Cesty a památky

Kolínsko » Limuzy

Limuzy

Limuzy se poprvé připomínají v roce 1227, kdy je bratři Kojata a Všebor z Mostu (z rodu Hrabišiců) odkázal zderazskému klášteru v Praze. V roce 1346 se vzpomíná Petr z Limuz a v roce 1348 připadly Janovi Jakubovi Velflovici. Další majitelé vsi se rychle střídali, takže jsou známé prodeje např. v roce 1438, kdy Jindřich Koba z Cerhýnek prodal roční platy Mikulášovi z Lipan a o dva roky později Milotovi z Hrušova. Na počátku 16. století připadla ves hradu Jenštejn, jehož majitel Jan Zachař z Plotišť ji odklázal v roce 1521 Ladislavu ze Štemberka. Ten si však majetek neponechal a již roku 1526 jeho nástupce Jan Litoborský z Chlumu je prodává Janovi Hrušovskému z Hrušova. Neznámým způsobem pak přešly Limuzy do majetku pánů z Landštejna, sídlících na hradě v blízké Tuchorazi, kteří je v roce 1579 prodali Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic, čímž se staly součástí škvoreckého panství. V období třicetileté války (1618–48) obec zpustla, stejně jako mnoho dalších menších vsí v okolí, později však byla znovu osídlena. Součástí škvoreckého panství byly Limuzy až do konce patrimoniální správy v roce 1848.

V letech 1850 - 1960 byly Limuzy samostatnou obcí v okrese Český Brod, po reorganizaci státní správy v roce 1960 připadly jako administrativní součást Tismic do okresu Kolín.

Osobnosti

Tomáš Mitis z Limuz (* 15. 12. 1523 Nymburk - † 31. 1. 1591 Praha) - významný humanistický básník a učitel (v letech 1550-54) v Českém Brodě, který sice užíval šlechtický predikát "z Limuz", ale nikdy nebyl majitelem vsi (viz jeho erb).

Miloslav Hladík (* 30. 5. 1889 Limuzy - † 9. 1. 1949 Hořovice) - štábní kapitán, spoluautor knihy Vojsko v republice Československé vydané v roce 1933, od února 1944 působil jako důstojník velitelství záloh při exilové vládě v Londýně, po válce působil do roku 1946 na posádkovém veliotelství v Jincích a bydlel v Hořovicích.

Původ názvu

Název obce se odvozuje od názvu bájného českého kmenu Lemuzů (z latinského limes = hranice), obývajícího podhůří Krušných hor na Bílinsku před vznikem přemyslovského knížectví (z jejich rodu má pocházel kníže Přemysl), odkud přišli její zakladatelé. Tvar názvu se od první zmínky výrazně nezměnil, liší se pouze v závislosti na gramatické zdatnosti písaře a uvádí se jako Lemusi (1227), Lemus (1346), Lemusch (1348), Lémus (1433), Lemuzi (1438), Lemuzy (1542), Lymuzy (1654), Limus (1788) a nakonec Limuzy (od roku 1854).