Cesty a památky

Kolínsko » Zásmuky » klášter františkánů s kostelem Stigmatizace sv. Františka Serafínského

klášter františkánů s kostelem Stigmatizace sv. Františka Serafínského

Zásmuky, Kláštery

Zásmucký klášter s kostelem je nejvýznamnější památkou raného baroka na Kolínsku.

Zakladatelem františkánského kláštera v Zásmukách byl držitel zdejšího panství hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka, přesvědčený katolík, silně ovlivněný studiem na jezuitské koleji a také setkáním s kolínskými kapucíny. Kapucínský klášter v Kolíně v letech 1680–90 často navštěvoval a měl tak možnost seznámit se s řeholí sv. Františka. Protože se na zakládací listině, sepsané 11. března 1690, uvádějí jako spoluzakladatelé i hrabata Václav Vojtěch a Jan Václav z dalších větví šternberského rodu, měla fundace zásmuckého konventu význam také jako okázalá demonstrace spojení všech členů jedné z nejvýznamnějších šlechtických rodin českého království. Adolf Vratislav ze Šternberka se jménem celého rodu zavázal k věčné ochraně a materiální podpoře nově založeného kláštera, jehož vznik schválil císař Leopold I. a také pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna.

Stavbu klášterního konventu vedl od května roku 1691 do své náhlé smrti na jaře 1692 pražský architekt Andrea de Quadri (vlastním jménem Ondřej Červenka), kdo v jeho díle pokračoval, není známo. Ve starší literatuře se uvádí jako autor stavby Jean Baptista Mathey, jehož účast však na rozdíl od přítomnosti Andrea de Quadri není doložena. Dne 10. června 1692 byla stavba konventu dokončena natolik, že do něj mohlo být uvedeno prvních šest františkánů. Následně byl 12. září 1692 položen základní kámen ke stavbě klášterního kostela, který byl dokončen po necelých dvou letech. Dne 1. srpna 1694 byl celý areál vysvěcen opatem cisterciáckého kláštera v Sedlci Jindřichem Snopkem. Slavnostního ceremoniálu se samozřejmě zúčastnil i hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka, který ze své pozice zakladatele a patrona celou stavbu financoval. Architektonický vývoj kláštera ukončila v roce 1698 stavba šternberské kaple sv. Antonína Paduánského, připojené k východnímu boku konventního kostela.

Významnou roli hrál klášter v období prusko-rakouských válek ve druhé polovině 18. století, kdy opakovaně sloužil jako lazaret. Například během bitvy u Kolína přivezli do kláštera několik tisíc raněných vojáků obou armád, zemřelí byli pohřbeni v klášterní zahradě. Zásmucký klášter byl jedním z mála, který nebyl zrušen za Josefínských reforem, počet řeholníků však byl snížen z 20 na 12 bratří. Za německé okupace se pak stal v období od 15. září 1941 až do 4. května 1945 internačním zařízením pro pronásledované katolické kněze, kterých zde bylo před převozem do koncentračních táborů zadržováno 72 až 76. V noci z 13. na 14. dubna 1950 byl klášter, stejně jako ostatní kláštery v Čechách, přepaden a následně zrušen v rámci komunistické akce „K“ a řeholníci byli převezeni do Broumovského kláštera. Velmi cenná knihovna odvezena byla odvezena do Státního ústavu památkové péče a do Národního muzea. Klášter ještě téhož roku předala Náboženská matice místnímu národnímu výboru (MNV), který zde zřídil šest bytů. Nájemníci společně využívali celý areál bez omezení, knihovna byla například využívána jako sklad uhlí a dřeva, jiné místnosti jako kurníky pro chov slepic. V roce 1963 byla v refektáři zřízena klubovna Československého svazu mládeže (ČSSM) a celou památku ohrozil plán z roku 1964, kdy mělo v klášterní zahradě vzniknout zdravotní středisko; k tomu ale nakonec naštěstí nedošlo. V roce 1967 zásluhou tehdejšího zásmuckého děkana P. Václava Nekolného k částečným opravám chátrajícího areálu, inicioval rovněž v letech 1970-80 opravu fasády průčelí klášterního kostela. V roce 1991 byl klášter v rámci restitucí vrácen františkánům zpět, jelikož ti pro něj již neměli využití, předali ho v roce 1993 k užívání římskokatolické farnosti Uhlířské Janovice, která zajišťuje spolu se zapsaným spolkem Klášter Zásmuky (založen 14. dubna 2016) jeho správu a financování. Klášter dnes slouží k setkávání farností, rodin, skautů, mládeže a bohoslovců.

Klášterní kostel je neorientovaná, hlavním průčelím k severu obrácená stavba, která zaujímá východní část areálu. Má obdélný půdorys o rozměru 14×33,80 metrů, na jižní straně zakončený mírně odstupňovaným pravoúhlým presbytářem. Hlavní severní průčelí se vyznačuje se bohatě zdobenou trojdílnou fasádou se zvýrazněnou střední částí. V ní je umístěn monumentální pravoúhlý vstupní portál se segmentovým frontonem (obsahujícím darovací nápis donátora Adolfa Vratislava ze Šternberka z roku 1694), reliéfním šternberským erbem, nikou se sochou sv. Františka Serafínského a nejvýše umístěným širokým segmentově zaklenutým oknem a letopočtem 1693 v ostění (datum dokončení hrubé stavby?). Postranní osy vyplňují symetricky umístěné výklenky se sochami sv. Bonaventury a sv. Antonína Paduánského. Celá plocha je rozčleněna mohutnými toskánskými pilastry vysokého řádu, na kterých spočívá členité kladí“[50] s „triglyfy a výrazně předstupující korunní římsa. Průčelí vrcholí konkávně vykrojeným štítem, zakončeným trojúhelníkovým frontonem s vrcholovým křížem a dvojicí kamenných koulí. Štít je po stranách doplněn párem obelisků na hranolových soklech. V ploše štítu pokračuje architektonické členění spodní části fasády v podobě dvou toskánských pilastrů, mezi nimiž se ve střední ose nachází elipsovité okno. Ostatní stěny kostela člení pouze široká, půlkruhově zaklenutá okna, ploché lizénové rámy a zdvojená korunní římsa. Kostel je kryt jednoduchou valbovou střechou s hranolovým sanktusníkem nad presbytářem. K východnímu boku je připojena nižší kaple sv. Antonína Paduánského, kterou člení široká půlkruhově zaklenutá obdélná okna, při nárožích dvojnásobně sdružené toskánské pilastry a jednoduše profilovaná korunní římsa.

Interiér kostela je řešen jako jednotný sálový prostor, rozdělený do šesti polí s valenými lunetovými klenbami na pasech. Pasy spočívají na vysokých toskánských pilastrech, spojených mohutnou průběžnou římsou. Stěny lodi se třemi páry půlkruhově zaklenutých arkád otevírají do mělkých kaplí, vytvořených ve hmotě obvodového zdiva. Východní arkáda se v prostoru druhého pole otevírá do přístavku kaple sv. Antonína Paduánského, uzavřeného valenou klenbou s výsečemi. Pod kaplí je krypta, rozdělená cihlovými příčkami na tři části, jednotlivé komory jsou klenuté, podepřené sloupy. V hrobce jsou pochováni Adolf Vratislav ze Šternberka (1628–1703), jeho manželka Anna Lucie Slavatová (1637–1703), jejich syn František Damián ze Šternberka (1667–1723) a Štěpán Jiří ze Šternberka, bratr Adolfa Vratislava. Mimo nezletilých dětí Františka Damiána (František Antonín, František Karel a František Michal) je zde pohřben i dědičný syn František Filip ze Šternberka (1708–86), jeho manželka Marie Leopoldina a jejich předčasně zemřelé děti (Leopoldina, Kristián, Josef, Jiří, Filip a Maxmilián) a syn Gundakar Tomáš ze Šternberka (1737–1802). Dále jsou zde pochováni velitelé padlí v bitvě u Kolína (např. Josef Bruno Narcis de Soro nebo kníže Salm) a Václav Xaver Neumann z Puchholce, majitel Suchdola v 18. století. Severní stěnu lodi zaplňuje hudební kruchta, nesená dvojicí válcových sloupů.

Zařízení kostela vznikalo bezprostředně po dokončení stavby a dnes představuje unikátně zachovaný barokní soubor***, na Kolínsku zcela ojedinělý. Jeho nejstarší částí je hlavní oltář** z konce 17. století (1694?) od pražského řezbáře Ondřeje Eiglera (?) s obrazem Stigmatizace sv. Františka Serafínského od Kristiána Dittmanna (?). Po jeho stranách jsou zlacené velmi kvalitní sochy řádových františkánských světců (sv. Bernardin, sv. František Serafínský, sv. Bonaventura a sv. Antonín Paduánský) v nadživotní velikosti s manýristickými proporcemi. Nad nimi jsou umístěny po stranách prázdného pole se zlatým křížem ve svatozáři sv. Kateřina Alexandrijská a sv. Klára z Assisi. Vrchol retáblu pak tvoří plastiky dvou andělů adorující řádový znak v gloriole. Na epištolní straně presbytáře je dřevěná kazatelna** z doby kolem roku 1700 se zlacenými kartušemi kasulového typu s reliéfy čtyř evangelistů a motivem křtu Ježíše Krista, na stříšce je socha archanděla, držícího Knihu desatera. Směrem k hlavnímu oltáři (pod oratoří) je Mariánský oltář* z roku 1704 s bohatě vyřezávaným rozvilinovým rámem, uprostřed kterého je kopie milostného mariánského obrazu z polského města Borek Wielkopolski u Poznaně ze začátku 17. století, ve váklencích po stranách jsou sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny. Vpravo od kazatelny je oltář sv. Starosty* z roku 1723 s obrazem signovaným H. G. S. K evangelijní straně je přistavěna kaple sv. Antonína, ve které je umístěn bohatě vyřezávaný a silně zlacený rozvilinový oltář** s obrazem sv. Františka Paduánského z roku 1698 od tridentského malíře Francesca Marchettiho a jeho syna Giovanniho, signovaný Eques Marchetti cum filio sou Ping. Směrem k hlavnímu oltáři je nejprve oltář sv. Petra z Alcantary z roku 1741 s obrazem od pražského malíře Jana Höflera, na něj navazuje oltář Panny Marie Pomocné z roku 1759 a nakonec oltář sv. Jana Nepomuckého s rokokovým retáblem z poloviny 18. století, doplněný starší světcovou sochou z roku 1704 (?). Pod kruchtou se po stranách vchodu nacházejí dvě barokní zpovědnice** s výjimečně kvalitní řezbou z doby těsně po rocve 1700. V presbytáři byl v roce 1782 druhotně zazděn pozdně gotický fugurální náhrobek* Jaroslava ze Šternberka z doby kolem roku 1500, přenesený sem z Anežského kláštera v Praze. V podlaze před oltářem Panny Marie Pomocné je erbovní náhrobek Václava Neumanna z Pucholce († 14. 8. 1743) z červeného mramoru, opatřený dvacetiřádkovým latinským nápisem, a pod kruchtou je pískovcový náhrobník hraběte Josefa Bruna Narcise de Soro († 25. 6. 1757), poručíka německého pěšího pluku. Na kruchtě jsou ojedinělé barokní varhany** z roku 1746 od Johanna Ferdinanda Schwabella. Zachovala se jejich původní bohatě vyřezávaná skříň se zlacenými ornamenty, vprostřed zdobená sochou krále Davida hrajícího na harfu. V roce 2004 varhany restaurovala firma Organa z Kutné Hory. Na ruchtě za varhanami jsou dřevěné lavice pro řádové bratry z 90. let 17. století a vchod do klášterním klauzury se soudobými dveřmi. Na kostel navazuje západním směrem sakristie (je již v budově kláštera) s dvěma vynikajícími barokními skříněmi* z doy po roce 1700 a dočasně umístěné originály čtyř barokních pískovcových soch*, tři jsou z Kostelce nad Labem (sv. Antonín, sv. Jan Nepomucký a sv. Vít) a jedna od kostela sv. Františka v Praze (sv. Václav).

K západnímu boku kostela se připojuje jednopatrová konventní budova o třech křídlech, jejíž prostá průčelí jsou členěna pouze obdélnými okny a výrazně profilovanou korunní římsou. Rajský dvůr obíhá v úrovni obou podlaží klenutá křížová chodba, která svým východním ramenem lemuje i objekt konventního kostela. V přízemí se ambit otevírá do nádvoří půlkruhovými pilířovými arkádami, dnes zasklenými. V blízkosti severovýchodního a severozápadního nároží budovy chodba vybíhá ke dvojici jednoduchých vstupních portálů, z nichž jako hlavní vchod do kláštera sloužil severovýchodní, situovaný v těsném sousedství kostela. Druhý vchod směřuje na hospodářský dvorek, ležící před západním křídlem konventu. Přístup do prvního patra umožňují dvě dvojramenná schodiště – hlavní v blízkosti severozápadního nároží budovy a menší na východním konci jižního křídla. Schodiště jsou zdobena nástěnnými obrazy světic od neznámého stáří a autorství. Všechny místnosti přízemí jsou opatřeny valenými klenbami s lunetami. V jižním křídle navazuje na presbytář kostela poměrně prostorná sakristie (viz popis kostela). Vedle ní následuje zmíněné schodiště do prvního patra a komora, k níž se na vnějším průčelí budovy váže přístavek lavatoria s latrínami. Dále k západu navazuje pozoruhodný prostor knihovny, jejíž lunetová klenba je opatřena původní (dnes silně přemalovanou) nástěnnou malbou s námětem „Dvanáctiletý Ježíš v chrámě“ a vyobrazením řádových světců. V roce 1702 obohatil klášterní knihovnu dar Viléma z Talmberka, který řeholníkům daroval rozsáhlou knižní sbírku. Na poněkud neobvyklém místě, v jihozápadním nároží stavby, se nachází refektář, který je největší místností konventu. Uprostřed valené klenby s lunetami se zde zachovalo obdélné štukové zrcadlo s reliéfem šternberské hvězdy. Ve východní zdi byl v rámci oprav odkryt výklenek s mramorovou nádržkou lavaba, na stěnách přetrvaly části původního dřevěného obložení. V západním křídle navazuje na refektář kuchyně s komorou, ve zbývajícím křídle severním se kromě čtyř cel nachází vrátnice. První patro obsahuje pouze cely řádových bratrů (klauzuru), které kromě větší místnosti pro superiora nad refektářem mají shodné rozměry i úpravu. Ve všech celách jsou jednoduché záklopové stropy, dnes převážně opatřené pozdějšími rákosovými podhledy. Na chodbě severního traktu se dochovala malba anděla a ležícího dítěte od neznámého autora. Na rozdíl od přízemí má odlišnou dispozici širší západní křídlo, uspořádané do podoby trojtraktu se dvěma řadami cel. V jihovýchodním koutu chodby v prvním patře je vchod na oratoř, která se do kostela otevírá širokým obloukem s původním dřevěným pažením i výplněmi ze skleněných terčíků, zasazených do olova.

Na západní straně přiléhá ke klášteru hospodářský dvůr, přístupný z ulice půlkruhově zaklenutou bránou, kterou lemuje dvojice korintských pilastrů a zakončuje ji vysoké kladí s trojúhelníkovým frontonem. Na něj od jihu navazuje rozlehlá klášterní zahrada o výměře 9 130 m², která volně přechází na východní straně kostela do bývalého klášterního hřbitova. Dříve byla bratry františkány využívána k pěstování zemědělských plodin, bylin, květin a ovoce. Nyní již zůstal součástí zahrady pouze sad, zbylý prostor je zatravněn.

Vcelku nenáročné architektonické řešení areálu františkánského kláštera v Zásmukách zcela vychází z řádové tradice, která, přestože nebyla podřízena zvláště přísným předpisům, klade důraz na maximální jednoduchost a střídmost výzdoby. Určité odchylky v uspořádání konventní budovy (zejména umístění refektáře a knihovny) byly pravděpodobně způsobeny konkrétními podmínkami staveniště, či nějakými zvláštními požadavky vznikající komunity. Klášterní kostel je oproti tomu běžným typem svatyně, vycházející ze středověkého modelu. Podobně jako u většiny ostatních františkánských staveb je u půdorysně jednoduché budovy bez věží kladen důraz na kulisovité vstupní průčelí, koncipované ještě v tradičním pozdně renesančním duchu. Zvyklostem františkánských konventů v Čechách odpovídá i dodatečné připojení kaple sv. Antonína Paduánského k boku kostela.

Zájemci o prohlídku kláštera kontaktujte správce onjektu p. Marka Vachule na e-mailu vachule@gmail.com nebo telefonu +420 606 121 520.