale i v interiéru, a dostal zcela nové vybavení. V rámci těchto oprav byl postaven byl i nový dřevěný most, na jehož jednom trámu je vyřezán letopočet 1666. Významným mezníkem při formování současné podoby celého areálu se stala rekonstrukce provedená v 70. letech 19. století podle projektu Františka Schmoranze, během které byly odkryty a zrestaurovány i starší malby.
Most ke kostelu a zvonice
Protože kostel byl postaven na ostrůvku, od počátku musel být spojený s pevnou zemí na opačném konci bažinatého terénu mostem nebo lávkou. Poprvé je ale most písemně doložen až v roce 1499 a potom v roce 1666, v souvislosti s jeho novým postavením při poválečné obnově. Na vnější severní stěně lodi kostela se dochoval zajímavý český nápis ze 17. století, který dokládá nejen to, že kostel ohrožovaly četné záplavy, ale potvrzuje i existenci mostu: „Byla woda gmenovitě w autery sw. Dussni, tak že gi mohl z mostu dosahnouti. A. 1689“. Současnou barokní podobu získal most až v roce 1721, kdy byly také dřevěné sloupy, které ho podpíraly, nahrazeny současnými pískovcovými pylony. Je dlouhý 18 metrů, široký 3 metry a vysoký 4,5 metru, z vrchu krytý sedlovou střechou a z obou stran uzavřený masivními dubovými vraty. Před západním průčelí kostela ústí most do přízemí monumentální dřevěné gotické zvonice z konce 15. století, kryté šindelem až k zemi. Je vysoká 29,5 metru a ve zvonovém patře jsou zavěšeny dva zvony. Větší a starší z nich se jmenuje Bartoloměj a je z roku 1496, druhý zvon, Vavřinec, byl slit v roce 1562 a je opatřený českým nápisem.
Kostel
Vlastní kostel je celý zděný a má pouze jediný vstup na západní straně z přízemí zvonice lomeným gotickým portálem, ozdobeným na fasádě kresbou červené linky s gotickou lilií. Původní jsou i gotické kované dveře s kruhovým klepadlem a kosočtvercovým okénkem s mřížkou. Nad portálem je pak letopočet 1397, uvádějící datum vzniku kostela. Vnitřní prostor je opravdu malinký (10 x 7 metrů) a proto působí nesmírně intimním a slavnostním dojmem, který umocňuje jednotná výzdoba z roku 1678. Tedy kazatelna, lavice, dřevěná dvoupatrová kruchta s bohatou květinovou výmalbou a varhanami, stejně jako malovaný dřevěný kazetový strop, na kterém neznámý umělec ztvárnil ještě pod vlivem gotiky, doznívající ve venkovském prostředí, figurální pás s třinácti portréty starozákonních proroků. Stěny lodi jsou vyzdobeny gotickými malbami z 15. století (Kristus na kříži, Máří Magdaléna, Panna Marie, sv. Jan evangelista, sv. Vojtěch, sv. Gothard, Umučení sv. Bartoloměje). O něco starší jsou pak figurální malby na vnitřním profilu lomeného oblouku, které pocházejí z doby založení kostela a mohly by mimo jiné zobrazovat i královnu Žofii, coby zakladatelku stavby. Za lomeným obloukem je polygonálně uzavřený presbytář, sklenutý jedním polem původní gotické žebrové klenby se zbytky původní polychromie. Kostel je s mírným omezením bezbariérově přístupný kdykoliv mimo bohoslužbu po předchozí domluvě se starostkou obce Janou Bröcklovou, která každého ochotně provede i s odborným výkladem. Prohlídku si objednávejte na e-mailu obeckoci@seznam.cz nebo telefonu 469 632 995.
Hasičské muzeum
Dlouhou tradici mají v obci místní dobrovolní hasiči, jejich sbor byl založen už v roce 1892. A tak se není čemu divit, že tu v roce 2002 vzniklo muzeum hasičské techniky, výstroje a výzbroje, které založil místní nadšenec a profesionální hasič Jakub Morávek s kolegy. Původní motivací byla pouze záchrana všeho, čeho se začaly okolní hasičské sbory zbavovat, jak procházely postupnou modernizací. Často se totiž mezi nepotřebnými věcmi, mířícími na skládku, objevily artefakty, pocházející až z poloviny 19. století. Tehdy nikdo nepředpokládal, že se sbírky postupně rozrostou tak, že bude nutno v roce 2015 zakoupit bývalou stodolu, která po nezbytné rekonstrukci nabídla kryté výstavní prostory o rozloze 524 m². Věřte mi, že nově uspořádaná expozice nadchne každého, a to nejen nadšence pro hasičskou techniku. Na své si tu navíc přijdou kromě dospělých i děti, kterým je dovoleno všechny exponáty doslova prošmejdit a vyzkoušet si. Ve sbírkách muzea jsou totiž především auta, různé přívěsy a hasící technika z celého světa, nejstarší kousky jsou přitom přes 100 let staré. Nepřeberné množství vystavených artefaktů pak tvoří hasičské helmy, sekery, hadice, uniformy a celá řada doprovodných fotografií. Muzeum je bezbariérově přístupné a individuální prohlídku si lze domluvit prakticky kdykoliv na e-mailu muzeum@hmkoci.cz nebo telefonu 723 376 827.
Roman Šulc, 2018
