Cesty a památky
Kácov - barokní klenot Posázaví
Česká republika (říjen 2014, Časopis Turista 11/2014)
Jak už to tak bývá v případě pokladů, často jsou ty nejvzácnější klenoty dlouho ukryté zrakům většiny lidí. A se zámkem v Kácově to je úplně stejné. Protože jeho brány byly uzavřené pro běžné návštěvníky a turisty, naprostá většina lidí ho tak bez zájmu míjela, přestože tvoří nesmírně malebné panorama nad řekou Sázavou. To se ale nyní změnilo, protože zámek začíná odkrývat nejen svou historii, ale i ztracené prostory s unikátní barokní výzdobou.
První písemné zmínky o Kácově pocházejí z poloviny 14. století a v roce 1627 byla původní osada u brodu přes Sázavu povýšena za Jana Oktaviána Kinského na poddanské městečko (městysem je opět od roku 2006). Větší rozvoj přinesla do oblasti až železnice, která sem dorazila v roce 1901 jako odbočka z právě otevřené trati Kolín – Čerčany. V roce 1904 pak byla z Kácova trať prodloužena až do Světlé nad Sázavou a v roce 1906 vybudováním odbočky ze Zruče nad Sázavou do Kutné Hory se Kácov dokonale propojil s celým okolím. Od té doby sem díky systému posázavských lokálek, nazývaném také Posázavský pacifik, přijíždí značné množství návštěvníků a Kácov se s celým okolím stal oblíbeným letoviskem a cílem turistů, vodáků i chatařů. Naštěstí ale nebyla narušena jeho klidná atmosféra, která jako by už ani nepatřila do 21. století. S tím se pojí i veselá příhoda, která se pojí s naším příjezdem do Kácova, když jsme přijeli natáčet. Vedle nás zastavilo velké auto a paní sedící vedle řidiče se nás ptala na nějakou vesnici v sousedství. Nejsme místní, nevěděli jsme, a protože nikde nebyla ani noha, tak si pro sebe utrousila: "Kriste pane, tady to vypadá jak někdy po válce!" A pán, řidič, k tomu dodal: "Jo, ale po tý třicetiletý."
Dvě tvrze
Je to s podivem, ale v takovém malém Kácově existovaly ve středověku tvrze dvě, však také městečko bylo často v držení více majitelů. Ta starší tvrz se dnes jmenuje Pustý hrádek, když se po ní budete ptát místních, řekněte, že hledáte Pusťák. Její dobře patrné zříceniny najdete na vysoké skále asi 1,5 kilometru jihovýchodně proti proudu Sázavy, kam dojdete po neznačené cestě odbočující ze silnice u autobusové zastávky Kácov, ÚNZ v Jirsíkově ulici. Tvrz na tomto nepřístupném místě byla vystavěna někdy v polovině 14. století, ale poprvé se uvádí až v roce 1412, kdy si zdejší panství dělili bratři Jindřich a Beneš z Kácova. Nicméně již v koncem 15. století byla tato tvrz pustá a veškeré další dění se soustředilo přímo do centra městečka. Tam je tvrz doložena sice až v roce 1473 za Kuneše z Olbramovic, ale vznikla nejspíše již po zmíněném dělení majetku v roce 1412. Bohužel žádné přesnější zprávy o tomto nejstarším období nejsou k dispozici, nás ale stejně bude zajímat spíš až období, které panskému sídlu dalo podobu dnešního zámku. Ten se rozrostl z původní gotické tvrze nejprve na renesanční obydlí Čejků z Olbramovic a po roce 1635 do barokního stavení za Benigny Kateřiny z Lobkovic, tehdy ještě jen s dřevěným patrem. Zásadní obrat nejen v historii zámku, ale celého kraje, nastal v roce 1726, kdy zdejší panství koupila jedna z našich nejvýznamnějších barokních šlechtičen, Anna Marie Františka Terezie, princezna Sasko-Lauenburská, hraběnka z Neuburgu a velkovévodkyně Toskánská. Hned v následujícím roce zahájila nákladnou přestavbu starého zámku ve stylu severoitalské šlechtické vily, kterou ukončila v roce 1733. Přestože na zámku zřejmě pobývala pouze dvakrát při lovu a snad zde sepsala i svou závěť, finančními prostředky rozhodně nešetřila. Když už totiž paní vévodkyně něco dělala, muselo to stát za to, jen ať všichni koukají. Mohla si to totiž vzhledem ke svému bohatství dovolit.
Špízování ze slepých oken
Možná proto, že se tu vrchnost objevovala jen sporadicky, nakreslil v Kácově usazený malíř František Cízar na osobní přání majitelky na všech průčelích zámku celkem 11 slepých oken, ve kterých jsou vyobrazeny dámy i pánové v dobových kostýmech s parukami a krásnými šaty. U poddaných měly budit dojem, že je panstvo z těch oken při jejich práci na polích a loukách v okolí zámku neustále bedlivě sleduje. Bohužel po smrti Anny Marie Toskánské v roce 1741 už zámek sloužil zámek jen jako sídlo správy panství a obydlí úředníků, od roku 1918 jako správa státních lesů a byty zaměstnanců. Vnější architektura se až na postupné chátrání moc nezměnila, uvnitř ale došlo k zabílení unikátní freskové výzdoby, která pokrývala všechny stěny, odstranění štukové výzdoby a vůbec k přizpůsobení stavby na běžný obytný provoz. Na časy ze začalo blýskat až v roce 2009, kdy se majitelem zámku stal Městys Kácov, který zahájil postupnou opravu v rámci svého obecního rozpočtu a zajistil zpřístupnění alespoň některých jeho částí.
Co je uvnitř k vidění
Tak především na zámku se již 300 let bydlí a zatím se bydlet bude, dokud nezačne jeho razantní úprava na nějaké nové využití. Až tedy půjdete na prohlídku, nemělo by vás překvapit, že z horního patra ucítíte třeba vůni nedělního obědu. V hlavní spojovací chodbě zámku pod originálním světlíkem je umístěno Městské informační centrum a pokladna. S průvodcem se podíváte do Modrého salonku, kde se dochovala nástropní freska od malíře Josefa Karla Moraviniho z 30. let 18. století, a odkryté sondy na jeho stěnách dávají tušit, jak krásně byly všechny místnosti i chodby tímto umělcem vymalovány. Potom zamíříte do bývalé zámecké kaple, která byla koncem 50. let 20. století poničena v přízemní části, když zde byl zřízen byt ředitele podniku. Tehdy byla odstraněna až do výše 2,5 metru veškerá výzdoba a prostor byl zaklopen stropem. Naštěstí prostor nad stropem zůstal prakticky nedotčen a tak když byla po 60 letech kaple "objevena", krása maleb i dochované výzdoby všem vzala dech. Od kaple také začíná unikátní 150 metrů dlouhá krytá chodba, která spojuje zámek s panskou oratoří v kostele Panny Marie na náměstí. V několika opravených místnostech je pak obrazová galerie, malá vlastivědná expozice o historii Kácova a okolí, expozice historických radiopřijímačů Ing. Vladimíra Fialy, stálá výstava velkoformátových panoramatických fotografií Kácova a středního Posázaví od Daniela Korola a výstava historických motorek kácovského rodáka Petra Kuřete, který všech 22 veteránů uvedl do provozuschopného stavu.
Stará dobrá "bejlina"
Kromě zámku a zříceniny tvrze stojí v Kácově za prohlídku již zmíněný kostel Panny Marie a naproti němu rodný dům Jana Valeriána Jirsíka (1798 - 1883), významného českého duchovního, spisovatele, vlastence a národního buditele, který zasedal v Českém zemském sněmu a v Říšské radě. Na náměstí nelze přehlédnout sloup Čtrnácti svatých pomocníků z roku 1729-30, který zde nechala vztyčit velkovévodkyně Toskánská, skutečně výjimečné sochařské dílo, jeden z nejbohatších barokních sloupů v Čechách. Kácov také proslavil místní pivovar založený v roce 1457, který obnovil svou činnost v roce 2001 a s ročním výstavem 20 000 hl produkuje 8 druhů piv (včetně kvasnicových, pšeničných, polotmavých atd.). Milovníky historie 2. světové války pak pošlu pěšky na vzdálenější nádraží Kácov, ke kterému se dostanou přes řeku po originálu ocelového stavebnicového Baileyho mostu (tzv. "bejlina"), pocházejícího z původní výzbroje americké armády. V Kácově byl na dočasnou dobu instalován v roce 1975, a slouží dodnes.
Zámek je otevřen v běžné otevírací době pro památkové objekty, v období říjen až květen ale pouze pro předem ohlášené skupiny. Volat můžete na tel 325 324 204 (úřad městyse) nebo přímo průvodci na 601 346 039. Nejlepší doprava do Kácova je vlakem Posázavského pacifiku (stanice Kácov zastávka), městem také prochází cyklotrasy KČT č. 19 (Týnec nad Sázavou – Havlíčkův Brod) a č. 0123 (Kácov – Zbizuby) a červeně značená turistická trasa, která kopíruje řeku Sázavu po celém jejím toku.
Rámeček:
Velkovévodkyně Anna Marie Toskánská (*13. 6. 1672 Ostrov nad Ohří - †15. 10. 1741 Zákupy) byla majitelkou velkých statků v západních, středních a severních Čechách (patřily ji například Zákupy, Ploskovice, Buštěhrad a Zvoleněves u Kladna, Kácov atd.). V roce 1690 se provdala za Filipa Viléma Augusta, prince a falckraběte z Neuburgu, který ale v roce 1693 náhle umírá v nedožitých 25 letech záhy po narození dcery Marie Anny Karolíny. Na naléhání císaře Leopolda I. se proti své vůli v roce 1697 provdala podruhé, a to za posledního mužského potomka velkovévodského toskánského rodu Medici, Giovanniho Gastona. Toto manželství ale naprosto ztroskotalo a ani nesplnilo své politické zadání, tedy přivést na svět mužského potomka. Gaston v roce 1708 pro něj poněkud nudné Čechy opustil a odešel se věnovat do Itálie svým radovánkám. Se svou ženou se pak již nikdy neviděl. Anna Marie se tedy věnuje zvelebování svých panství, staví zámky, fary, kostely, nakupuje nemovitosti (např. Toskánský palác na Hradčanském náměstí). Celých 52 let prožila na zámku v Zákupech a zde také byla v kostele sv. Fabiána a Šebestiána po své smrti pohřbena po boku svého prvního manžela.
Roman Šulc, 2015
