Cesty a památky

Doudlebský zámek

Česká republika (červen 2018, Časopis Na Cestu 07-08/2018)

Interiéry zámku v Doudlebách nad Orlicí skrývají zašifrovaná poselství, která nám tam zanechali naši předci.

Renesanční zámek v Doudlebách nad Orlicí vypadá, jako by byl zabalen do vamberecké krajky. Je to proto, že v uplynulých letech prošel postupnou omlazovací kůrou vnějších fasád a současně se změnila i expozice ve všech šestnácti reprezentačních místnostech, přístupných turistům. V nich se návštěvníci seznámí s bytovou kulturou od renesance po biedermeier. Majitelé, kterými jsou s výjimkou období socialismu již přes 430 let příslušníci rodu z Bubna-Litic, také začali s obnovou hospodářských budov v předzámčí, kde pro návštěvníky otevřeli ojedinělé přírodovědné muzeum.

Stará česká vladycká rodina pánů z Bubna pochází z Plzeňska. Jejich rodinným sídlem je hrad Buben, jehož zřícenina leží asi 20 km západně od Plzně nedaleko Plešnice. Od jeho názvu odvozovali i své erbovní znamení. Tím byla z počátku koule, později dutá nádoba a od 16. století buben kotlovitého tvaru – tympán. S východočeským regionem se rodina dostává do kontaktu až v roce 1562, kdy Mikuláš starší z Bubna koupil litické panství a nějaké pozemky v Žamberku a Doudlebách. Od té doby, co sídlil na litickém hradě si ke jménu připojil další přídomek „z Litic“. Jeho bratr Heřman v roce 1573 koupil část města Žamberk a od roku 1575 se usídliv nově vystavěném zámku na jeho okraji. Současně přikoupil i několik dalších obcí a výrazně tak rozšířil východočeské rodinné državy.

Heřman a lev

Jak dosvědčují historické prameny, Heřman byl pán velmi udatný a vydával se na cesty až do orientu. Podle pověsti uslyšel jednou na poušti veliký řev a spatřil lva, jak zápasí s dvěma šelmami. A protože měl smysl pro spravedlnost, nelíbilo se mu, že lev je jeden proto dvěma. A tak tasil zbraň a postavil se lvu po boku. Spolu obě šelmy udolali a unavený lev se Heřmanovi položil k nohám jako pes. A protože mu ošetřil rány a dal lvovi napít, ten ho od samé vděčnosti již neopustil a všude ho následoval. A tak s ním došel až do Čech, kde zůstal do konce Heřmanova života. Když potom Heřman zemřel, lev se tak trápil, že brzy také pošel. Na paměť tohoto přátelství byla do Heřmanovy hrobky vložena kůže jeho věrného lva, která tam je dodnes.

Mikuláš a zámek

Protože rodinný majetek díky podnikatelskému umu Bubnů utěšeně vzrůstal, Mikuláš si nechal v Doudlebách vystavět lovecký zámek, jehož stavbu realizovali italští mistři v letech 1585-90. V Čechách výjimečný architektonický skvost, pokrytý z vnějších stran, na nádvoří i na sedm metrů vysokých komínech sgrafity, vypadá jako typická italská vila. Tvoří ho čtyřkřídlá jednopatrová budova kolem pravidelného, zcela uzavřeného nádvoří. To obklopují arkády, tvořené toskánskými sloupy, které nesou nekrytou pavlač. Při přestavbě v roce 1630 byla nahrazena dřevěná pavlač dnešní kamennou a vstup do zámku ozdobil nový portál. Je to k nevíře, ale přesně v této podobě je zámek v současné době k vidění.

Rodové sídlo

Tím, jak se změnil vkus bydlení, prodělal v letech 1670-90 zámek za Františka Adama z Bubna-Litic modernizaci interiérů v duchu raného baroka, kdy stropy získaly cennou štukovou i malířskou výzdobu. K tomu se ale ještě vrátím. Při úpravách v těchto letech Bubnové také řešili, co s nemoderními, pomalu opadávajícími sgrafity. Naštěstí je nenechali odstranit, ale překryli je vrstvou klasické barokní omítky. Díky tomu se pod ní zachovaly a bylo je možno ve 20. století rekonstruovat. Ve stejné době také vznikly kolem zámku sýpky a další hospodářské budovy. Zámek je stále v tomto období využíván pouze v létě. To se změnilo v roce 1809, kdy Bubnové prodali zámek v Žamberku Windischgrätzům a natrvalo se stěhují na doudlebský zámek, který se stává hlavním sídlem rodu.

Doba temna

Zámek i veškerý majetek byl rodině zabaven po únoru 1948 na základě vykonstruovaných obvinění, a nic na tom nezměnil ani fakt, že Mikuláš z Bubna-Litic podepsal v roce 1939 Deklaraci zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa proti německé okupaci a žádné provinění mu nebylo nikdy prokázáno. Nejprve byl Mikuláš na 14 měsíců uvězněn, a nakonec i se synem Adamem emigroval v roce 1949 do Rakouska. Dcera Eleonora (* 24. dubna 1929) zůstala v Československu, kde se provdala a jelikož nesměla studovat, byla nucena pracovat jako pomocná síla. Po roce 1989 si právem navrácený majetek oba sourozenci rozdělili a paní Eleonoře připadla starost právě o rodový zámek. V současnosti zámek spravuje její syn Petr.

Prohlídka zámku

Za socialismu byl sice zámek přístupný turistům, ale byla v něm zřízena muzejní expozice vamberecké krajky, která zajímala pouze velmi malý okruh zájemců. Proto se ani o zámku moc nevědělo. Když potom potomci rodiny Bubna-Litic získali zámek zpět, neuzavřeli ho, ale vázáni odpovědností ke svému jménu zpřístupnili expozici připomínající slavnou historii svého rodu. Projdete tak celé první patro s hodovní síní, hudebním salónkem, Ferdinandovým pokojem, Tanečním sálem, Zrcadlovým sálem nebo dětským pokojem. Bubnové otevřeli pro turisty i zámeckou kapli Panny Marie, která byla za totality uzavřená. Zřejmě i díky tomu se dochovala ve své raně barokní podobě se sbírkou 30 obrazů Bohorodičky, která je jednou z největších své doby. Ačkoliv jsou obrazy různě veliké a dovezené ze všech koutů Evropy, spojují je jednotné zlacené rámy od místního řezbáře, vyrobené přesně na míru této prostoře. Kaple je příležitostně využívána pro soukromé rodinné účely, křtila se tu například obě pravnoučata současné majitelky zámku, a sloužila se zde mše u příležitosti kulatých narozenin paní Eleonory.

Hádanky na stropě

Největší pozoruhodností zámeckých komnat jsou barokní emblémy, namalované v lunetových klenbách třech místností. Jedná se totiž o obrazy doplněné krátkým popiskem, určené k luštění jejich skrytého smyslu. To tehdy patřilo k duchaplné zábavě vyšší společnosti a jejich soubor v doudlebském zámku je v rámci České republiky naprosto unikátní. Autora kreseb sice neznáme, o to více je pak zajímavý zdroj, z jakého čerpal. Jím byla kniha „Symbola Cristiano - Politica“ od španělského státníka a spisovatele Dona Diega Saavedra-Fajarda (1584 – 1648). Na prvních 12 emblémů narazíte v páté místnosti Ty lze souhrnně pojmenovat jako „státnické“. Vybral bych z nich třeba obraz perly ukryté ve škebli (nedat se zmýlit vnějším zdáním) nebo hada ovinutého kolem žezla na přesýpacích hodinách, odrážející se ve dvou zrcadlech (správný vůdce musí opatrně hodnotit přítomnost a mít na paměti minulost i budoucnost).

Došlo i na hrdiny

V pánském salónku pak narazíte na emblémy s erotickými motivy, takže zde můžete na plno zapojit svou fantazii a hádat, pokud jste si s těmi předchozími neporadili. Přeci jenom, erotika je většině lidí bližší než politická moudra. Prozradím vám ty jednodušší, například spálenou slunečnici, otáčející se za sluncem (vzdala se jedinému a ten ji spálil) nebo jelena bezhlavě pádícího za laní (milující nevnímá a nevidí). A takových podobných je zde dalších deset. Poslední dávka 12 hádanek na vás čeká ve Ferdinandově pokoji, které spojuje téma hrdinství. Zde uvidíte třeba letící bytost nad vodou (vše je možné, pokud se to vyzkouší) nebo lva připraveného k útoku (odvážným štěstí přeje). Když potom po roce 1989 dělali Bubnové opravy v interiérech, narazili v zrcadlovém sále na další, dosud neznámý vzkaz. Ten na římse, tak aby nemohl být spatřen, zanechal nějaký neznámý dělník, pracující na opravách zámku v roce 1965. Velmi odvážně tam pro budoucí generace zanechal nápis: 1965, DOBA NEJMIZERNĚJŠÍCH PLATŮ A NEKONEČNÉHO ŠPICLOVÁNÍ POLICIÍ. Abyste si mohli nápis přečíst, instalovali zde systém zrcadel, takže je viditelný i z podlahy sálu.

Expozice v sýpce

Po prohlídce zámku ještě navštivte zámeckou sýpku, opravenou v roce 2013. Když to vezmu odshora, tak v podkroví naleznete unikátní prostor galerie, kde vystavují a svá díla i prodávají především regionální umělci. V prvním patře, tedy pod galerií, má své místo nedávno otevřená stálá expozice přírodovědného muzea a expozice Rok na vsi. Její součástí je i tzv. Babiččin dvoreček, kde jsou prezentována živá zvířata, typická pro český venkov. Tedy například kočičky, ovce, koně, krávy, kozy, králíci, kachny nebo vepříci. Krmit tato zvířata je sice přísně zakázáno, zato hlazení, mazlení a fotografování se s nimi je povoleno bez omezení.

Roman Šulc, 2018