Cesty a památky

Cestou husitských hejtmanů

Česká republika (listopad 2013, Časopis Turista 11/2013)

V dubnu letošního roku byla otevřená zbrusu nová turisticko-naučná trasa nazvaná Cestou husitských hejtmanů. V okolí hradu Sion Jana Roháče z Dubé nejen že spojuje několik míst, spojených se slavnými husitskými tradicemi, ale také prochází nádhernou a romantickou přírodou okolí řeky Vrchlice.

Duchovními otci celé myšlenky jsou dva starostové z okolních obcí, velcí milovníci historie a místní patrioti, chlístovický starosta Bohuslav Ryšánek a jeho kolega ze sousedních Opatovic, vystudovaný archeolog, Radek Tvrdík. Oba se aktivně již několik let účastní nejrůznějších historických slavností, během nichž pan Ryšánek vždy představuje Jana Roháče z Dubé a pan Tvrdík Hynka Ptáčka z Pirkštejna. Historie je pro ně koníčkem i zábavou a tak se díky jejich neústupnosti a zapálenosti podařilo celou věc dotáhnout do zdárného konce. V roce 2011 byla na stavbu naučné stezky uvolněna dotace ze Státního zemědělského dotačního fondu a část i přes Místní akční skupinu Lípa pro venkov, a tak se konečně mohlo se začít budovat. Že se všem práce mimořádně povedla, o tom se můžete sami přesvědčit, když se na naučnou trasu vydáte. Dlouhá je jen něco okolo 10 kilometrů a vede převážně mírně zvlněnou krajinou, takže je vhodná i na rodinný výlet s dětmi. S prohlídkou všech zajímavostí a důsledným čtením naučných tabulí zabere minimálně půl den, takže si naplánujte dost času. Abyste se na trase neztratili, značena je (obousměrně) standardní tvarovou značkou naučných stezek. Na trasu je nejlepší nastoupit v Chlístovicích a projít ji od zastavení 1 v centru obce až po poslední 15. ceduli. Jelikož ale většina z vás přijede nejspíš vlakem, v našem povídání se na trasu napojíme kousek od nádraží v Malešově, které leží na trati číslo 235 Kutná Hora hl. n. – Zruč nad Sázavou a začneme vlastně v polovině. Ničemu to nevadí, prošel jsem to také tak.

A zase ten Špork

Od nádraží v Malešově se vydejte po silnici směrem k centru přes trať a asi po 350 metrech narazíte na tvarovou značku naučné stezky, přicházející proti vám, a odbočující do malé uličky vlevo. Odbočte tedy po ní vlevo a trasu neopouštějte do okamžiku, než se na stejné místo po pár hodinách vrátíte. Mezi domy záhy narazíte na informační ceduli číslo 10. Na ní si můžete přečíst důležité informace z historie obce, s jejími památkami se ale seznámíte až v samotném závěru trasy. Podle pověsti Malešov založil bohatý kutnohorský horník Maleš pro uhlíře, kteří pálili dřevěné uhlí v okolních lesích. Každopádně v roce 1303 je zde doloženo sídlo jakéhosi Přibyslava z Malešova, na jehož místě vznikla dnešní tvrz o půlstoletí později. Mezi nejvýznamnější majitele malešovského panství patřil hrabě František Antonín Špork, který ho v roce 1684 převzal po svém otci Janovi. Ano, je to ten samý hrabě Špork, který se tolik zasloužil o rozvoj východočeského Kuksu nebo Lysé nad Labem, o které jsme psali v minulém čísle Turisty. Kolem tabule číslo 9 s informacemi o mlynářské tradici na Vrchlici přijdete k tabuli číslo 8, která stojí u rybníka Prosík, na místě tradičně označovaném jako místo bitvy u Malešova. Zde se napojíme na modrou turistickou značku, která půjde s námi až do předhradí Sionu.

Bitva stíhá bitvu

Bitevní řež se odehrála 14. června 1424 a je jednou z nejkrvavějších bitev husitství. Po boku Jana Žižky, tehdy již zcela slepým, bojoval i Jan Roháč z Dubé, páni z nedaleké malešovské tvrze stály na opačné straně, tvořené koalicí umírněné kališnické šlechty. Žižka tady díky vynikající vojenské technice zvítězil a uštědřil koalici drtivou porážku (uvádí se na její straně až 1400 padlých), po které hladce obsadil na druhý den i Kutnou Horu. Za vesnicí Maxovnou se stanovištěm číslo 7, na kterém je popsaná její historie, vstoupíte do lesa a brzy přijdete k informační tabuli s číslem 6, u které se zachovaly dobře patrné pozůstatky hlavního ležení dobyvatelů hradu Sion se sídlem velitele zásahu, Hynka Ptáčka z Pirkštejna. Stačí se pozorně dívat vlevo od cesty, abyste nepřehlédli hluboké valy, obíhající obdélníkový útvar s baštami v nároží. Asi po kilometru naše trasa bude prudce klesat k říčce Vrchlici (pozor, modrá turistická značka pokračuje rovně), kde se napojí na červenou turistickou značku.

Hrad Sion

Po ní kolem reliéfu Jana Roháče z Dubé, který vyhotovil v roce 1940 sochař Jan Vávra z Hořic (informační tabule číslo 5), dojdete přímo do areálu hradu Sion, s jehož dějinami se seznámíte na informační tabuli číslo 4, následující tabule číslo 3 pak pojednává přímo o osobě Jana Roháče. Celá tato smutná historie, tedy marný odboj Jana Roháče proti císaři Zikmundovi na Sionu, zničení hradu po krátkém boji 6. září roku 1437 a po něm následující neslavný Roháčův konec na popravišti, je dost dobře známá. Konec konců byl o tom dokonce natočen režisérem Vladimírem Borským v roce 1947 i první československý barevný film, Jan Roháč z Dubé. Díky podrobným informacím s množstvím fotografií a plánků, si teď můžete o celém průběhu bojů udělat ucelenou představu přímo tady, na místě. V další cestě pokračujte kolem kostela sv. Ondřeje, původně z 15. století (zastavení č. 2), kolem improvizované šibenice Jana Roháče do centra Chlístovic, kde je úvodní cedule č. 1 před kulturním domem. Uvnitř naleznete malé muzeum s expozicí věnovanou dějinám hradu, vystavenými originály tam vykopaných předmětů a také trojrozměrný model hradu, jak asi vypadal před tím, než byl zničen. Pokud si chcete muzeum prohlédnout, zavolejte na jedno z telefonních čísel 724 908 744 (pan Ryšánek), 724 842 709 (pan Vlk) nebo 723 629 335 (paní Strnadová), stačí v okamžiku, až budete opouštět hrad.

Údolím Vrchlice

Další cesta pokračuje lesem, hlubokým a skalnatým údolím s romanticky meandrující říčkou Vrchlicí, kterou několikrát překročíte. V této části trasy už nebudete muset na řinčení zbraní myslet. Jen ještě na konci Chlístovic se zastavte u informační tabule číslo 15, která je na bývalém prakovišti, tedy místě, odkud byly na hrad při jeho obléhání metány kamenné koule z dřevěného praku. Místo je opevněno dodnes patrným valem a stojí tu i maketa středověkého praku. A dole v údolí narazíte na koule z obléhání, vyrovnané do pyramidy. Potom vás už čeká jen krásná a divoká příroda. Stanoviště číslo 14 je v obci Polánka, jejíž název pochází od toho, že první osadníci dostali od vrchnosti každý „po lánu“ polností. Přes ní dorazíte na jižní okraj Malešova.

Malešovské památky

V Malešově naše trasa začala i končí. Než sestoupíte do vsi, tak s u zastavení číslo 13 prohlédněte židovský hřbitov, založený pro potřeby zdejší náboženské obce v průběhu 18. století. Na ploše 3540 m² tady najdete zhruba 210 barokních a klasicistních náhrobků, většinou velmi dobře zachovaných. Poslední zastavení se týkají kostela sv. Václava (číslo 11) z let 1731-33 a malešovské tvrze (číslo 12). Mezi oběma památkami jistě vaší pozornosti neunikne nádherné barokní pískovcové sousoší svatých Antonína, Floriána a Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1760, opatřené erbem rodu Osteinů, kteří byli v té době majiteli Malešova. Dnešní tvrz, která stojí na skalnatém ostrohu nad Vrchlickou přehradou, vznikla někdy ve 14. století, pravděpodobně když byli majiteli Malešova Ruthardové, a jednalo se o tehdy běžný typ s obytnou mohutnou věží. Postupně byla rozšířena renesančně a po skončení třicetileté války už sloužila jen k hospodářským účelům. V roce 2002 ji koupil současný majitel, Ondřej Slačálek, který se pustil do rekonstrukce a tvrz otevřel dopředu ohlášeným návštěvníkům (objednat se můžete na e-mailu tvrz@malesov.cz) a pro pořádání historických slavností několikrát do roka. Na závěr snad ještě připomenu husitské obléhání zdejší tvrze, které ale nijak nesouvisí s bitvou u Malešova, s kterou jsme se seznámili na začátku trasy (zastavení č. 8). V listopadu roku 1421 ji se svým vojskem oblehl hejtman Jan Hvězda z Vicemilic, zvaný Bzdinka, a přinutil tehdejšího majitele (bohužel jeho jméno není známé, jisté je pouze to, že byl odpůrcem husitství) se vzdát.

Od tvrze je to na místní nádraží necelý jeden kilometr a tam naše cesta skončí. Pokud nebudete mít s sebou svačinu, rád bych vás upozornil, že jediné místo na trase, kde si můžete dát něco k jídlu, je hostinec „U Merclů“ v Malešově.

Roman Šulc, 2013