CESTYAPAMATKY.CZ

Národní přírodní památka V Jezírkách byla vyhlášena 17. prosince 1987 (s účinností od 1. ledna 1988) na katastrální rozloze 2,89 ha.

Největší rozlohu chráněného území zabírají mokré slatinné louky v okolí dvou mělkých terénních depresí, v průběhu roku zaplněnými nepravidelně vodou, a jednoho trvalého jezírka, s výskytem řady ohrožených druhů rostlin i živočichů. Z rostlin se jedná o vstavač bahenní (Orchis palustris Jacq.), který zde má jedno z nejbohatších nalezišť, prstnatec pleťový / vstavač strmolistý (Dactylorhiza incarnata) – který je zde zastoupen 2 – 3 tisíci kvetoucích jedinců, žluťucha žlutá / slatinná (Thalictrum flavum), ožanka čpavá (Teucrium scordium) a další. Je zde také dobře zachováno společenstvo měkkýšů vázaných na mokřady a periodické vodní plochy, v tůních žije řada druhů vodního hmyzu (více než 10 druhů vážek) a z obojživelníků blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a kuňka obecná / ohnivá (Bombina bombina). Běžné je zde drobné ptactvo rákosin, ve východní části hnízdí moták pochop (Circus aeruginosus).

Vstavač bahenní

Kriticky ohrožený druh, v současné době se ojediněle vyskytuje ve středním či východním Polabí. Vytrvalá bylina, 25 – 50 cm vysoká, listy 15 – 20 mm široké, přímá lodyha má 3 – 4 listy a nese klas řídkých, poměrně velkých květů. Barva květů je nejčastěji fialově nachová, vzácně růžová či bílá. Okvětní lístky jsou sklopeny v neúplnou přilbu. Pysk je skvrnitý, trojlaločný nebo dvojlaločný či celokrajný. Kvete od května do začátku července.

Prstnatec pleťový / vstavač strmolistý

Silně ohrožený druh, který yhledává slunná a stále dostatečně vlhká stanoviště, slatiny a břehy vodních ploch. Vytrvalá bylina, vysoká 30 – 60 cm, lodyha přímá, listy podlouhle kopinaté, světle zelené, neskvrnité, nejširší u báze, s lodyhou skoro souběžné, na konci kápovité. Květenství 5 – 12 cm dlouhé, květy jsou růžové až světle nachové. Kvete od května do června.

Žluťucha žlutá / slatinná

Silně ohrožený druh, v Česku se vzácně vyskytuje pouze v Polabí a v Dyjskosvrateckém úvalu. Z oddenku vyrůstají přímé, 50 – 150 cm vysoké jednoduché nebo nahoře chudě větvené lodyhy. Dolní lodyžní listy jsou řapíkaté, horní přisedlé s čepelí v obrysu trojúhelníkovitou 2 až 3× zpeřenou. Květy vyrůstají v přímé mnohokvěté latě, jsou 7 – 25 cm dlouhé, vzpřímené na konci větévek nahloučené a velmi vonné. Žluťucha kvete od června do srpna a je jedovatá.

Ožanka čpavá

Silně ohrožený druh z čeledi hluchavkovitých, mírně zapáchá po česneku. Kvete od července do srpna.

Blatnice skvrnitá

Středně velká žába s maximální celkovou délkou okolo 8 cm, většinou však menší (5–6 cm). Relativně velká hlava je trojúhelníková, zašpičatělá. Temeno hlavy je výrazně vyklenuté. Nápadně velké oči jsou vystouplé, se svislou zornicí. Je-li vyplašena, vydává hlasité zvuky a vylučuje odpudivý výměšek, který voní po česneku; odtud pochází starší název blatnice česneková. Znalosti o rozšíření blatnice skvrnité nejsou dostatečné, souvisleji se vyskytuje pouze v Polabí a v rybničnatých oblastech, značné rozšíření je zaznamenáno na Českomoravské vrchovině. Většina lokalit se nachází v nadmořských výškách do 500 metrů, maximální zjištěná nadmořská výška je pro tento druh 810 metrů.

Kuňka obecná / ohnivá

Ohrožený druh žab, dorůstá délky 4,5 – 5 cm. Tělo je zploštělé a končetiny relativně krátké. Svrchu má hnědavou až šedozelenou barvu, vzácněji olivově zelené s tmavými skvrnami, toto zbarvení žábu dokonale maskuje. Opakem je břišní strana, zhruba 50% břicha je pokryto žlutými, oranžovými až červenými skvrnami a četnými bílými tečkami. Kuňka má zvláštní obranný prvek – během ohrožení se převrátí na záda zvláštním kolébavým pohybem, čímž dojde k odkrytí jejího oranžového břicha, které působí jako výstraha pro predátora.

Moták pochop

Moták pochop je tažný druh z řádu dravců, který na zimoviště v jižní Evropě a Africe odlétá v srpnu až říjnu a ze zimovišť přilétá během března a dubna. V ČR hnízdí v poslední době odhadem asi jen 1700 párů, jedná se o ohrožený druh. Pochopové preferují otevřenou krajinu, pro hnízdění si vybírají rákosové porosty vždy v blízkosti vody. Zde si staví hnízdo ze stébel a větví. Začátkem května snáší samice v dvoudenních intervalech 3 – 6 vajec, které zahřívá po dobu asi jednoho měsíce. Samec samici na hnízdě nestřídá, ale po celou dobu sezení na vejcích jí přináší potravu. V tom pokračuje i po vylíhnutí mláďat a samice přinesenou kořist porcuje a mláďata krmí. Na hnízdě mláďata stráví asi 6 týdnů