Cesty a památky

Kamenice u Jihlavy

Česká republika (říjen 2015, Časopis Turista 10/2015)

V hlubokém údolí říčky Kameničky, téměř přesně v geografickém středu kraje Vysočina, leží ve výšce 560 metrů nad mořem městys Kamenice. Ačkoliv se o něm jako o městečku letopisy zmiňují po celý středověk i novověk, posměšný název Kozárna od obyvatel z okolí dává tušit, že se zdejší měšťané spíše věnovali zemědělství než obchodu. Ale i přesto po celou dobu své historie těžilo z výhodné polohy na staré obchodní cestě spojující přes Polnou a Třebíč Prahu s Vídní. Když se mu pak v 19. století vyhnula o několik kilometrů nově budovaná železnice, nenastal zde žádný významnější průmyslový rozvoj a městečko se tak dochovalo ve své starosvětské podobě do dnešních dnů.

První písemná zmínka o Kamenici (Kamenicz) pochází z roku 1391, kdy se v městské knize Velkého Meziříčí vzpomíná jistý Svach z Kamenice. Ovšem samotná ves musí být mnohem staršího data založení, o čemž svědčí původně románský kostel, postavený nad vsí třebíčským klášterem. Také archeologické nálezy dokládají osídlení po celé 13. století a dá se tedy předpokládat, že čilý ruch zde vládl daleko před první písemnou zmínkou. V roce 1556 je pak doložena radnice a Kamenice se poprvé uvádí jako městys. Tento titul ji byl slavnostně navrácen v roce 2008.

Kostel jako pevnost

Nestarší dochovanou stavbou městyse je kostel sv. Jakuba Staršího, který stojí v dominantní poloze nad protáhlým náměstím v nadmořské výšce 540 metrů. Je obehnán mohutnou kamennou zdí, bezpochyby původně hradbou, protože kostel byl v prvopočátcích existence města bezpečným útočištěm lidí při hrozícím nebezpečí. Jeho nejstarší částí je kostelní loď z konce 12. století, nebo z doby krátce po roce 1200. Kromě vlastního románského zdiva pod omítkou se dochoval i původní vstupní portál a okno v jižní stěně a v severní stěně pak schodiště v tloušťce zdiva. To vedlo na kruchtovou panskou emporou, určenou původně pro šlechtice nebo donátora stavby. Ve 2. polovině 15. století byl vystavěn nový gotický presbytář a před západní průčelí byla v roce 1535 přistavěna renesanční věž. Mezi léty 1723 až 1765 byl proražen nový vstup do kostela od západu s výrazným tvaroslovím ve stylu barokní gotiky, takže se spekuluje o účasti významného barokního stavitele F. M. Kaňky. Ať už to je, či není pravda, kostel je unikátní ukázkou několika stavebních slohů, které spolu vytvářejí harmonický celek.

Malby podunajského typu

Na bočních stěnách lodi se dochovaly fragmenty pozdně gotických maleb z poloviny 15. století, které vznikly v určitém časovém odstupu a jsou pravděpodobně dílem dvou neznámých autorů. Jeden namaloval postavu sv. Kryštofa, výklenkovou architekturu, vlys pod stropem a ozdobný pás lemující vítězný oblouk. Dílem druhého umělce je pak postava Panny Marie Ochranitelky, bičování Krista a umučení sv. Vavřince - bičování, vaření v kotli a mučednická smrt na roštu. Malby vykazují prvky podunajského uměleckého stylu, zde ovšem v poněkud zlidovělém podání. Cestou od kostela do městečka minete po pravé straně budovu obecního špitálu, kterému se zde říká "obecnice" nebo "špitálka". Nechal ji postavit někdy kolem roku 1811 vlastním nákladem kamenický kněz Ignác Vyškovský a v té době to vlastně bylo takové sociální zařízení pro Kamenici - z jedné strany chudobinec pro nemajetné a z druhé strany fungovala nemocnice pro lidi s infekčními chorobami. Na samotném náměstí pak stojí za povšimnutí barokní kaple sv. Anny, postavená v roce 1730 pro obyvatele Kamenice, kterým se zejména v zimně nechtělo šlapat na mši až na vrchol kopce do kostela, a potom ještě dvě obnovené kašny. Ty jsou ze stejného období jako kaple a tu spodní zdobí poněkud neobvykle socha sv. Jana Nepomuckého.

Tvrz

Na západním konci protáhlého náměstí stojí renesanční tvrz, která původně střežila vstup do městečka, neboť se u ní nacházela brána. Vznikla zřejmě v polovině 14. století, ale žádné písemné dokumenty o její existenci v této době se nedochovaly. Usuzovat se tak dá pouze podle toho, že v kamenici sídlil vladyka Tobiáš z Kamenice, doložený v roce 1356, a ten musel někde bydlet. Do dnešní podoby byla tvrz přestavěna po roce 1558 Burianem Osovským z Doubravice a koncem stejného věku pak byla pokryta renesančními sgrafity, doplněnými mravokárnými nápisy v češtině. Nad vstupem jsou erby nejvýznamnějších majitelů tvrze a panství - Osovských z Doubravice, pánů ze Žerotína a Valdštejnů a uvnitř se dochovalo několik původních místností s renesančními křížovými i hřebínkovými klenbami. Pozoruhodné jsou i tesané portály dveří a zdobené portály oken. Místní dodnes vzpomínají na Kateřinu z Valdštejna, sestru Albrechta z Valdštejna a manželku Karla Staršího ze Žerotína, která si tvrz zvolila za své letní sídlo. Jejím pobytům zde je věnována i jedna část expozice. Na tvrzi ovšem pobývaly i další známé postavy českých dějin - například se tu sešel Jiří z Poděbrad s Matyášem Korvínem a přenocoval zde zimní král Fridrich Falcký při jedné ze svých cest.

Tvrz v Kamenici je otevřená k prohlídkám po celý rok, ovšem pouze po předchozí domluvě na Úřadu městyse, telefon 567 273 309 nebo na e-mailu obec.kamenice@ji.cz. Zde si lze domluvit průvodce i po ostatních památkách. Neváhejte a pište nebo volejte, rádi vás tu všechny přivítají.

Rodáci

Z Kamenice ovšem pochází i mnoho významných osobností našich dějin, a slavným rodákům je pochopitelně věnována i část expozice v místní tvrzi. Za všechny bych chtěl jmenovat alespoň dva, kteří si zaslouží zvláštní pozornost. Tím prvním je hudební skladatel František Vincenc Kramář, který se zde narodil v roce 1759 a v roce 1795 se stal houslistou, kapelníkem a hudebním pedagogem u císařského dvora ve Vídni. Od roku 1818 pak zastával místo ředitele komorní hudby a dvorního skladatele a to až do své smrti v roce 1831. Je autorem devíti symfonií a celé řady instrumentálních skladeb. Rád bych se zmínil i o málo známém lékaři Jakubovi z Kamenice, který v roce 1555 provedl první doloženou pitvu u nás, když pitval mrtvou rodičku pro poučení přítomných porodních bab. Bylo to o 45 let dříve, než Jan Jesenius vykonal onu slavnou veřejnou pitvu, která se již ale nesmazatelně zapsala do dějin.

Jak do Kamenice

Nejbližší železniční zastávka jsou Bítovčice, odkud je to do Kamenice po vedlejší silnici s jen malým provozem necelé 4 kilometry. Druhou alternativou pro výstup je sousední zastávka Přímělkov, odkud lze do Kamenice dorazit po zelené turistické trase. Tahle cesta je sice asi o 500 metrů delší, ale zato vede převážně otevřenou zvlněnou krajinou po polních cestách a zastavit se můžete u přírodní památky Pahorek u Vržanova, což je typická podhorská pastvina s hojným výskytem jalovce obecného. Obě železniční zastávky leží na trati číslo 240 Jihlava - Brno.

Roman Šulc, 2015