Cesty a památky

Baráčníci

Česká republika (březen 2015, Časopis Turista 4/2015)

V roce 2013 se na jednom nároží v ulici Politických vězňů, na samém okraji kolínského historického centra, objevila pamětní deska, věnovaná zakladatelům vlasteneckého spolku Baráčníci. Je umístěna v místě, kde kdysi stával hostinec "U Šleitrů", lidově zvaný "Baráček". A kde více, než přes 140 lety, tato organizace povstala. Abychom se dozvěděli víc, musíme se přenést časem až do Kolína druhé poloviny 19. století, tedy do období národního obrození, které velmi nahrávalo nejrůznějšímu spolkovému životu.

To bylo umožněno pádem ministra vnitra Alexandra Bacha v roce 1859 a následným vydáním nové ústavy v roce 1861, která zajišťovala obyvatelům monarchie dosud nevídané svobody, včetně zakládání spolků. Jeden z nich tehdy vznikl i v restauraci, kterou si v Kolíně, v malém domku za hradbami, otevřel v roce 1836 hospodský Jan Šleitr z Chotusic. Ačkoliv se hostinec oficiálně jmenoval po svém majiteli "U Šleitrů", lidé mu neřekli jinak než "Baráček". Tady nejprve vznikla před rokem 1869 tak zvaná "Stolní vlastenecko dobročinná společnost", která se po spojení se členy spolku Záboj přejmenovala od 7. listopadu 1873 na "Svobodnou obec baráčníků".

Baráčníci nemusí mít dům

Určitě jste často přemýšleli, kde se tento název vzal, a proč si Baráčníci takto říkají. Spekulovalo se, že se snad jedná o sdružení majitelů domů, nebo že se název spolku odvozuje od údajného zakladatele, obrozeneckého vlastence Josefa Baráka. Ani jedno, ani druhé není pravda. Za názvem stojí v podstatě recesistické pojetí nového spolku mladých nadšenců z Kolína, kteří se scházeli v hospodě "Baráček" a odkud se začaly jejich osvětově-vlastenecké myšlenky šířit do celého světa. Hlavní podíl na založení baráčnické obce má poštovní expeditor a úředník Vilém Jindřich Janke, který podal žádost o povolení ke spolkové činnosti. To obdržel v roce 1874. U samotného zrodu ještě stáli továrník Pavel Fišar a velkostatkář Václav Veletovský. Již toto samotné trio otců zakladatelů svědčí o tom, že spolek byl od počátku veskrze nepolitický a složený ze všech tříd kolínského obyvatelstva. No a od samého počátku si právě proto získával ohromnou oblibu, protože jeho cílem bylo především šíření českého jazyka, oživování českých tradic, národodopis a dobročinnost.

Zboření Baráčku nebyl konec Baráčníků

Přízemní hospoda Baráček musela v roce 1880 ustoupit novostavbě současného patrového domu, později známému jako hostinec "U Karla IV." Zde se však již kolínští Baráčníci nescházeli a přesunuli se do Zámecké restaurace, dodnes známé jako "Na Zámecké". Již v tomto roce ale vznikla první baráčnická společnost mimo Kolín a to v Praze - Dejvicích a následně pak rychle i v dalších pražských částech a dokonce i ve Vídni a ve Spojených státech amerických. To bylo impulzem k tomu, aby rychle vznikly pevné stanovy organizace (regule), neboť do té doby se Baráčníci řídili jen Domovským řádem. Členové spolku se tak nově začali dělit na konšely, sousedy, podruhy a svou mládež nazývali chasou. Do čela obce pak sousedé volili rychtáře a potřebný počet konšelů, volit ovšem směli pouze ti, kteří měli zaplacenou kontribuci (členské příspěvky). Jakkoliv byl z počátku spolek pouze mužskou záležitostí, záhy se v jeho životě objevují i tetičky (manželky či dcery sousedů a podruhů), ale později také pantátové a paňmaminky. Ve všech baráčnických obcích se ustálilo na úvod každého sezení obce podávání tzv. "staročeské pocty", což je nakrájený chléb se solí.

Po národopisné Všeslovanské výstavě v Praze

Velkého ocenění na veřejnosti a nebývalému rozmachu popularity se Baráčníkům dostalo na národopisné Všeslovanské výstavě v Praze v roce 1895, na které si Baráčníci vystavěli model své pražské rychty, kde předváděli staročeské zvyky. Tato výstava se pak stala podnětem ke sjednocení baráčnických spolků, čímž vzniklo všebaráčnické ústředí "Veleobec baráčníků pro země koruny české". Stalo se tak 15. srpna 1896 pod vedením rychtáře Petra Vavřince Gutha ze Smíchova, který se stal prvním rychtářem dosud existující Veleobce. V témže roce dochází i ke vzniku žup, do kterých se sdružovaly menší obce v rámci svého kraje (dodnes existuje 22 žup, ale ne všechny obce Baráčníků jsou v župách sdruženy, některé spadají přímo pod Veleobec).

Spolková činnost

Jak již bylo zmíněno, mezi hlavní činnost lze řadit péči o český jazyk a předvádění starých tradic. K tomu pochopitelně patřilo i oživování krojů z historických území Čech, Moravy, Slezska a později i Slovenska. Mimo to si Baráčníci vytvořili vlastní spolkový kroj, tak zvaný svéráz a to v mužské i ženské variantě. V ženské části členstva časem převážila jako spolkový kroj tzv. "Česká Mařenka", která vznikla z divadelního kostýmu Mařenky z opery Prodaná nevěsta. Nejedná se tedy o žádný konkrétní kroj, ale o variaci v českém národním duchu. Ve stanovách se zvlášť upozorňuje, že pokud si člen svéráz vyšívá doma sám, je bezpodmínečně třeba dát si vzor ověřit paňmaminkou, aby byl správný. V žádném případě nelze vzor doplňovat vlastními nápady, neboť spolkový kroj je uniforma, podléhající určitým směrnicím, které se musí dodržovat. Za dobu své historie baráčníci uspořádali nespočet koncertů, tanečních zábav a plesů, velké oblibě se těšily především maškarní plesy. Ke Kolínu pak patří neodmyslitelně i to, že všechny baráčnické plesy doprovázela slavná kapela Františka Kmocha, který sám byl zvolen čestným členem obce.

Humorem za soudružnost

Ve spolkovém životě hrála a dodnes hraje mimo vlastivědný obsah velkou roli i recese a tak se v archivech dochovaly třeba žádosti o přijetí do obce, napsané velmi humorným způsobem, který pochopitelně výrazně zvyšoval šance uchazeče o členství. K dobrým zvykům také patřilo zasílání tzv. vinšovních listů, díky kterým se členové snažili udržovat přátelské vztahy, vyznačující se vzájemnou úctou a sousedskou soudružností. Ve 20. století pak například kolínská obec vydávala i ručně psaný a malovaný časopis "Baráček", obsahující humorné texty a kresby, pozvánky na spolkové akce a gratulace k významným jubileím členů. V okresním archivu se zachovala originální čísla z let 1924–28.

Svoje místo si dodnes Baráčníci udrželi v hierarchii současného spolkového života a setkat se s nimi můžete prakticky po celé republice při stavění májek, pořádání staročeských plesů, při různých národopisných akcích ve skanzenech či muzeích, při organizování Dne matek, MDŽ, Dne dětí a podobně. Součástí pořádaných akcí pak bývá často i předvádění tance Česká beseda, kterou Baráčníci uchovávají jako národní poklad a zasloužili se o její šíření. Můžete se s nimi ale setkat i v čele různých průvodů, slavnostních zahájení kulturních i společenských akcí nebo při vítání vysokých představitelů staročeskou poctou. Baráčnická myšlenka obletěla z Kolína celý svět a o její další rozvoj se i dnes stará přes 10 000 členů tohoto nevšedního spolku. Další informace naleznete na www.baracnici.eu.

Roman Šulc, 2015