Cesty a památky
O fextech
Žehuňská obora, Pověsti
Před dávnými časy v lesích okolo Žehuně řádila banda pytláků, jež nešetřila žádnou zvěř. Byli to především chlapi z rodiny Lišků. O jejich rodině se říkalo, že jsou „fextové“. Ti se ponejvíce rodili ve východních Čechách. Když se takové dítě narodilo, mělo dvojitou kůži. Svrchní slupka měla tmavou barvu, kterou porodní báby oloupaly. Jednou se však stalo, že tu slupku u jednoho novorozeného Lišky zapomněly oloupat, a tak zůstal tmavý – fext. Později se zjistilo, že se fextům vyhýbají střely z pušek a tak stávají se nezranitelní. V noci nejsou v lese vidět, proto jim vyhovovalo pytlácké řemeslo. Starý fořt, který měl na starost polesí v okolí Žehuně, byl již z pytlácké tlupy Lišků – „fextů“ celý nešťastný. Nevěděl, jak zabránit tomu, aby mu v lesích ubývala zvěř, kterou tu pytláci ve velkém lovili. Nikdy se mu nedařilo dostat se jim na kobylku. Až jistá stařena, bylinářka, poradila starému fořtovi: „Skleněné kule do pušek nabijte a s těmi vystřelte na pytláky – fexty!“
Stalo se, jak baba poradila. Starého Lišku v jedné z přestřelek hajní smrtelně zranili. Pochovali jej pod starým velkým dubem nedaleko kaple sv. Ferdinanda. A to byl konec pytlácké slávy rodiny Lišků – „fextů“.
Zdroj informací
Tuzar B.: Truhlice pověstí a starých příběhů okresu Nymburk, Nakladatelství Ing. Ivan Ulrych – VEGA-L Nymburk 2003.
Mapa
Poloha
GPS: 50°9'12.750"N, 15°20'8.770"E
