Cesty a památky
Adventní postavy v Kouřimi
Česká republika (prosinec 2011, Časopis Turista 12/2011)
V lidové tradici celé řady evropských národů je ještě z pohanských dob zakořeněna představa, že za dlouhých zimních nocí se přírodní síly dostávají do divokého zápasu s démonickými bytostmi. Slunce jako by bylo v tyto dny poraženo a proto se celý prosinec v období adventu objevovaly různé tajemné postavy se skrytou symbolikou, později přizpůsobenou křesťanské věrouce. Z nich se dodnes dochovaly pouze obchůzky svatého Mikuláše s čertem a anděly, jenže v minulosti nebyli zdaleka sami, kdo dohlížel nad přípravou před nadcházejícími Vánocemi.
Advent plný očekávání
Slovo advent je latinského původu a znamená „přicházející“ (adventus), což souvisí pochopitelně s křesťanským očekáváním narození Ježíše Krista. Po tuto dobu se lidé postili a odříkali si zábavu, tanec i zpěv, aby je snad konzumace nadměrného množství jídla nebo pozemské radovánky neodváděly od zbožného rozjímání. Možná právě proto se do tohoto období koncentrovaly četné obřady a zvyky, které zajišťovaly určité rozptýlení po celou dobu 4 týdnů před Vánocemi – a to do 11. století trval advent ještě o 14 dní déle! Dnes začíná adventní doba zapálením první svíce na adventním věnci, kde každá ze čtyř svící představuje jednu neděli do Štědrého dne. Během každé neděle se rozsvěcí další a další svíčka, až o poslední adventní neděli zazáří všechny. Tento krásný symbol není tak starého původu, jako ty, o kterých se dočtete dále, nejstarší doklady o něm nacházíme v 18. století v Německu.
Když vládu převezme noc
Vraťme se ale domů, kde se to před Vánoci ještě před nějakými 50 až 80 lety hemžilo různými postavičkami, které v přesně stanoveném čase vystupovaly z šera noci a budily respekt u dětí i dospělých. Dnes jim říkáme „tajuplné adventní postavy“ a o mnohých toho dnes již ani moc nevíme. Některé se vyskytovaly jen v určitých regionech, na jiné byste narazili po celé zemi a některé jsou, současným jazykem řečeno, globální. Jisté je, že do dnešní moderní doby přežil jen jediný z těchto starých obyčejů, a kupodivu se mu dařilo i v období socialismu, a to obchůzky svatého Mikuláše s čertem a andělem. Oživovat vzpomínky na ty ostatní, již pozapomenuté lidové tradice, se snaží etnografické oddělení regionálního muzea Kolín v kouřimském skanzenu. A tam se také za zajímavými bytostmi, které dokážou i dnes tichou a zádumčivou adventní náladu pořádně rozvířit, vydáme.
Barbora a Mikuláš
Barbora je první z adventních postav, která chodila v předvečer svátku svaté Barbory (4. prosince). Barbory se lišily podle regionů, takže zatímco někde to byly mladé dívky v bílých šatech, v některých oblastech středočeského regionu to byly černě oděné starší ženy. Spojoval je ale vždy bíle pomoučněný obličej (nebo maska) a klepání třešňovou větvičkou na okna, čímž vyzývaly lidi k modlitbám. Muže, kteří se nemodlili, švihaly přes ruce, hodné děti obdarovávaly cukrovím. Často při tom drmolily své „Mulisi, mulisi., mulisi, mulisi“. Mladé dívky v tento den řezaly třešňové větvičky (dodnes zvané „barborky“), které jim do Vánoc vykvetly. Ačkoliv se věřilo, že je to symbol brzké svatby, původ zvyku je veskrze pohanský – květ v období těsně po slunovratu byl důkazem, že temnota je poražena a vrací se jaro. Po Barborách obcházel dobře známý Mikuláš (5. prosince). Tato tradice vychází z legendy o svatém Mikuláši, který proslul svým zbožným životem a dobročinností, a dodržuje se ve všech slovanských zemích. Zvyk velmi zlidověl a k postavě Mikuláše, oděného do dlouhého pláště a s berlou v ruce, se později přidal ještě čert a anděl, jako představitelé protikladu dobra a zla.
Ambrož a Lucie
V Kouřimi můžete také narazit na postavu Ambrože, oděného v prostém hávu světce se špičatou čepicí a závojem přes obličej, který je regionální zvláštností na Kolínsku, Kutnohorsku a Podřipsku; v jiných částech republiky není známý. Ten se objevoval 7. prosince před kostelem nebo kaplí, kde rozhazoval na zem sladkosti a metlou pak vyplácel děti, které se pro ně shýbly. Ty před metlou uskakovaly a tak zřejmě jediným jeho posláním bylo caparty obveselit cestou na mši. Oproti tomu Lucie (13. prosince), byly hodně přísné. Ženy v bílém, splývavém šatu, a s obličejem zakrytým maskou (někde ve tvaru zobáku, jinde vyřezanou z řepy) působily hrůzostrašně, navíc syčely jako hadi nebo pípaly jako ptáci a s metlou v ruce kontrolovaly, jestli je uklizeno a jestli je dodržován zákaz předení a draní. Pokud zjistili opak, přízi přestříhaly a peří rozfoukaly po světnici.
Strašná Perchta
Jak se blížil Štědrý den, strašení nabývalo na síle a asi nejstrašnější postavou, která děsila doslova každého, byla Perchta nebo též Peruchta. Ta má původ v bájných, mytických postavách, které symbolizují duchy našich předků, vracející se v tradicích po celém světě v tuto roční dobu na zem. Perchta kontrolovala dodržování půstu po celý advent a objevovala se nenadále – nejčastěji ve čtvrtek, kdy prý mají nečisté síly, svádějící člověka, největší moc. Koho přistihla, jak nedodržuje půst, tomu hrozila rozpáráním břicha, jeho vycpání koudelí a zašití režnou nití. Dětem pak hrozila, že jim sebere dárky od Mikuláše. Oblečení Perchty je opravdu děsivé a pravidelně se i větší dětští návštěvníci kouřimského skanzenu před ní uchylují do bezpečného rodičovského zázemí.
Vánoční nálada
Pokud si chcete užít voňavé staročeské Vánoce, zavítejte do skanzenu v Kouřimi v prosinci každý pátek až neděli a 26. až 30. 12. a pak ještě v neděli 6. ledna 2013. Otevřeno je vždy od 10 do 16 hodin.
V neděli 2. prosince návštěvu zpestří pečení vánočního cukroví, mikulášský trh se staročeskými pochoutkami, lidová hra o sv. Barboře, dopolední obchůzky Barborek a Ambrože a podvečerní svatomikulášské obchůzky s nadílkou. Týden před Štědrým dnem, 16. prosince, ve skanzenu potkáte Lucky a zlou Perchtu, uklidníte se při povídání o zvycích a obyčejích u roztopené pece, můžete si vyzkoušet výrobu vánočních ozdob z tradičních materiálů nebo si s Michalem Pospíšilem zazpívat staročeské adventní roráty. Celý vánoční cyklus bude ukončen v neděli 6. ledna 2013 obchůzkami Tří králů, zpíváním koled a vyprávěním o původu této staré tradice.
Roman Šulc, 2011
