Cesty a památky

Kolínsko » Žabonosy » kostel sv. Václava

kostel sv. Václava

Žabonosy, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely románské

Kostel sv. Václava v Žabonosech patří k jedněm z nejstarších a nejpozoruhodnějších památek Kolínska.

První kostel byl v Žabonosech postaven na počátku 11. století (?) jako jednoduchá podélná dispozice, uzavřená apsidou o síle zdiva 1,35 - 1,6 metru, šířce 4 metry a hloubce cca 2,5 metry. Apsida se nacházela pod západní části dnešního kostela, zhruba v jejím bývalém středu na zbytcích základů oltáře dnes stojí sloup podpírající kruchtu (emporu). Délka lodi kostela činila podle zjištěných konstrukcí nejméně 7 metrů, západní průčelí této stavby tedy mohlo dosahovat zhruba do míst současné márnice; skutečné zakončení kostela by mohl ovšem potvrdit pouze archeologický průzkum v této části hřbitova. K přesnému datování této 1. stavební fáze však tč. chybí jakékoliv architektonické články a starší hypotéza vyslovená na základě prvního výzkumu v roce 1937 o tom, že se jedná o předrománský kostel otonského typu (patřící ke skupině tzv. „slavníkovských kostelů“) z pol. 10. století, také nebyla dosud potvrzena. Zhruba v polovině 11. století (?) byl kostel zásadně rozšířen o dvě boční lodě, takže vznikla poměrně vzácná dispozice trojlodní baziliky o šířce 12,5 metru, ukončená na východní straně trojicí apsid. Význam této přestavby v rámci 2. stavební fáze kostela bude nutno v budoucnu objasnit, neboť Žabonosy nepatřily v té době, dle současných znalostí, k tak významným místům, kde by podobně honosná stavba měla patřičné opodstatnění; stavebně se totiž blíží k soudobým románským bazilikám v Praze na Vyšehradě a na Proseku. Kolem roku 1150 bazilika z neznámých důvodů zanikla.

Koncem 12. století byl v rámci 3. stavební fáze postaven zcela nový jednolodní kostel, tedy mnohem skromnější, než předchozí stavba, výrazně posunutým východním směrem. Tento kostel tvoří již jádro dnešního kostela a na jeho výstavbu bylo použito i starší zdivo. Jelikož východní zakončení kostela bylo později zbořeno a nahrazeno gotickým presbytářem, nevíme, jak byl kostel v této době zakončen (zda zde byla např. apsida) ani délku stavby. V místě dnešní věže byla v silném zdivu pokladnice, tedy jakýsi trezor na cennosti. V 70. letech 13. století proběhla v rámci 4. stavební fáze přístavba pozdně románské věže o rozměrech 4 x 4 metry, která měla být podle původního projektu otevřena přízemní arkádou, jak dokládají zbytky jejích ozdob v dolní části věže. Arkáda nakonec nebyla z neznámých příčin realizována nebo byla záhy zazděna. Do západní části lodi byla také vestavěna panská empora (dnes kruchta), podepřená starším románským sloupkem, který byl do Žabonos zřejmě odněkud přenesen (to dokládá skutečnost, že jeho nejzdobnější část, patka, je od počátku pod úrovní podlahy).

Až do roku 1352 není žádná písemná zmínka o kostele, takže když se poprvé zmiňuje v tomto roce v soupisech papežského desátku, nejdůležitější stavební vývoj měl již za sebou. V roce 1357 jsou pak jako patroni kostela zmiňováni Bohuněk a Petr ze Žabonos ("de Zabonos"). V 80. letech 14. století, kdy Žabonosy držel pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, byl kostel v rámci 5. stavební fáze goticky přestavěn. V rámci této mpřestavby byla ubourána východní románská část lodi se závěrem, a nahrazena gotickým pravoúhlým presbytářem s opěráky, čímž kostel získal současnou délku 17 metrů. Jak dokládá provázání základového zdiva, odhaleného při archeologickém výzkumu v roce 2010, současně byla k severnímu boku kostela připojena i obdélná kaple, později změněná na sakristii (některá literatura upozorňuje na možnou spojitost s hutí Petra Parléře, což ovšem nebylo nijak doloženo). Někdy v letech 1600 nebo 1609 byla v rámci 6. stavební fáze přistavěna na jižní straně později zaniklá renesanční předsíň, kostel byl vydlážděn dosud částečně zachovanou keramickou dlažbou a pod loď a sakristii byly vestavěny dvě krypty, spojené chodbičkou, čímž byly definitivně zničeny zbytky románského zakončení kostela ze 3. stavební fáze. Současnou podobu získal kostel po 7. stavební fázi v roce 1721, kdy byla barokně upravena věž a fasády kostela, čímž byl z větší části zastřen středověký vzhled exteriéru stavby.

V roce 1937 proběhl první archeologický průzkum kostela z iniciativy plaňanského děkana Karla Koděry za dozoru Františka Dvořáíka, který po odkrytí základů apsidy z 1. stavební fáze a dvou krypt ze 6. stavební fáze informoval o nálezech Archeologický ústav. Ten na místo vyslal archeologa Vojtěcha Budaváryho, který ve výzkumu pokračoval do roku 1939. Po provedeném výzkumu byla vyměněna podlaha kostela za kamenné čtvercové dlaždice a v rámci zajištění statiky bylo provedeno problematické podezdění stavby a zpevnění základů betonem. Další archeologický výzkum proběhl až v letech 2009–10 a ten poopravil některé starší chybné interpretace a doložil existenci trojlodní baziliky, což je zásadní objev. Současně proběhla v letech 2008-10 generální obnova interiérů a exteriérů kostela provedená firmou Geosan Group a. s., slavnostně završená 23. září 2010 při ceremoniálu žehnání a zavěšení zvonu do věže za přítomnosti Mons. Dominika Duky OP, arcibiskupa pražského, metropolity a primase českého.

Jednolodní obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem ukončeným opěráky, obdélnou sakristií po severní straně lodi a hranolovou věží před západním průčelím. Z původní románské stavby z přelomu 12. a 13. století se dochovalo kvádříkové zdivo do výše 2/3 věže a celá západní část kostela, románský půlkruhově uzavřený portál zdobený šroubovou páskou v jižní stěně lodi a nad ním zazděné okno. Východní část presbytáře a sakristie jsou gotické, v sakristii je druhotně zazděno úzké románské půlkruhově uzavřené okénko. Ve východní části presbytáře je zazděné gotické okno s lomeným záklenkem.

Presbytář je sklenut jedním polem gotické křížové žebrové klenby s masivními žebry bez konzol, do lodi se otevírá triumfálním obloukem, který je téměř půlkruhový. Sakristie je sklenuta dvěma poli křížové žebrové klenby a do přilehlé lodi, která je plochostropá, se otevírá sedlovým portálkem s bohatě profilovaným ostěním. V západní části lodi se dochovala románská panská tribuna** na přístěnných profilovaných pilastrech a středovém sloupu se šroubovitým (tordovaným) dříkem, krychlovou hlavicí a patkou pod úrovní podlahy. Sloupek je opatřen čtyřmi náběžnými štítky, z nichž východní je ozdoben sovou s otevřenýma očima; dr. Papík usuzuje, že se jedná o symbol Oty III., na kterého se politicky orientovali Slavníkovci. Na emporu vede románské schodiště v tloušťce zdiva věže opatřené štěrbinovým okénkem.

Z vnitřní výzdoby vynikají dva náhrobníky* v podkruchtí:

renesanční dětský náhrobník Jana Horňateckého z Dobročovic († 27. 4. 1573) z bílého mramoru, na kterém je zobrazena reliéfní dětská postava v dlouhých šatech, jejíž hlava spočívá na polštáři se čtyřmi střapci, znak Horňateckých z Dobročovic a dokola obíhající jednořádkový český nápis gotickou minuskulí: LETHA PANIE 1573 TEN PONDIELIJ PRZED BUOZIJM WSTAUPENIJM VMRZEL GEST IAN SYNVROZENEHO PANA KARLA HORNATECZKYHO Z DOBROCZOWICZ A NA ZALESSANECH A TUTO POCHOWAN GEST,
pozoruhodný manýristický náhrobník majitele tvrze v nedalekých Přebozech, Mikuláše Přebozského z Přeboz († 25. 12. 1612) a jeho syna Melchisedechuse Přebozského z Přeboz († ?), který je zhotoven z červeného mramoru a je na něm vyobrazena mužská postava ve zdobném brnění, s pravou rukou položenou na přilbě a levou rukou na hlavě stojícího chlapce, doplněná dvěma erby kolem hlavy (jeden s orlicí ve znaku a druhý s pěti pavími pery). Kolem náhrobníku obíhá jednořádkový český nápis gotickou kinuskulou: LETA 1612 VMŘZEL GEST VROZENZ A STATEČNY RYTIRZ PAN MIKULASS PŘZEBORSKEY ZE ZASMUK A NA PŘZEBOZECH ŽIWOT SWUG DOKONAL DEN BOŽIHO NAROZENY MEZJ 5 A 6 HODJNOU MAGE WIEKU SWEHO 50 LET A TUTO SWYM SYNAČZKEM MELCHISEDECHEM POD TÝMTO KAMENEM ODPOČZYWAGJ. Dle dr. Elišky Fučíkové se jedná o jeden z posledních manýristických náhrobníků u nás.

Do opraveného kostela byla instalována ne příliš zdařilá kopie ztraceného obrazu sv. Václava z roku 1881 od pražského malíře Jana Umlaufa v restaurovaném rokokovém rámu z pol. 18. století, který byl původně nesen dvěma anděli. Ve věži visí zvon sv. Václav ulitý z darů v roce 2007.

Na hřbitově u kostela se má dle staršího popisu nacházet přelomený náhrobník Kateřiny Ostrovské ze Skály († 18. 7. 1531) s erbem Ostrovských (ve štítu dvě ryby) a českým nápisem gotickou minuskulí: LETHA TISYCYHO PIETISTEHO 31 UMRZELA GEST KATERZINA Z WOSTROWA MANZIELKA BOHUSLAWA HORNATECZKEHO Z DOBROCZOWICZ TEN A OUTEREK PO SWATE MARKETIE (náhrobník jsem nenašel).

Kostel je ve správě Římskokatolické farnosti Pečky a bohoslužby se zde konají pouze příležitostně.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Václava byl spolu s márnicí, ohradní zdí, litinovým křížem a kamenným schodištěm zapsán 3. května 1958 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 40018/2–887.