V jádru raně gotický kostel z 2. poloviny 13. století, písemně doložený poprvé v roce 1350 jako filiální ke kostelu v Bykáni. Poprvé je písemně doložen v roce 1352 v registru papežských desátků. V roce 1356 se vzpomíná první místní farář Jakub a v roce 1394 je jako duchovní správce uváděn mistr Štěpán z Pálče, pozdější rektor Univerzity Karlovy. Po husitských válkách v 15. století zanikla fara a kostel nadále sloužil jako zámecká kaple nedalekého zámku. Barokně byl kostel přestavěn kolem roku 1708, kdy byla před gotickou loď přistavěna dnešní věž a kostel byl nově zastřešen (dendrochronologickým rozborem bylo doloženo, že stromy na krov byly pokáceny v letech 1707-08). Kolem roku 1740 byl kostel znovu barokně upravován a to majitelem panství Václavem Neumannem z Pucholce, v roce 1744 pak byla věž nově zastřešena. Poslední barokní přestavba se uskutečnila v roce 1755, kdy byla do dnešní podoby rozšířena okna lodi a presbytáře a k presbytáři byla přistavěna sakristie. Poslední stavební úprava proběhla před pol. 20. století, kdy byla k sakristii přistavěna předsíňka.
Jednolodní obdélný orientovaný kostel se západní hranolovou třípatrovou věží a pravoúhlým, značně odsazeným presbytářem. Loď je čtvercová (11 x 11 metru) a její stěny jsou prolomeny půlkuhově zakončenými okny. Presbytář je rovněž téměř čtvercového půdorysu (5,5 x 5,3 metru), v jeho vnější východní stěně je zazděno gotické okno se středním prutem a kružbou. K jižní stěně presbytáře přiléhá sakristie s předsíní, do jižní a východní vnější stěny sakristie jsou zazděny 4 nečitelné náhrobníky. V jižní vnější stěně je na ležato zasazený pískovcový náhrobník* Anny Strakové z Nedabylic († 25. 9. 1615), opatřený v dolní části znakem (dvě složená křídla, na nich dvě zkřížené ostrve) a českým nápisem v reliéfně zapuštěném nápisovém poli: LETA PANE 1615 TEN PATEK PO SWATEM MATAUSSI UMRZELA UROZENA PANJ ANNA MAR[---]A[---] WA ROZENA MICZANKA Z KLINSSTENNA A Z TOLOK MANZELKA UROZENEHO A STATECZNEHO RYTIRZE PANA MIKULASSE STRAKY Z NEDABILIC A TUTO TIELO GEGI POHRZBENE OCZEKAWA WESELEHO ZNRTWYCH WSTANJ. Věž je členěna nárožními pilastry a ukončena je plechovou bání s dvojitým spodním náběhem a mezipatrem s hodinami, vrcholící lucernou. Přístupná je v patře schodišťovou přístavbou, která se k jižní straně věže přimyká od jihu.
Zdivo lodi je gotického původu (šířka 1,6 metru) minimálně do úrovně parapetů oken ve výšce 3,3 metry, což dokládá ústupek zdiva o hloubce cca 30 cm (podobný je v kostele sv. Kateřiny ve Svaté Kateřině), který sloužil zřejmě k ukotvení stropu či přímo krovu, do kterého se loď otevírala, a pozoruhodný hrotitý ústupkový vstupní portál* z doby kolem roku 1280 v západní stěně. Původně vstupní portál do kostela je dnes ve valeně sklenuté předsíni v podvěží barokní věže. Na západní straně lodi je barokní dřevěná kruchta a loď je zaklopena plochým rákosovým stropem. Okna mají směrem do lodi zajímavý kasulový tvar. Na východní straně se loď otevírá široce rozkročeným hrotitým gotickým triumfálním obloukem do presbytáře, který rovněž pochází z nejstarší stavební fáze kostela, tedy z 2. pol. 13. století. Je sklenut jedním polem křížové žebrové klenby se žebry klínového profilu s výžlabkem bez konzol, sklenuté na středový terčový svorník. Na severní straně je obdélníkový gotický sanktuář s profilovaným ostěním, uzavřený novodobými dvířky. Sakristie je sklenuta plackovou klenbou s ozdobným štukovým zrcadlem. Kostel je krytý strmou střechou a její krov, kombinující v plných vazbách ležatou stolici se středním věšadlem a stromkovým systémem vzpěr, působí velmi archaicky, nicméně pochází až z poč. 18. století. Zajímavostí je východní štít lodi, který vznikl cihelnou výplní poslední vazby krovu lodi a jedná se tedy v podstatě o hrázděnou stěnu.
Zařízení kostela je částečně barokní z doby kolem roku 1738, kdy byl pořízen hlavní oltář (do něho byl vložen starší obraz sv. Markéty Antiochijské z roku 1684) a oba boční oltáře. Z roku 1740 pochází kazatelna, na kruchtě z roku 1741 stojí jednomanuálové varhany z roku 1893 od kutnohorského varhanáře Antonína Mölzera. Ve věži kostela visí zvon od kutnohorského zvonaře Jakuba Ptáčka z roku 1512 (nebo 1522), přelitý zvonařem Weberem z Brna v roce 1883.
Filiální kostel spravovaný Římskokatolickou farností Kolín v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají pouze první neděli v měsíci od 8:00 hodin.
Kostel sv. Markéty je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 35574/2–1175.
Zavadil A. J.: Kutnohorsko slovem i obrazem, Díl druhý, Část první, Kutná Hora 1902.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 3, Nnakladatelství ČSAV Academia, Praha 1980.
Načeradská P.: Nápisy okresu Kutná Hora, str. 248. Vydal Ústav dějin umění AV ČR. Praha 2002.
Vaněk V., Kibic K.: Středověká venkovská sakrální architektura na Kutnohorsku, Praha 2012.
Kostel stojí při východní straně náměstí.
GPS: 49°57'11.460"N, 15°10'4.830"E
Přístupné po dohodě