Cesty a památky
pověsti z Přistoupimi
Přistoupim, Pověsti
O svatém Václavovi a knížeti Radslavovi (o původu jména obce Přistoupim).
Po celou dobu vlády se kníže Václav snažil vycházet v míru se všemi sousedy. A když už byl donucen vytáhnout do boje, do poslední chvíle se pokoušel ještě na bitevním poli dosáhnout smíru nekrvavou cestou. Tak tomu bylo i s Radslavem, knížetem Zličanů, který sídlil na hradišti Stará Kouřim. Radslav si tuto mírumilovnou vlastnost českého knížete Václava vykládal jako slabost a jeho zbožnosti, mírnosti a pokoře se jen vysmíval. Rozhodl se tedy obsadit sousední české knížectví. Vyzbrojil a posílil zlické vojsko, v jehož včele vyrazil ku Praze. K jeho překvapení však byl kníže Václav připraven a vytáhl mu se svým vojskem vstříc.
Obě vojska se potkala na vyvýšenině nedaleko místa, kde dnes stojí vesnice Přistoupim. Kníže Václav odhadl, že zpupného Radslava ke smíru nepřiměje. Zvolil tedy jinou cestu. Rozhodl se vyzkoušet Radslavovu statečnost. Vyjel zcela sám, bez doprovodu před své vojáky a zvolal silným hlasem: „Kdo cti a užitku žádá, tomu se sluší bít se. Ale pro svou čest a užitek nemusíme obětovat další lidské životy. Bijme se tedy spolu my dva! Naše vojska nechejme v míru stát. Boží soud ať rozhodne, kdo z nás zůstane naživu. Ten pak bude vládnout oběma knížectvím!“.
Knížeti Radslavovi se nechtělo samotnému stanout v boji muže proti muži, ale styděl se před svými vojáky odmítnout přímou výzvu k souboji. Nakonec tedy musel vyjet proti sněhobílému koni knížete Václava, chtěl-li dostát své pověsti hrdého a statečného muže. Jak se Radslav prudkým cvalem blížil k protivníkovi, zneklidněl. Když se pozorněji na Václava zadíval, spatřil na jeho čele zářit zlatý kříž a po po jeho bocích dva stříbrokřídlé anděly s tasenými meči. Radslav ohromením spíš sklouzl, než seskočil ze svého válečného koně. Padl na kolena a poklekl před knížetem, doprovázeným anděly, a prosil o smilování: „Vidím tobě kníže na čele zlatistý kříž plát a po boku dva anděly s meči ohnivými. To Bůh dává znamení, že právo je na tvé straně. Já se musím poddat a přistoupit na tvé podmínky!“ Václav také sesedl a podal zlickému knížeti ruku se slovy: „Měj svého dosti. Já tvého nežádám.“ Zvedl klečícího Radslava ze země a ještě chvíli spolu rozmlouvali. Pak se jako dva spojenci rozjeli na dvorec Žitomíř (dnešní Štolmíř), kde nad kamenným stolem smír zpečetili nejedním pohárem medoviny. Kníže Radslav pak dle legendy nechal uložit kopí, s nímž kníže Václav vyjel na souboj, do kostelíka ve Vrbčanech, kde se později stalo součástí vzácné relikvie tzv. svatováclavské korouhve.
Od těch dob se místo, kde zlický kníže Radslav poklekl před českým knížetem Václavem nazývá Klečky (u křižovatky silnice Kolín - Praha a odbočky na Kostelec nad Černými lesy) a blízké hradiště s pozdější vsí od toho, že zde Radslav přistoupil na Václavovy podmínky, se nazývá Přistoupim. V nedaleké obci Tuklaty se rovněž traduje původ jejího názvu jako tu-kleky, na památku pokleknutí Radslava před Václavem.
O pokladě v Klečkách.
Na rozcestí císařské silnice a odbočky na Kostelec nad Černými lesy v místech zvaných Klečky stával dutý sloup, na kterém byla vyryta nesrozumitelná slova. Přesto se dvěma dělníkům podařilo ta slova jednou rozluštit takto: "V hlavě mé je velký poklad". Sloup povalili a celé místo okolo rozkopali, ale žádný poklad nenašli. Potom si uvědimili, že celá záležitost může souviset s půlnocí, hodinou duchů, a sloup vrátili na původní místo. Vydali se k němu přesně o půlnoci, když měsíc jasně zářil a kde byla hlava stínu, tam začali kopat a skutečně našli velký poklad. Po takovém nálezu se po obou mužích slehla zem a už o nich nikdo nikdy neslyšel. V kraji se pak dlouho vyprávělo, že jim byl poklad souzen.
Fotogalerie
Zdroj informací
Pověst o svatém Václavovi a knížeti Radslavovi podle Dalimilovy kroniky, počátek 14. století.
Pověst o pokladě Nad Klečkami převzata z Našich Hlasů vydaných 14. prosince 1907.
Mapa
Poloha
GPS: 50°3'13.061"N, 14°52'40.037"E
